Imám Ahmad (الامام احمد) - 26363 Hadith
Hadith
Imám Ahmad : 261
حَدَّثَنَا عَبْدُ الرَّحْمَنِ حَدَّثَنَا سُفْيَانُ عَنْ قَيْسِ بْنِ مُسْلِمٍ عَنْ طَارِقِ بْنِ شِهَابٍ أَنَّ الْيَهُودَ قَالُوا لِعُمَرَ إِنَّكُمْ تَقْرَءُونَ آيَةً لَوْ أُنْزِلَتْ فِينَا لَاتَّخَذْنَا ذَلِكَ الْيَوْمَ عِيدًا فَقَالَ إِنِّي لَأَعْلَمُ حَيْثُ أُنْزِلَتْ وَأَيَّ يَوْمٍ أُنْزِلَتْ وَأَيْنَ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ حِينَ أُنْزِلَتْ أُنْزِلَتْ يَوْمَ عَرَفَةَ وَرَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ وَاقِفٌ بِعَرَفَةَ قَالَ سُفْيَانُ وَأَشُكُّ يَوْمَ جُمُعَةٍ أَوْ لَا يَعْنِي { الْيَوْمَ أَكْمَلْتُ لَكُمْ دِينَكُمْ وَأَتْمَمْتُ عَلَيْكُمْ نِعْمَتِي وَرَضِيتُ لَكُمْ الْإِسْلَامَ دِينًا }
Vyprávěl nám [Abdurrahman]. Vyprávěl nám [Sufyan] od [Qaisa bin Muslima] od [Thariqa bin Syihaba], že Židé řekli Umarovi: „Vskutku, vy čtete jeden verš; kdyby byl tento verš seslán nám, jistě bychom den jeho seslání učinili svátkem.“ Poté [Umar] odpověděl: „Vskutku, já velmi dobře vím, kde byl tento verš seslán, v který den byl seslán, a vím, kde se nacházel Posel Alláha, nechť je mu Alláh milostivý a požehnán, když byl tento verš seslán, a to, že tento verš byl seslán v den Arafah a Posel Alláha, nechť je mu Alláh milostivý a požehnán, v té době vykonával wukuf v Arafah.“ Sufjan řekl: „Mám pochybnosti o tom, zda to byl pátek, či nikoli.“ Jedná se o verš: „Dnes jsem pro vás dovršil vaše náboženství, dokončil jsem pro vás své milosrdenství a přijal jsem pro vás islám jako náboženství.“ (Súra Al-Ma'idah, verš 3).
Hadith
Imám Ahmad : 262
حَدَّثَنَا عَبْدُ الرَّحْمَنِ حَدَّثَنَا سُفْيَانُ عَنْ قَيْسِ بْنِ مُسْلِمٍ عَنْ طَارِقِ بْنِ شِهَابٍ عَنْ أَبِي مُوسَى قَالَ قَدِمْتُ عَلَى رَسُولِ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ وَهُوَ بِالْبَطْحَاءِ فَقَالَ بِمَ أَهْلَلْتَ قُلْتُ بِإِهْلَالٍ كَإِهْلَالِ النَّبِيِّ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ فَقَالَ هَلْ سُقْتَ مِنْ هَدْيٍ قُلْتُ لَا قَالَ طُفْ بِالْبَيْتِ وَبِالصَّفَا وَالْمَرْوَةِ ثُمَّ حِلَّ فَطُفْتُ بِالْبَيْتِ وَبِالصَّفَا وَالْمَرْوَةِ ثُمَّ أَتَيْتُ امْرَأَةً مِنْ قَوْمِي فَمَشَّطَتْنِي وَغَسَلَتْ رَأْسِي فَكُنْتُ أُفْتِي النَّاسَ بِذَلِكَ بِإِمَارَةِ أَبِي بَكْرٍ رَضِيَ اللَّهُ عَنْهُ وَإِمَارَةِ عُمَرَ رَضِيَ اللَّهُ عَنْهُ فَإِنِّي لَقَائِمٌ فِي الْمَوْسِمِ إِذْ جَاءَنِي رَجُلٌ فَقَالَ إِنَّكَ لَا تَدْرِي مَا أَحْدَثَ أَمِيرُ الْمُؤْمِنِينَ فِي شَأْنِ النُّسُكِ فَقُلْتُ أَيُّهَا النَّاسُ مَنْ كُنَّا أَفْتَيْنَاهُ فُتْيَا فَهَذَا أَمِيرُ الْمُؤْمِنِينَ قَادِمٌ عَلَيْكُمْ فَبِهِ فَأْتَمُّوا فَلَمَّا قَدِمَ قُلْتُ مَا هَذَا الَّذِي قَدْ أَحْدَثْتَ فِي شَأْنِ النُّسُكِ قَالَ إِنْ نَأْخُذْ بِكِتَابِ اللَّهِ تَعَالَى فَإِنَّ اللَّهَ تَعَالَى قَالَ { وَأَتِمُّوا الْحَجَّ وَالْعُمْرَةَ لِلَّهِ } وَإِنْ نَأْخُذْ بِسُنَّةِ نَبِيِّنَا فَإِنَّهُ لَمْ يَحِلَّ حَتَّى نَحَرَ الْهَدْيَ
Vyprávěl nám [Abdurrahman], vyprávěl nám [Sufyan] od [Qaisa bin Muslima] od [Thariqa bin Syihaba] od [Abu Musy], který řekl: Přišel jsem k Poslu Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, když byl v Bathha', a on se mě zeptal: „S čím jsi vstoupil do ihramu (s úmyslem zahájit hadždž/Umru)?“ Odpověděl jsem: „S úmyslem, jaký měl Prorok.“ Zeptal se: „Máš s sebou zvíře na obětování?“ Odpověděl jsem: „Ne.“ Řekl: „Proveď tawáf kolem Ka'by, šafá a marvá, a poté se tahallul (ukonči umru/hadž).“ Provedl jsem tedy tawáf kolem Ka'by a sa'í mezi Šafou a Marwou, poté jsem přišel ke své ženě z mého kmene a ona mi učesala vlasy a umyla mi hlavu. Vydal jsem tedy fatwu pro takové lidi na příkaz Abú Bakra a Umara, a když jsem vykonával službu v období hadždž, přišel jeden muž a řekl: „Vskutku nevíš, co činí Amir al-Muminin v záležitosti obřadů hadždž.“ Odpověděl jsem: „Ó lidé, komukoli jsme vydali fatwu, ten [Amir al-Muminin] k vám přichází, a vy ho následujte.“ Když tedy přišel, zeptal jsem se ho: „Co jsi učinil v záležitosti obřadů hadždž?“ On odpověděl: „Neudělali jsme nic jiného, než že jsme se řídili Knihou Alláha Ta'ala, neboť Alláh Ta'ala řekl: ‚A dokončete hadždž a umru pro Alláha‘ (Súra Al-Baqara; 196) a pokud se řídíme Sunou našeho Proroka, ten se nezbavil povinností hadždže, dokud nezabil obětní zvíře.“
Hadith
Imám Ahmad : 263
حَدَّثَنَا عَبْدُ الرَّحْمَنِ عَنْ سُفْيَانَ عَنْ إِبْرَاهِيمَ بْنِ عَبْدِ الْأَعْلَى عَنْ سُوَيْدِ بْنِ غَفَلَةَ قَالَ رَأَيْتُ عُمَرَ رَضِيَ اللَّهُ عَنْهُ يُقَبِّلُ الْحَجَرَ وَيَقُولُ إِنِّي لَأَعْلَمُ أَنَّكَ حَجَرٌ لَا تَضُرُّ وَلَا تَنْفَعُ وَلَكِنِّي رَأَيْتُ أَبَا الْقَاسِمِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ بِكَ حَفِيًّا
Vyprávěl nám [Abdurrahman] od [Sufyana] od [Ibrahima bin Abdula A'la] od [Suwaida bin Ghafaly], který řekl: „Viděl jsem [Umara], jak políbil Hajar (Aswad) a řekl: ‚Vím, že jsi jen kámen, který nemůže ublížit ani prospět, ale viděl jsem, jak tě Abul Qasim, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, opatrně políbil.‘“
