Keringanan shalat satu rakaat bagi orang ketika dalam keadaan takut
Imám Dárimí : 1470حَدَّثَنَا مُحَمَّدُ بْنُ يُوسُفَ حَدَّثَنَا سُفْيَانُ بْنُ عُيَيْنَةَ قَالَ سَمِعْتُ الزُّهْرِيَّ يَذْكُرُ عَنْ عُرْوَةَ بْنِ الزُّبَيْرِ عَنْ عَائِشَةَ قَالَتْ إِنَّ الصَّلَاةَ أَوَّلَ مَا فُرِضَتْ رَكْعَتَيْنِ فَأُقِرَّتْ صَلَاةُ السَّفَرِ وَأُتِمَّتْ صَلَاةُ الْحَضَرِ فَقُلْتُ مَا لَهَا كَانَتْ تُتِمُّ الصَّلَاةَ فِي السَّفَرِ قَالَ إِنَّهَا تَأَوَّلَتْ كَمَا تَأَوَّلَ عُثْمَانُ
Vyprávěl nám [Muhammad bin Yusuf], vyprávěl nám [Sufyan bin 'Uyainah], který řekl: „Slyšel jsem [Az Zuhriho] vyprávět od ['Urwah bin Az Zubaira] od [Aisyah], která řekla: ‚Vskutku, modlitba byla zpočátku povinná ve dvou rak'átech, poté byla stanovena jako modlitba na cestách a modlitba byla doplněna při pobytu.“ Poté jsem řekl: „Proč Aisha doplňovala modlitbu při cestování?“ Az Zuhri odpověděl: „Vysvětlovala to (chápala to jinak, než jak se hadís jeví na první pohled), stejně jako to vysvětloval Uthman.“