Hadits Perwakilan
Nabi terkadang berpuasa saat safar dan kadang berbuka
Imám Tirmizí : 644حَدَّثَنَا قُتَيْبَةُ حَدَّثَنَا عَبْدُ الْعَزِيزِ بْنُ مُحَمَّدٍ عَنْ جَعْفَرِ بْنِ مُحَمَّدٍ عَنْ أَبِيهِ عَنْ جَابِرِ بْنِ عَبْدِ اللَّهِأَنَّ رَسُولَ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ خَرَجَ إِلَى مَكَّةَ عَامَ الْفَتْحِ فَصَامَ حَتَّى بَلَغَ كُرَاعَ الْغَمِيمِ وَصَامَ النَّاسُ مَعَهُ فَقِيلَ لَهُ إِنَّ النَّاسَ قَدْ شَقَّ عَلَيْهِمْ الصِّيَامُ وَإِنَّ النَّاسَ يَنْظُرُونَ فِيمَا فَعَلْتَ فَدَعَا بِقَدَحٍ مِنْ مَاءٍ بَعْدَ الْعَصْرِ فَشَرِبَ وَالنَّاسُ يَنْظُرُونَ إِلَيْهِ فَأَفْطَرَ بَعْضُهُمْ وَصَامَ بَعْضُهُمْ فَبَلَغَهُ أَنَّ نَاسًا صَامُوا فَقَالَ أُولَئِكَ الْعُصَاةُقَالَ وَفِي الْبَاب عَنْ كَعْبِ بْنِ عَاصِمٍ وَابْنِ عَبَّاسٍ وَأَبِي هُرَيْرَةَ قَالَ أَبُو عِيسَى حَدِيثُ جَابِرٍ حَدِيثٌ حَسَنٌ صَحِيحٌ وَقَدْ رُوِيَ عَنْ النَّبِيِّ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ أَنَّهُ قَالَ لَيْسَ مِنْ الْبِرِّ الصِّيَامُ فِي السَّفَرِ وَاخْتَلَفَ أَهْلُ الْعِلْمِ فِي الصَّوْمِ فِي السَّفَرِ فَرَأَى بَعْضُ أَهْلِ الْعِلْمِ مِنْ أَصْحَابِ النَّبِيِّ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ وَغَيْرِهِمْ أَنَّ الْفِطْرَ فِي السَّفَرِ أَفْضَلُ حَتَّى رَأَى بَعْضُهُمْ عَلَيْهِ الْإِعَادَةَ إِذَا صَامَ فِي السَّفَرِ وَاخْتَارَ أَحْمَدُ وَإِسْحَقُ الْفِطْرَ فِي السَّفَرِ و قَالَ بَعْضُ أَهْلِ الْعِلْمِ مِنْ أَصْحَابِ النَّبِيِّ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ وَغَيْرِهِمْ إِنْ وَجَدَ قُوَّةً فَصَامَ فَحَسَنٌ وَهُوَ أَفْضَلُ وَإِنْ أَفْطَرَ فَحَسَنٌ وَهُوَ قَوْلُ سُفْيَانَ الثَّوْرِيِّ وَمَالِكِ بْنِ أَنَسٍ وَعَبْدِ اللَّهِ بْنِ الْمُبَارَكِ و قَالَ الشَّافِعِيُّ وَإِنَّمَا مَعْنَى قَوْلِ النَّبِيِّ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ لَيْسَ مِنْ الْبِرِّ الصِّيَامُ فِي السَّفَرِ وَقَوْلِهِ حِينَ بَلَغَهُ أَنَّ نَاسًا صَامُوا فَقَالَ أُولَئِكَ الْعُصَاةُ فَوَجْهُ هَذَا إِذَا لَمْ يَحْتَمِلْ قَلْبُهُ قَبُولَ رُخْصَةِ اللَّهِ فَأَمَّا مَنْ رَأَى الْفِطْرَ مُبَاحًا وَصَامَ وَقَوِيَ عَلَى ذَلِكَ فَهُوَ أَعْجَبُ إِلَيَّ
Vyprávěl nám [Qutaibah], vyprávěl nám [‘Abdul ‘Azíz bin Muhammad] od [Džafara bin Muhammada] od [jeho otce] od [Džabíra bin Abdulláha], že Posel Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, vyrazil do Mekky v roce dobytí Mekky, zatímco se postil spolu se svými společníky. Když dorazil do Kuraa’ul ghamim, bylo mu řečeno: „Lidé mají potíže s půstem a sledují, co uděláš.“ On si tedy po modlitbě Asr vyžádal měch s vodou a vypil jej před zraky všech společníků. Někteří z nich se k němu připojili a přerušili půst, zatímco jiní se rozhodli v půstu pokračovat. Když se k němu donesla zpráva o těch, kteří v půstu setrvali, řekl: „To jsou vzpurní lidé.“ A v této kapitole (je také zpráva – pozn. aut.) od Ka'aba bin 'Ashima, Ibn Abbáse a Abú Hurajry. Hadís od Džábira je hadís hasan sahíh. A bylo vyprávěno od Proroka, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, že řekl: „Půst na cestách nepatří mezi dobré skutky.“ Proto se učenci neshodují ohledně půstu na cestách; někteří učenci z řad společníků Proroka, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, zastávají názor, že je lepší se na cestách najíst, a dokonce se domnívají, že je povinné nahradit (qadla') půst, pokud člověk na cestách půst dodržuje; mezi těmi, kdo zastávají tento názor, jsou Ahmad a Ishaq. Zatímco někteří učenci z řad společníků Proroka, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, a další zastávají názor, že pokud se člověk cítí silný a postí se, je to lepší, avšak pokud se rozhodne jíst, není to na škodu. Tento názor zastávají také Sufján al-Thaurí, Málik ibn Anás a Abdulláh ibn al-Mubárak. Šáfí'í řekl, že význam výše uvedeného hadísu Proroka je takový, že pokud jeho srdce nepřijímá úlevu od Alláha ta'ála, pak ten, kdo zastává názor, že je dovolené přerušit půst během cesty, ale cítí se silný a postí se, je mi to milejší.