Hadith
Imám Ahmad : 264
حَدَّثَنَا عَبْدُ الرَّحْمَنِ عَنْ سُفْيَانَ وَعَبْدُ الرَّزَّاقِ أَنْبَأَنَا سُفْيَانُ عَنِ أَبِي إِسْحَاقَ عَنْ عَمْرِو بْنِ مَيْمُونٍ قَالَ قَالَ عُمَرُ رَضِيَ اللَّهُ عَنْهُ قَالَ عَبْدُ الرَّزَّاقِ سَمِعْتُ عُمَرَ رَضِيَ اللَّهُ عَنْهُ إِنَّ الْمُشْرِكِينَ كَانُوا لَا يُفِيضُونَ مِنْ جَمْعٍ حَتَّى تُشْرِقَ الشَّمْسُ عَلَى ثَبِيرٍ قَالَ عَبْدُ الرَّزَّاقِ وَكَانُوا يَقُولُونَ أَشْرِقْ ثَبِيرُ كَيْمَا نُغِيرُ يَعْنِي فَخَالَفَهُمْ النَّبِيُّ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ فَدَفَعَ قَبْلَ أَنْ تَطْلُعَ الشَّمْسُ
Vyprávěl nám [Abdurrahman] od [Sufyana] a [Abdurrazzaq] nám sdělil, že [Sufyan] od [Abu Ishaqa] od ['Amru bin Maimuna] řekl: [Umar] řekl; – Abdurrazzaq řekl: Slyšel jsem Umara říkat: - „Že polyteisté neopustili Muzdalifah, dokud slunce nevycházelo nad Tsabiir,“ řekl Abdurrazzaq; a oni říkali: „Vycházej (slunce nad) Tsabiir, abychom mohli brzy odejít,“ to znamená; Prorok, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, se pak s nimi neshodl a odešel z Muzdalifah před východem slunce.“
Hadith
Imám Ahmad : 265
حَدَّثَنَا عَبْدُ الرَّحْمَنِ حَدَّثَنَا مَالِكٌ عَنْ الزُّهْرِيِّ عَنْ عُبَيْدِ اللَّهِ بْنِ عَبْدِ اللَّهِ عَنْ ابْنِ عَبَّاسٍ قَالَ قَالَ عُمَرُ رَضِيَ اللَّهُ عَنْهُ إِنَّ اللَّهَ تَعَالَى بَعَثَ مُحَمَّدًا صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ وَأَنْزَلَ عَلَيْهِ الْكِتَابَ فَكَانَ فِيمَا أَنْزَلَ عَلَيْهِ آيَةُ الرَّجْمِ فَقَرَأْنَا بِهَا وَعَقَلْنَاهَا وَوَعَيْنَاهَا فَأَخْشَى أَنْ يَطُولَ بِالنَّاسِ عَهْدٌ فَيَقُولُوا إِنَّا لَا نَجِدُ آيَةَ الرَّجْمِ فَتُتْرَكَ فَرِيضَةٌ أَنْزَلَهَا اللَّهُ تَعَالَى وَإِنَّ الرَّجْمَ فِي كِتَابِ اللَّهِ تَعَالَى حَقٌّ عَلَى مَنْ زَنَى إِذَا أَحْصَنَ مِنْ الرِّجَالِ وَالنِّسَاءِ إِذَا قَامَتْ الْبَيِّنَةُ أَوْ كَانَ الْحَبَلُ أَوْ الِاعْتِرَافُ
Vyprávěl nám [Abdurrahman]. Vyprávěl nám [Malik] od [Az Zuhriho] od ['Ubaidillah Bin Abdullaha] od [Ibnu Abbása], který řekl: [Umar] řekl: „Vskutku, Alláh Ta'ála poslal Muhammada, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, a seslal mu Al-Kitáb (Al-Korán). A mezi verši, které mu byly seslány, je verš o zákonu kamenování. My jsme tento verš četli, pochopili a porozuměli mu, a proto se obávám, že za dlouhou dobu lidé řeknou: „Vskutku, nenacházíme verš o trestu ukamenování.“ A pak by byla opuštěna povinnost, kterou seslal Alláh Ta'ala. Vskutku, trest ukamením je právem (skutečností) v Knize Alláha Ta'ala pro každého, kdo se dopustí cizoložství, pokud je ženatý a existují důkazy, nebo pokud je žena těhotná, nebo pokud se k tomu přizná.“
Hadith
Imám Ahmad : 266
حَدَّثَنَا عَبْدُ الرَّحْمَنِ عَنْ مَالِكٍ عَنِ الزُّهْرِيِّ عَنْ عُرْوَةَ عَنْ عَبْدِ الرَّحْمَنِ بْنِ عَبْدٍ عَنْ عُمَرَ بْنِ الْخَطَّابِ رَضِيَ اللَّهُ عَنْهُ قَالَ سَمِعْتُ هِشَامَ بْنَ حَكِيمٍ يَقْرَأُ سُورَةَ الْفُرْقَانِ فِي الصَّلَاةِ عَلَى غَيْرِ مَا أَقْرَؤُهَا وَكَانَ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ أَقْرَأَنِيهَا فَأَخَذْتُ بِثَوْبِهِ فَذَهَبْتُ بِهِ إِلَى رَسُولِ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ فَقُلْتُ يَا رَسُولَ اللَّهِ إِنِّي سَمِعْتُهُ يَقْرَأُ سُورَةَ الْفُرْقَانِ عَلَى غَيْرِ مَا أَقْرَأْتَنِيهَا فَقَالَ اقْرَأْ فَقَرَأَ الْقِرَاءَةَ الَّتِي سَمِعْتُهَا مِنْهُ فَقَالَ هَكَذَا أُنْزِلَتْ ثُمَّ قَالَ لِي اقْرَأْ فَقَرَأْتُ فَقَالَ هَكَذَا أُنْزِلَتْ إِنَّ هَذَا الْقُرْآنَ أُنْزِلَ عَلَى سَبْعَةِ أَحْرُفٍ فَاقْرَءُوا مَا تَيَسَّرَ حَدَّثَنَا عَبْدُ الرَّزَّاقِ أَنْبَأَنَا مَعْمَرٌ عَنِ الزُّهْرِيِّ عَنْ عُرْوَةَ عَنِ الْمِسْوَرِ بْنِ مَخْرَمَةَ وَعَبْدِ الرَّحْمَنِ بْنِ عَبْدٍ الْقَارِيِّ أَنَّهُمَا سَمِعَا عُمَرَ رَضِيَ اللَّهُ عَنْهُ يَقُولُ مَرَرْتُ بِهِشَامِ بْنِ حَكِيمِ بْنِ حِزَامٍ يَقْرَأُ سُورَةَ الْفُرْقَانِ فَذَكَرَ مَعْنَاهُ
Vyprávěl nám [Abdurrahman] od [Malika] od [Az-Zuhriho] od ['Urwy] od [Abdurrahmana bin 'Abda] od [Umara bin Al-Khaththaba], který řekl: „Slyšel jsem, jak Hisyam bin Hakim čte během modlitby súru Al-Furqán jinak, než jak ji čtu já, přestože mi ji kdysi recitoval Posel Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír. Tak jsem ho vzal za oděv a přivedl ho před Posla Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, a řekl jsem: „Ó Posle Alláha, slyšel jsem ho recitovat súru Al-Furqán jinak, než jak ji recituji já.“ On pak řekl: „Čti (ó Hisjame)!“ Hisjam poté přečetl to, co jsem od něj předtím slyšel, a on řekl: „Tak byla tato súra zjevena.“ Poté řekl znovu: „Přečti (Ó Umare)!“ A já jsem to přečetl, načež řekl: „Tak byla tato súra zjevena, vskutku, tento Korán byl zjeven v sedmi písmech (sedmi dialektech), proto čti tak, jak je to pro tebe nejlehčí.“ Vyprávěl nám [Abdurrazzaq], který nám sdělil [Ma'mar] od [Az Zuhri] od ['Urwah] od [Al Miswar Bin Makhramah] a [Abdurrahman Bin Abdul Qori], že oba slyšeli Umara říkat: „Procházel jsem kolem Hisjama bin Hakima bin Hizama a on četl súru Al-Furqán,“ poté uvedl význam hadísu.
