Hadits Perwakilan
Larangan menumpuk dan bergelimang harta serta larangan menyedekahkan semua harta
Imám Muslim : 1656و حَدَّثَنِي زُهَيْرُ بْنُ حَرْبٍ حَدَّثَنَا إِسْمَعِيلُ بْنُ إِبْرَاهِيمَ عَنْ الْجُرَيْرِيِّ عَنْ أَبِي الْعَلَاءِ عَنْ الْأَحْنَفِ بْنِ قَيْسٍ قَالَ قَدِمْتُ الْمَدِينَةَ فَبَيْنَا أَنَا فِي حَلْقَةٍ فِيهَا مَلَأٌ مِنْ قُرَيْشٍ إِذْ جَاءَ رَجُلٌ أَخْشَنُ الثِّيَابِ أَخْشَنُ الْجَسَدِ أَخْشَنُ الْوَجْهِ فَقَامَ عَلَيْهِمْ فَقَالَ بَشِّرْ الْكَانِزِينَ بِرَضْفٍ يُحْمَى عَلَيْهِ فِي نَارِ جَهَنَّمَ فَيُوضَعُ عَلَى حَلَمَةِ ثَدْيِ أَحَدِهِمْ حَتَّى يَخْرُجَ مِنْ نُغْضِ كَتِفَيْهِ وَيُوضَعُ عَلَى نُغْضِ كَتِفَيْهِ حَتَّى يَخْرُجَ مِنْ حَلَمَةِ ثَدْيَيْهِ يَتَزَلْزَلُ قَالَ فَوَضَعَ الْقَوْمُ رُءُوسَهُمْ فَمَا رَأَيْتُ أَحَدًا مِنْهُمْ رَجَعَ إِلَيْهِ شَيْئًا قَالَ فَأَدْبَرَ وَاتَّبَعْتُهُ حَتَّى جَلَسَ إِلَى سَارِيَةٍ فَقُلْتُ مَا رَأَيْتُ هَؤُلَاءِ إِلَّا كَرِهُوا مَا قُلْتَ لَهُمْ قَالَ إِنَّ هَؤُلَاءِ لَا يَعْقِلُونَ شَيْئًا إِنَّ خَلِيلِي أَبَا الْقَاسِمِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ دَعَانِي فَأَجَبْتُهُ فَقَالَ أَتَرَى أُحُدًا فَنَظَرْتُ مَا عَلَيَّ مِنْ الشَّمْسِ وَأَنَا أَظُنُّ أَنَّهُ يَبْعَثُنِي فِي حَاجَةٍ لَهُ فَقُلْتُ أَرَاهُ فَقَالَ مَا يَسُرُّنِي أَنَّ لِي مِثْلَهُ ذَهَبًا أُنْفِقُهُ كُلَّهُ إِلَّا ثَلَاثَةَ دَنَانِيرَ ثُمَّ هَؤُلَاءِ يَجْمَعُونَ الدُّنْيَا لَا يَعْقِلُونَ شَيْئًا قَالَ قُلْتُ مَا لَكَ وَلِإِخْوَتِكَ مِنْ قُرَيْشٍ لَا تَعْتَرِيهِمْ وَتُصِيبُ مِنْهُمْ قَالَ لَا وَرَبِّكَ لَا أَسْأَلُهُمْ عَنْ دُنْيَا وَلَا أَسْتَفْتِيهِمْ عَنْ دِينٍ حَتَّى أَلْحَقَ بِاللَّهِ وَرَسُولِهِ
A vyprávěl mi [Zuhair bin Harb]. Vyprávěl nám [Isma'il bin Ibrahim] od [Al Jurairiho] od [Abul Ala`] od [Al Ahnaf bin Qais], který řekl: Když jsem byl v Medíně a nacházel se ve skupině lidí z kmene Kurajš, najednou přišel [muž] oblečený v hrubém oděvu, s drsnou kůží a drsným obličejem. Poté ten muž vstal a řekl: „Zvěstujte radostnou zprávu těm, kteří hromadí bohatství (neplatí zakát), že budou mučeni kameny rozžhavenými v pekle Džahannam. Poté byl kámen položen na hruď jednoho z nich, až mu vyšel z ramene. Poté byl kámen položen mezi jeho ramena, až mu vyšel z hrudi a vřel.“ (Když to lidé uslyšeli), sklonili hlavy. A neviděl jsem, že by se na něj někdo z nich znovu podíval. Poté se ten muž otočil a já ho sledoval, dokud se neposadil ke své skupině. Řekl jsem mu: „Neviděl jsem, že by je to neznechutilo, ale nenáviděli to, co jste řekl.“ On řekl: „Vskutku, ti lidé nerozumí vůbec ničemu. Vskutku, můj milovaný Abu Al-Qasim, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, mě jednou zavolal, a já jsem na jeho volání odpověděl. Potom se mě zeptal: ‚Vidíš horu Uhud? ‘ Pak jsem uviděl slunce, které na mě svítilo, a myslel jsem si, že mě pošle na nějakou výpravu, tak jsem odpověděl: ‚Ano, vidím ho.‘ On pak řekl: ‚Neudělalo by mi radost, kdybych měl zlata tolik, kolik je na té hoře, a dokonce bych ho celé rozdal, kromě tří dinárů.‘ Ale oni hromadí pozemské bohatství a nemají ani špetku rozumu.“ Zeptal jsem se: „Proč ty a tvá sestra z kmene Kurajš nejdete za nimi a nepožádáte je?“ Odpověděl: „Ne, a při tvém Pánu, nebudu od nich žádat nic z tohoto světa, ani je nebudu žádat o fatwu, dokud se nesetkám s Alláhem a Jeho Poslem.“