Hadith
Imám Ahmad : 267
حَدَّثَنَا عَبْدُ الرَّحْمَنِ حَدَّثَنَا عَبْدُ اللَّهِ بْنُ الْمُبَارَكِ عَنْ مَعْمَرٍ عَنِ الزُّهْرِيِّ عَنِ السَّائِبِ بْنِ يَزِيدَ عَنْ عَبْدِ اللَّهِ بْنِ السَّعْدِيِّ قَالَ قَالَ لِي عُمَرُ رَضِيَ اللَّهُ عَنْهُ أَلَمْ أُحَدَّثْ أَنَّكَ تَلِي مِنْ أَعْمَالِ النَّاسِ أَعْمَالًا فَإِذَا أُعْطِيتَ الْعُمَالَةَ لَمْ تَقْبَلْهَا قَالَ نَعَمْ قَالَ فَمَا تُرِيدُ إِلَى ذَاكَ قَالَ أَنَا غَنِيٌّ لِي أَعْبُدٌ وَلِي أَفْرَاسٌ أُرِيدُ أَنْ يَكُونَ عَمَلِي صَدَقَةً عَلَى الْمُسْلِمِينَ قَالَ لَا تَفْعَلْ فَإِنِّي كُنْتُ أَفْعَلُ مِثْلَ الَّذِي تَفْعَلُ كَانَ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ يُعْطِينِي الْعَطَاءَ فَأَقُولُ أَعْطِهِ مَنْ هُوَ أَفْقَرُ إِلَيْهِ مِنِّي فَقَالَ خُذْهُ فَإِمَّا أَنْ تَمَوَّلَهُ وَإِمَّا أَنْ تَصَدَّقَ بِهِ وَمَا آتَاكَ اللَّهُ مِنْ هَذَا الْمَالِ وَأَنْتَ غَيْرُ مُشْرِفٍ لَهُ وَلَا سَائِلِهِ فَخُذْهُ وَمَا لَا فَلَا تُتْبِعْهُ نَفْسَكَ حَدَّثَنَا عَبْدُ الرَّزَّاقِ حَدَّثَنَا مَعْمَرٌ عَنِ الزُّهْرِيِّ عَنِ السَّائِبِ بْنِ يَزِيدَ قَالَ لَقِيَ عُمَرُ عَبْدَ اللَّهِ بْنَ السَّعْدِيِّ فَذَكَرَ مَعْنَاهُ إِلَّا أَنَّهُ قَالَ تَصَدَّقْ بِهِ وَقَالَ لَا تُتْبِعْهُ نَفْسَكَ
Vyprávěl nám [Abdurrahman]. Vyprávěl nám [Abdullah bin Al-Mubarak] od [Ma'mara] od [Az-Zuhriho] od [As-Sa'iba bin Yazida] od [Abdullaha bin As-Sa'diho], který řekl: [Umar] mi řekl: „Ještě mi nebylo řečeno (o jedné věci), že máš na starosti práci lidí, a když ti dáme mzdu, nepřijmeš ji?“ Abdullah bin Sa'di odpověděl: „Ano.“ Umar se zeptal: „Co z toho tedy chceš?“ On odpověděl: „Mám dostatek, mám několik otroků a několik koní, a tak chci, aby moje práce byla almužnou pro muslimy.“ Umar řekl: „Nedělej to, protože já jsem dělal to, co ty. Kdysi mi Posel Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, dal (odměnu za práci), a já jsem řekl: ‚Dej tu odměnu někomu, kdo je chudší než já.‘ On pak řekl: ‚Vezmi si to, můžeš to zhodnotit (investovat) nebo to rozdat jako almužnu. Co ti Bůh dal z tohoto majetku, aniž bys to očekával a aniž bys o to žádal, to si vezmi; a pokud tomu tak není, neprohlašuj to za své.‘ Vyprávěl nám [Abdurrazzaq]. Vyprávěl nám [Ma'mar] od [Az Zuhriho] od [As Sa`iba bin Yazida], který řekl: [Umar] se setkal s Abdullahem bin As Sa'dim. Poté As Sa`ib zmínil význam hadísu, avšak řekl, že Posel Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, řekl: „Rozdávejte z něj almužnu,“ a řekl: „A neprohlašujte to za své.“
Hadith
Imám Ahmad : 268
حَدَّثَنَا عَبْدُ الرَّحْمَنِ عَنْ مَالِكٍ عَنْ زَيْدِ بْنِ أَسْلَمَ عَنْ أَبِيهِ عَنْ عُمَرَ بْنِ الْخَطَّابِ رَضِيَ اللَّهُ عَنْهُ قَالَ حَمَلْتُ عَلَى فَرَسٍ فِي سَبِيلِ اللَّهِ فَأَضَاعَهُ صَاحِبُهُ فَأَرَدْتُ أَنْ أَبْتَاعَهُ وَظَنَنْتُ أَنَّهُ بَائِعُهُ بِرُخْصٍ فَقُلْتُ حَتَّى أَسْأَلَ رَسُولَ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ فَقَالَ لَا تَبْتَعْهُ وَإِنْ أَعْطَاكَهُ بِدِرْهَمٍ فَإِنَّ الَّذِي يَعُودُ فِي صَدَقَتِهِ فَكَالْكَلْبِ يَعُودُ فِي قَيْئِهِ
Vyprávěl nám [Abdurrahman] od [Malika] od [Zaid bin Aslama] od [jeho otce] od [Umara bin Al-Khaththaba], který řekl: „Jednou jsem použil koně pro (džihád) na cestě Alláha, poté jej jeho majitel zanedbával, a tak jsem ho chtěl koupit a myslel jsem si, že mi ho prodá za nízkou cenu. Řekl jsem: „Počkej, než se zeptám Posla Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír,“ a on řekl: „Nekupuj ho, i kdyby ti dal dirham, neboť ten, kdo si vezme zpět almužnu (svůj dar), je jako pes, který znovu spolkne své zvratky.“
Hadith
Imám Ahmad : 269
قَالَ قَرَأْتُ عَلَى عَبْدِ الرَّحْمَنِ عَنْ مَالِكٍ عَنِ ابْنِ شِهَابٍ عَنْ أَبِي عُبَيْدٍ مَوْلَى ابْنِ أَزْهَرَ أَنَّهُ قَالَ شَهِدْتُ الْعِيدَ مَعَ عُمَرَ بْنِ الْخَطَّابِ رَضِيَ اللَّهُ عَنْهُ فَجَاءَ فَصَلَّى ثُمَّ انْصَرَفَ فَخَطَبَ النَّاسَ فَقَالَ إِنَّ هَذَيْنِ يَوْمَانِ نَهَى رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ عَنْ صِيَامِهِمَا يَوْمُ فِطْرِكُمْ مِنْ صِيَامِكُمْ وَالْآخَرُ يَوْمٌ تَأْكُلُونَ فِيهِ مِنْ نُسُكِكُمْ
(Ahmad bin Hambal) řekl: „Přečetl jsem [Abdurrahmanovi] od [Malika] od [Ibn Šihába] od [Abu 'Ubaida, bývalého otroka Ibn Azhara], že řekl: ‚Zúčastnil jsem se modlitby Eid s [Umarem bin Al-Chattábem], poté vykonal modlitbu, po skončení modlitby spěchal k lidem a pronesl kázání, přičemž řekl: „Vskutku, v těchto dvou dnech Prorok Alláha, nechť je s ním mír, zakázal půst, protože (Eid al-Fitr) je dnem, kdy se z vašeho půstu vymaňujete, a ten druhý (Eid al-Adha) je dnem, kdy jíte (maso) ze svých obětí.“
Hadith
Imám Ahmad : 270
حَدَّثَنَا إِسْمَاعِيلُ بْنُ إِبْرَاهِيمَ عَنْ يَحْيَى بْنِ أَبِي إِسْحَاقَ عَنْ سَالِمِ بْنِ عَبْدِ اللَّهِ قَالَ كَانَ عُمَرُ رَجُلًا غَيُورًا فَكَانَ إِذَا خَرَجَ إِلَى الصَّلَاةِ اتَّبَعَتْهُ عَاتِكَةُ ابْنَةُ زَيْدٍ فَكَانَ يَكْرَهُ خُرُوجَهَا وَيَكْرَهُ مَنْعَهَا وَكَانَ يُحَدِّثُ أَنَّ رَسُولَ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ قَالَ إِذَا اسْتَأْذَنَتْكُمْ نِسَاؤُكُمْ إِلَى الصَّلَاةِ فَلَا تَمْنَعُوهُنَّ
Vyprávěl nám [Isma'il bin Ibrahim] od [Yahya bin Abu Ishaq] od [Salim bin Abdullah], který řekl: [Umar] byl žárlivý; když vyšel vykonat modlitbu, následovala ho 'Atikah, dcera Zaida, ačkoli se mu nelíbilo, že 'Atikah vychází, a nelíbilo se mu ani jí to zakazovat, a vyprávěl, že Posel Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, řekl: „Když vás vaše ženy požádají o svolení k modlitbě, nezakazujte jim to.“
Hadith
Imám Ahmad : 271
حَدَّثَنَا عَبْدُ الرَّحْمَنِ عَنْ مَالِكٍ عَنْ زَيْدِ بْنِ أَسْلَمَ عَنْ أَبِيهِ عَنْ عُمَرَ قَالَ لَوْلَا آخِرُ الْمُسْلِمِينَ مَا فُتِحَتْ قَرْيَةٌ إِلَّا قَسَمْتُهَا كَمَا قَسَمَ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ خَيْبَرَ
Vyprávěl nám [Abdurrahman] od [Malika] od [Zaid bin Aslama] od [jeho otce] od [Umara], který řekl: „Kdyby nebylo posledních muslimů, skutečně by nebyla dobyta žádná vesnice, kterou bych nerozdělil tak, jak Prorok, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, rozdělil půdu v Khaibaru.“
Hadith
Imám Ahmad : 272
حَدَّثَنَا إِسْمَاعِيلُ حَدَّثَنَا سَلَمَةُ بْنُ عَلْقَمَةَ عَنْ مُحَمَّدِ بْنِ سِيرِينَ قَالَ نُبِّئْتُ عَنْ أَبِي الْعَجْفَاءِ السُّلَمِيِّ قَالَ سَمِعْتُ عُمَرَ يَقُولُ أَلَا لَا تُغْلُوا صُدُقَ النِّسَاءِ أَلَا لَا تُغْلُوا صُدُقَ النِّسَاءِ فَإِنَّهَا لَوْ كَانَتْ مَكْرُمَةً فِي الدُّنْيَا أَوْ تَقْوَى عِنْدَ اللَّهِ كَانَ أَوْلَاكُمْ بِهَا النَّبِيُّ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ مَا أَصْدَقَ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ امْرَأَةً مِنْ نِسَائِهِ وَلَا أُصْدِقَتْ امْرَأَةٌ مِنْ بَنَاتِهِ أَكْثَرَ مِنْ ثِنْتَيْ عَشْرَةَ أُوقِيَّةً وَإِنَّ الرَّجُلَ لَيُبْتَلَى بِصَدُقَةِ امْرَأَتِهِ وَقَالَ مَرَّةً وَإِنَّ الرَّجُلَ لَيُغْلِي بِصَدُقَةِ امْرَأَتِهِ حَتَّى تَكُونَ لَهَا عَدَاوَةٌ فِي نَفْسِهِ وَحَتَّى يَقُولَ كَلِفْتُ إِلَيْكِ عَلَقَ الْقِرْبَةِ قَالَ وَكُنْتُ غُلَامًا عَرَبِيًّا مُوَلَّدًا لَمْ أَدْرِ مَا عَلَقُ الْقِرْبَةِ قَالَ وَأُخْرَى تَقُولُونَهَا لِمَنْ قُتِلَ فِي مَغَازِيكُمْ وَمَاتَ قُتِلَ فُلَانٌ شَهِيدًا وَمَاتَ فُلَانٌ شَهِيدًا وَلَعَلَّهُ أَنْ يَكُونَ قَدْ أَوْقَرَ عَجُزَ دَابَّتِهِ أَوْ دَفَّ رَاحِلَتِهِ ذَهَبًا أَوْ وَرِقًا يَلْتَمِسُ التِّجَارَةَ لَا تَقُولُوا ذَاكُمْ وَلَكِنْ قُولُوا كَمَا قَالَ النَّبِيُّ أَوْ كَمَا قَالَ مُحَمَّدٌ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ مَنْ قُتِلَ أَوْ مَاتَ فِي سَبِيلِ اللَّهِ فَهُوَ فِي الْجَنَّةِ
Vyprávěl nám [Isma'il]. Vyprávěl nám [Salamah bin 'Alqamah] od [Muhammada bin Sirina], který řekl: Bylo mi [sděleno] od [Abul Ajfa' As Sulamiho], který řekl: slyšel jsem [Umara] říkat: „Vězte, nepřehánějte to s věnem žen, vězte, nepřehánějte to s věnem žen, neboť pokud je tento čin ctihodný na tomto světě nebo je projevem zbožnosti vůči Alláhovi, pak ten, kdo by si toho zasloužil nejvíce, je Prorok, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, zatímco Posel Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, nedával svým manželkám věno a ani nepožadoval za své dcery věno vyšší než dvanáct uqiyah, neboť muž bude jistě zkoušen věnem své manželky.“ Při jiné příležitosti řekl: „Vskutku, muž jistě dá své ženě vysoké věno, až se stane svým vlastním nepřítelem a řekne: ‚Jsem zatížen tím, že musím oběsit tuto qirbah (koženou nádobu) kvůli tobě.‘“ Abul 'Auja` řekl: „V té době jsem byl pouštní chlapec, který ještě voněl po kořeněném koření, a nevěděl jsem, co to znamená nosit nádobu.“ Umar řekl: „A další případ je, když je někdo zabit ve válce a zemře, a vy pak řeknete: ‚Ten a ten je mučedník,‘ ačkoli možná vezl na svém zvířeti nebo v sedle koně zlato nebo stříbro za účelem obchodu, tak to neříkejte, ale řekněte to, co řekl Prorok Muhammad, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír: ‚Kdokoli je zabit v boji na cestě Alláha, ten vstoupí do ráje.‘
Hadith
Imám Ahmad : 273
حَدَّثَنَا إِسْمَاعِيلُ أَنْبَأَنَا الْجُرَيْرِيُّ سَعِيدٌ عَنْ أَبِي نَضْرَةَ عَنْ أَبِي فِرَاسٍ قَالَ خَطَبَ عُمَرُ بْنُ الْخَطَّابِ رَضِيَ اللَّهُ عَنْهُ فَقَالَ يَا أَيُّهَا النَّاسُ أَلَا إِنَّا إِنَّمَا كُنَّا نَعْرِفُكُمْ إِذْ بَيْنَ ظَهْرَيْنَا النَّبِيُّ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ وَإِذْ يَنْزِلُ الْوَحْيُ وَإِذْ يُنْبِئُنَا اللَّهُ مِنْ أَخْبَارِكُمْ أَلَا وَإِنَّ النَّبِيَّ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ قَدْ انْطَلَقَ وَقَدْ انْقَطَعَ الْوَحْيُ وَإِنَّمَا نَعْرِفُكُمْ بِمَا نَقُولُ لَكُمْ مَنْ أَظْهَرَ مِنْكُمْ خَيْرًا ظَنَنَّا بِهِ خَيْرًا وَأَحْبَبْنَاهُ عَلَيْهِ وَمَنْ أَظْهَرَ مِنْكُمْ لَنَا شَرًّا ظَنَنَّا بِهِ شَرًّا وَأَبْغَضْنَاهُ عَلَيْهِ سَرَائِرُكُمْ بَيْنَكُمْ وَبَيْنَ رَبِّكُمْ أَلَا إِنَّهُ قَدْ أَتَى عَلَيَّ حِينٌ وَأَنَا أَحْسِبُ أَنَّ مَنْ قَرَأَ الْقُرْآنَ يُرِيدُ اللَّهَ وَمَا عِنْدَهُ فَقَدْ خُيِّلَ إِلَيَّ بِآخِرَةٍ أَلَا إِنَّ رِجَالًا قَدْ قَرَءُوهُ يُرِيدُونَ بِهِ مَا عِنْدَ النَّاسِ فَأَرِيدُوا اللَّهَ بِقِرَاءَتِكُمْ وَأَرِيدُوهُ بِأَعْمَالِكُمْ أَلَا إِنِّي وَاللَّهِ مَا أُرْسِلُ عُمَّالِي إِلَيْكُمْ لِيَضْرِبُوا أَبْشَارَكُمْ وَلَا لِيَأْخُذُوا أَمْوَالَكُمْ وَلَكِنْ أُرْسِلُهُمْ إِلَيْكُمْ لِيُعَلِّمُوكُمْ دِينَكُمْ وَسُنَّتَكُمْ فَمَنْ فُعِلَ بِهِ شَيْءٌ سِوَى ذَلِكَ فَلْيَرْفَعْهُ إِلَيَّ فَوَالَّذِي نَفْسِي بِيَدِهِ إِذَنْ لَأُقِصَّنَّهُ مِنْهُ فَوَثَبَ عَمْرُو بْنُ الْعَاصِ فَقَالَ يَا أَمِيرَ الْمُؤْمِنِينَ أَوَرَأَيْتَ إِنْ كَانَ رَجُلٌ مِنْ الْمُسْلِمِينَ عَلَى رَعِيَّةٍ فَأَدَّبَ بَعْضَ رَعِيَّتِهِ أَئِنَّكَ لَمُقْتَصُّهُ مِنْهُ قَالَ إِي وَالَّذِي نَفْسُ عُمَرَ بِيَدِهِ إِذَنْ لَأُقِصَّنَّهُ مِنْهُ وَقَدْ رَأَيْتُ رَسُولَ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ يُقِصُّ مِنْ نَفْسِهِ أَلَا لَا تَضْرِبُوا الْمُسْلِمِينَ فَتُذِلُّوهُمْ وَلَا تُجَمِّرُوهُمْ فَتَفْتِنُوهُمْ وَلَا تَمْنَعُوهُمْ حُقُوقَهُمْ فَتُكَفِّرُوهُمْ وَلَا تُنْزِلُوهُمْ الْغِيَاضَ فَتُضَيِّعُوهُمْ حَدَّثَنَا إِسْمَاعِيلُ مَرَّةً أُخْرَى أَخْبَرَنَا سَلَمَةُ بْنُ عَلْقَمَةَ عَنْ مُحَمَّدِ بْنِ سِيرِينَ قَالَ نُبِّئْتُ عَنْ أَبِي الْعَجْفَاءِ قَالَ سَمِعْتُ عُمَرَ يَقُولُ أَلَا لَا تُغْلُوا صُدُقَ النِّسَاءِ فَذَكَرَ الْحَدِيثَ قَالَ إِسْمَاعِيلُ وَذَكَرَ أَيُّوبُ وَهِشَامٌ وَابْنُ عَوْنٍ عَنْ مُحَمَّدٍ عَنْ أَبِي الْعَجْفَاءِ عَنْ عُمَرَ نَحْوًا مِنْ حَدِيثِ سَلَمَةَ إِلَّا أَنَّهُمْ قَالُوا لَمْ يَقُلْ مُحَمَّدٌ نُبِّئْتُ عَنْ أَبِي الْعَجْفَاءِ
Vyprávěl nám [Isma'il], který nám sdělil [Al Jurairi Sa'id] od [Abu Nadlrah] od [Abu Firos], který řekl: [Umar bin Khaththab] kázal a řekl: „Ó lidé, vězte, že jsme vás znali, když byl mezi námi Prorok, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, a sestupovalo zjevení a Alláh nám o vás sděloval. Vězte, že Prorok, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, již odešel a zjevení ustalo, a že vás poznáme podle toho, co vám říkáme. Kdokoli z vás se navenek jeví jako dobrý, toho považujeme za dobrého a milujeme ho, a kdokoli z vás se navenek jeví jako zlý, toho považujeme za zlého a budeme ho nenávidět. Vaše skryté záležitosti jsou mezi vámi a vaším Pánem. Vězte, že jednou se mi naskytla příležitost a já jsem si myslel, že kdokoli čte Al-Koráns nadějí na Alláhovo potěšení a na to, co je u Něho, a tak jsem snil o posmrtném životě. Vězte, že lidé jej skutečně čtou s nadějí na to, co je u lidí. Vkládejte tedy svou naději v Alláha prostřednictvím svého čtení a vkládejte svou naději v Alláha prostřednictvím svých skutků. Vězte, že já, přísahám při Alláhovi, že jsem k vám neposlal své úředníky, aby vás bili, ani aby vám brali majetek, ale poslal jsem je k vám, aby vás učili záležitostem vašeho náboženství a vaší sunny. Kdokoli bude zacházen jinak než v tomto smyslu, ať to nahlásí mně, a přísahám při Tom, v jehož rukou je má duše, že ho jistě potrestám.“ Vstal Amr bin Al-Aš a řekl: „Ó Amire al-Muminin, co když jeden z muslimů vede svůj lid a pak mučí část svého lidu, potrestáš ho?“ Umar odpověděl: „Ano, při Tom, v jehož rukou je duše Umara, jistě ho potrestám, a já jsem viděl, jak Prorok, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, vykonal odplatu na sobě, proto nebijte muslimy tak, abyste je ponížili, nenuťte je tak, abyste je mučili, nezadržujte jejich práva tak, abyste je přivedli k nevěře, a nenechávejte je v nouzi, aby se ztratili.“ Vyprávěl nám Isma'il při jiné příležitosti a řekl: Vyprávěl nám Salamah bin 'Alqamah od Muhammada bin Sirina, který řekl: Bylo mi sděleno od Abul 'Auja', který řekl: „Slyšel jsem Umara říkat: ‚Vězte, nepřehánějte to s věnem žen.‘“ Poté zmínil hadís. Isma'il řekl: „A zmínil Ayyuba, Hisyama a Ibn 'Auna od Muhammada od Abul 'Ajfy od Umara, což je v souladu s hadísem Salamaha. Řekli: ‚Ale Muhammad neřekl: Bylo mi sděleno od Abul 'Ajfy.‘
Hadith
Imám Ahmad : 274
حَدَّثَنَا إِسْمَاعِيلُ حَدَّثَنَا أَيُّوبُ عَنْ عَبْدِ اللَّهِ بْنِ أَبِي مُلَيْكَةَ قَالَ كُنْتُ عِنْدَ عَبْدِ اللَّهِ بْنِ عُمَرَ وَنَحْنُ نَنْتَظِرُ جَنَازَةَ أُمِّ أَبَانَ ابْنَةِ عُثْمَانَ بْنِ عَفَّانَ وَعِنْدَهُ عَمْرُو بْنُ عُثْمَانَ فَجَاءَ ابْنُ عَبَّاسٍ يَقُودُهُ قَائِدُهُ قَالَ فَأُرَاهُ أَخْبَرَهُ بِمَكَانِ ابْنِ عُمَرَ فَجَاءَ حَتَّى جَلَسَ إِلَى جَنْبِي وَكُنْتُ بَيْنَهُمَا فَإِذَا صَوْتٌ مِنْ الدَّارِ فَقَالَ ابْنُ عُمَرَ سَمِعْتُ رَسُولَ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ يَقُولُ إِنَّ الْمَيِّتَ يُعَذَّبُ بِبُكَاءِ أَهْلِهِ عَلَيْهِ فَأَرْسَلَهَا عَبْدُ اللَّهِ مُرْسَلَةً قَالَ ابْنُ عَبَّاسٍ كُنَّا مَعَ أَمِيرِ الْمُؤْمِنِينَ عُمَرَ حَتَّى إِذَا كُنَّا بِالْبَيْدَاءِ إِذَا هُوَ بِرَجُلٍ نَازِلٍ فِي ظِلِّ شَجَرَةٍ فَقَالَ لِي انْطَلِقْ فَاعْلَمْ مَنْ ذَاكَ فَانْطَلَقْتُ فَإِذَا هُوَ صُهَيْبٌ فَرَجَعْتُ إِلَيْهِ فَقُلْتُ إِنَّكَ أَمَرْتَنِي أَنْ أَعْلَمَ لَكَ مَنْ ذَاكَ وَإِنَّهُ صُهَيْبٌ فَقَالَ مُرُوهُ فَلْيَلْحَقْ بِنَا فَقُلْتُ إِنَّ مَعَهُ أَهْلَهُ قَالَ وَإِنْ كَانَ مَعَهُ أَهْلُهُ وَرُبَّمَا قَالَ أَيُّوبُ مَرَّةً فَلْيَلْحَقْ بِنَا فَلَمَّا بَلَغْنَا الْمَدِينَةَ لَمْ يَلْبَثْ أَمِيرُ الْمُؤْمِنِينَ أَنْ أُصِيبَ فَجَاءَ صُهَيْبٌ فَقَالَ وَا أَخَاهُ وَا صَاحِبَاهُ فَقَالَ عُمَرُ أَلَمْ تَعْلَمْ أَوَلَمْ تَسْمَعْ أَنَّ رَسُولَ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ قَالَ إِنَّ الْمَيِّتَ لَيُعَذَّبُ بِبَعْضِ بُكَاءِ أَهْلِهِ عَلَيْهِ فَأَمَّا عَبْدُ اللَّهِ فَأَرْسَلَهَا مُرْسَلَةً وَأَمَّا عُمَرُ فَقَالَ بِبَعْضِ بُكَاءِ فَأَتَيْتُ عَائِشَةَ فَذَكَرْتُ لَهَا قَوْلَ عُمَرَ فَقَالَتْ لَا وَاللَّهِ مَا قَالَهُ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ أَنَّ الْمَيِّتَ يُعَذَّبُ بِبُكَاءِ أَحَدٍ وَلَكِنَّ رَسُولَ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ قَالَ إِنَّ الْكَافِرَ لَيَزِيدُهُ اللَّهُ عَزَّ وَجَلَّ بِبُكَاءِ أَهْلِهِ عَذَابًا وَإِنَّ اللَّهَ لَهُوَ أَضْحَكَ وَأَبْكَى { وَلَا تَزِرُ وَازِرَةٌ وِزْرَ أُخْرَى } قَالَ أَيُّوبُ وَقَالَ ابْنُ أَبِي مُلَيْكَةَ حَدَّثَنِي الْقَاسِمُ قَالَ لَمَّا بَلَغَ عَائِشَةَ قَوْلُ عُمَرَ وَابْنِ عُمَرَ قَالَتْ إِنَّكُمْ لَتُحَدِّثُونِي عَنْ غَيْرِ كَاذِبَيْنِ وَلَا مُكَذَّبَيْنِ وَلَكِنَّ السَّمْعَ يُخْطِئُ حَدَّثَنَا عَبْدُ الرَّزَّاقِ أَنْبَأَنَا ابْنُ جُرَيْجٍ أَخْبَرَنِي عَبْدُ اللَّهِ بْنُ أَبِي مُلَيْكَةَ فَذَكَرَ مَعْنَى حَدِيثِ أَيُّوبَ إِلَّا أَنَّهُ قَالَ فَقَالَ ابْنُ عُمَرَ لِعَمْرِو بْنِ عُثْمَانَ وَهُوَ مُوَاجِهُهُ أَلَا تَنْهَى عَنْ الْبُكَاءِ فَإِنَّ رَسُولَ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ قَالَ إِنَّ الْمَيِّتَ لَيُعَذَّبُ بِبُكَاءِ أَهْلِهِ عَلَيْهِ حَدَّثَنَا عَبْدُ الرَّزَّاقِ أَنْبَأَنَا ابْنُ جُرَيْجٍ أَخْبَرَنِي عَبْدُ اللَّهِ بْنُ أَبِي مُلَيْكَةَ قَالَ تُوُفِّيَتْ ابْنَةٌ لِعُثْمَانَ بْنِ عَفَّانَ بِمَكَّةَ فَحَضَرَهَا ابْنُ عُمَرَ وَابْنُ عَبَّاسٍ وَإِنِّي لَجَالِسٌ بَيْنَهُمَا فَقَالَ ابْنُ عُمَرَ لِعَمْرِو بْنِ عُثْمَانَ وَهُوَ مُوَاجِهُهُ أَلَا تَنْهَى عَنْ الْبُكَاءِ فَإِنَّ رَسُولَ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ قَالَ إِنَّ الْمَيِّتَ لَيُعَذَّبُ بِبُكَاءِ أَهْلِهِ عَلَيْهِ فَذَكَرَ نَحْوَ حَدِيثِ إِسْمَاعِيلَ عَنْ أَيُّوبَ عَنْ ابْنِ أَبِي مُلَيْكَةَ
Vyprávěl nám [Isma'il] Vyprávěl nám [Ayyub] od [Abdulláha bin Abi Mulaikáha], který řekl: „Když jsem byl u [Abdulláha bin Umara] a čekal na příchod mrtvého těla Ummu Aban, dcery Uthmána bin Affána, a poblíž Abdulláha bin Umara byl 'Amr bin Uthmán, pak přišel Ibn Abbás, vedený průvodcem, “ Abdullah bin Abi Mulaikah řekl: „Viděl jsem, jak ten, kdo vedl Ibn Abbáse, mu ukázal, kde je Ibn Umar, a pak přišel Ibn Abbás a posadil se vedle mě, takže jsem byl mezi nimi. Najednou se ozval hlas z domu a Ibn Umar řekl: „Slyšel jsem, jak Posel Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, řekl: ‚Vskutku, mrtvý bude trpět kvůli pláči své rodiny nad ním.‘“ Poté Abdullah bin Umar citoval text tohoto hadísu v obecné podobě (bez podrobností). Poté [Ibn Abbás] řekl: „Byli jsme s Amírem al-Mumínín Umarem, až jsme se ocitli na volném prostranství, když tu náhle potkal muže, který odpočíval ve stínu stromu. Umar mi řekl: ‚Jdi a zjisti, kdo to je!‘ Tak jsem šel a ukázalo se, že tím mužem byl Shuhaib. Poté jsem se vrátil k Umarovi a řekl: „Vskutku jsi mi přikázal zjistit, kdo ten člověk je, a on je Shuhaib.“ Umar řekl: „Řekni mu, ať nás následuje!“ Řekl jsem: „Vskutku je se svou rodinou.“ Umar řekl: „I když je se svou rodinou.“ Při jiné příležitosti možná Ayyub řekl: „Ať se k nám připojí.“ Když jsme dorazili do Mediny, nedlouho poté postihla Amíra al-Mumínína neštěstí. Potom přišel Shuhaib a řekl: „Ach, můj bratře, ach, můj příteli.“ [Umar] tedy řekl: „Copak nevíš, nebo jsi nikdy neslyšel, že Posel Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, kdysi řekl: ‚Vskutku, mrtvý bude trpět kvůli části pláče své rodiny nad ním.‘ Pokud jde o Abdulláha bin Umara, ten citoval tento hadís obecně, zatímco Umar uvedl slova: ‚Kvůli části pláče.‘ Já (Ibn Abbás) jsem pak navštívil Ajišu a zopakoval jí Umarova slova, načež [Ajiša] odpověděla: „Ne, při Alláhu, Posel Alláha, nechť je s ním mír, nikdy neřekl, že mrtvý bude trpět kvůli pláči někoho, ale Posel Alláha, nechť je s ním mír, řekl: ‚Vskutku, Alláh přitíží trest nevěřícím kvůli pláči jejich rodin, a vskutku, Alláh je ten, kdo způsobuje smích a pláč; ‚Vskutku, hříšník neponesou hřích jiného‘ (Súra An-Najm, verš 38).‘“ [Ayyub] řekl; [Ibnu Abi Mulaikah] řekl; Vyprávěl nám Al Qasim; řekl; když se slova Umara a Ibnu Umara donesla k Aisyah, [Aisyah] řekla; „Vskutku jste mi vyprávěli o dvou lidech, kteří nelžou a ani jim není lhářství připisováno, avšak sluch se (někdy) mýlí.“ Vyprávěl nám [Abdurrazzaq], který nám sdělil [Ibn Juraij], který mi vyprávěl [Abdullah bin Abi Mulaikah], a ten zmínil význam hadísu Ayyuba, ale řekl: „Ibn Umar pak řekl 'Amru bin Uthmanovi, když se k němu obrátil: „Proč nepřestaneš plakat? Vskutku, Posel Alláha, nechť je s ním Alláh spokojen, řekl: ‚Vskutku, mrtvý bude trpět kvůli pláči své rodiny nad ním.‘“ Vyprávěl nám [Abdurrazzaq], který nám sdělil [Ibn Juraij], který mi vyprávěl [Abdulláh bin Abi Mulaikah], že řekl: „V Mekce zemřela dcera Uthmána bin 'Affána, a tak se Ibn Umar a Ibn Abbás zúčastnili jejího pohřbu, a já jsem seděl mezi nimi, řekl Ibn Umar k 'Amru bin Uthmanovi, když se k němu obrátil: „Proč nepřestaneš plakat? Vskutku, Posel Alláha, nechť je s ním Alláh spokojen, řekl: „Vskutku, mrtvý bude trpět kvůli pláči své rodiny nad ním.“ Poté zmínil hadís Isma'ila od Ayyuba od Ibn Abi Mulaikaha.
Hadith
Imám Ahmad : 275
حَدَّثَنَا حُسَيْنُ بْنُ مُحَمَّدٍ حَدَّثَنَا إِسْرَائِيلُ عَنْ سِمَاكٍ عَنْ عِكْرِمَةَ عَنِ ابْنِ عَبَّاسٍ قَالَ قَالَ عُمَرُ رَضِيَ اللَّهُ عَنْهُ كُنْتُ فِي رَكْبٍ أَسِيرُ فِي غَزَاةٍ مَعَ رَسُولِ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ فَحَلَفْتُ فَقُلْتُ لَا وَأَبِي فَهَتَفَ بِي رَجُلٌ مِنْ خَلْفِي لَا تَحْلِفُوا بِآبَائِكُمْ فَالْتَفَتُّ فَإِذَا هُوَ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ
Vyprávěl nám [Husajn bin Muhammad]. Vyprávěl nám [Israíl] od [Simáka] od [Ikrimáha] od [Ibn Abbáse], který řekl: [Umar] řekl: „Byl jsem s oddílem, který šel do boje s Poslem Alláha, nechť je s ním mír. Potom jsem přísahal slovy: ‚Ne, při mém otci.‘ Najednou mi někdo zezadu zašeptal: „Nepřísahejte na (jména) svých otců.“ Otočil jsem se a zjistil jsem, že to byl Posel Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír.“
Hadith
Imám Ahmad : 276
حَدَّثَنَا مُحَمَّدُ بْنُ مُيَسَّرٍ أَبُو سَعْدٍ الصَّاغَانِيُّ حَدَّثَنَا مُحَمَّدُ بْنُ إِسْحَاقَ عَنْ مُحَمَّدِ بْنِ عَمْرِو بْنِ عَطَاءٍ عَنْ مَالِكِ بْنِ أَوْسِ بْنِ الْحَدَثَانِ قَالَ كَانَ عُمَرُ يَحْلِفُ عَلَى أَيْمَانٍ ثَلَاثٍ يَقُولُ وَاللَّهِ مَا أَحَدٌ أَحَقَّ بِهَذَا الْمَالِ مِنْ أَحَدٍ وَمَا أَنَا بِأَحَقَّ بِهِ مِنْ أَحَدٍ وَاللَّهِ مَا مِنْ الْمُسْلِمِينَ أَحَدٌ إِلَّا وَلَهُ فِي هَذَا الْمَالِ نَصِيبٌ إِلَّا عَبْدًا مَمْلُوكًا وَلَكِنَّا عَلَى مَنَازِلِنَا مِنْ كِتَابِ اللَّهِ تَعَالَى وَقَسْمِنَا مِنْ رَسُولِ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ فَالرَّجُلُ وَبَلَاؤُهُ فِي الْإِسْلَامِ وَالرَّجُلُ وَقَدَمُهُ فِي الْإِسْلَامِ وَالرَّجُلُ وَغَنَاؤُهُ فِي الْإِسْلَامِ وَالرَّجُلُ وَحَاجَتُهُ وَ وَاللَّهِ لَئِنْ بَقِيتُ لَهُمْ لَيَأْتِيَنَّ الرَّاعِيَ بِجَبَلِ صَنْعَاءَ حَظُّهُ مِنْ هَذَا الْمَالِ وَهُوَ يَرْعَى مَكَانَهُ
Vyprávěl nám [Muhammad bin Muyassar Abu Sa'id al-Shaghani] Vyprávěl nám [Muhammad bin Ishaq] od [Muhammada bin 'Amru bin 'Atho`] od [Malika bin Aus bin Al Hadatsan], který řekl: [Umar] kdysi složil tři přísahy a řekl: „Při Alláhovi, nikdo nemá právo na tento majetek, ani já. Při Alláhovi, není muslim, který by neměl podíl na tomto majetku, kromě otroků, avšak v našem domě je Kitábulláh Ta'ála a náš podíl od Posla Alláha, nechť je s ním Alláh spokojen, tedy muž podle jeho obětí pro islám, muž podle toho, jak dříve vstoupil do islámu, muž podle svého bohatství v islámu a muž podle svých potřeb, a při Alláhu, kdybych jim něco nechal, jistě by si pro svůj podíl přišel i pastýř z hory Šan'á, zatímco by pasl na svém místě.“
Hadith
Imám Ahmad : 277
حَدَّثَنَا عَبْدُ الْقُدُّوسِ بْنُ الْحَجَّاجِ حَدَّثَنَا صَفْوَانُ حَدَّثَنِي أَبُو الْمُخَارِقِ زُهَيْرُ بْنُ سَالِمٍ أَنَّ عُمَيْرَ بْنَ سَعْدٍ الْأَنْصَارِيَّ كَانَ وَلَّاهُ عُمَرُ حِمْصَ فَذَكَرَ الْحَدِيثَ قَالَ عُمَرُ يَعْنِي لِكَعْبٍ إِنِّي أَسْأَلُكَ عَنْ أَمْرٍ فَلَا تَكْتُمْنِي قَالَ وَاللَّهِ لَا أَكْتُمُكَ شَيْئًا أَعْلَمُهُ قَالَ مَا أَخْوَفُ شَيْءٍ تَخَوَّفُهُ عَلَى أُمَّةِ مُحَمَّدٍ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ قَالَ أَئِمَّةً مُضِلِّينَ قَالَ عُمَرُ صَدَقْتَ قَدْ أَسَرَّ ذَلِكَ إِلَيَّ وَأَعْلَمَنِيهِ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ
Vyprávěl nám [Abdul Quddus bin Al-Hajjaj]. Vyprávěl nám [Shafwan]. Vyprávěl mi [Abul Mukharik Zuhair bin Salim], že Umair bin Sa'd Al-Anshari byl jmenován [Umarem] správcem oblasti Himsha, a poté zmínil hadís. Umar řekl Ka'abovi: „Vskutku se tě ptám na jednu věc, tak mi to neskrývej.“ Ka'ab odpověděl: „Při Alláhovi, nebudu skrývat nic, co vím.“ Umar se zeptal: „Čeho se nejvíc bojíš u ummy Muhammada, nechť je s ním Alláh spokojen?“ Ka'ab odpověděl: „Vůdců, kteří svádějí.“ Umar řekl: „Máš pravdu, to jsem si sám před sebou skrýval, a Posel Alláha, nechť je s ním Alláh spokojen, mi to sdělil.“
Hadith
Imám Ahmad : 278
حَدَّثَنَا يَعْقُوبُ حَدَّثَنَا أَبِي عَنْ صَالِحٍ قَالَ ابْنُ شِهَابٍ فَقَالَ سَالِمٌ فَسَمِعْتُ عَبْدَ اللَّهِ بْنَ عُمَرَ يَقُولُ قَالَ عُمَرُ أَرْسِلُوا إِلَيَّ طَبِيبًا يَنْظُرُ إِلَى جُرْحِي هَذَا قَالَ فَأَرْسَلُوا إِلَى طَبِيبٍ مِنْ الْعَرَبِ فَسَقَى عُمَرَ نَبِيذًا فَشُبِّهَ النَّبِيذُ بِالدَّمِ حِينَ خَرَجَ مِنْ الطَّعْنَةِ الَّتِي تَحْتَ السُّرَّةِ قَالَ فَدَعَوْتُ طَبِيبًا آخَرَ مِنْ الْأَنْصَارِ مِنْ بَنِي مُعَاوِيَةَ فَسَقَاهُ لَبَنًا فَخَرَجَ اللَّبَنُ مِنْ الطَّعْنَةِ صَلْدًا أَبْيَضَ فَقَالَ لَهُ الطَّبِيبُ يَا أَمِيرَ الْمُؤْمِنِينَ اعْهَدْ فَقَالَ عُمَرُ صَدَقَنِي أَخُو بَنِي مُعَاوِيَةَ وَلَوْ قُلْتَ غَيْرَ ذَلِكَ كَذَّبْتُكَ قَالَ فَبَكَى عَلَيْهِ الْقَوْمُ حِينَ سَمِعُوا ذَلِكَ فَقَالَ لَا تَبْكُوا عَلَيْنَا مَنْ كَانَ بَاكِيًا فَلْيَخْرُجْ أَلَمْ تَسْمَعُوا مَا قَالَ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ قَالَ يُعَذَّبُ الْمَيِّتُ بِبُكَاءِ أَهْلِهِ عَلَيْهِ فَمِنْ أَجْلِ ذَلِكَ كَانَ عَبْدُ اللَّهِ لَا يُقِرُّ أَنْ يُبْكَى عِنْدَهُ عَلَى هَالِكٍ مِنْ وَلَدِهِ وَلَا غَيْرِهِمْ
Vyprávěl nám [Ya'qub]. Vyprávěl nám [můj otec] od [Shaliha], který řekl [Ibnu Syihab]; [Salim] řekl: „Slyšel jsem [Abdulláha bin Umara] říkat; [Umar] řekl: „Pošlete mě k lékaři, aby mi prohlédl tuto ránu.“ Abdulláh ibn Umar řekl: Poté poslali Umara k arabskému lékaři a ten mu dal napít šťávu z hroznů, která pak vypadala jako krev, když vytékala z rány pod pupkem. Abdulláh ibn Umar řekl: Poté jsem zavolal jiného lékaře z Ansárů z kmene Banu Mu'awiyah. Ten dal Umarovi pít mléko a mléko vytékalo z rány jako čiré bílé tekutiny. Lékař řekl Umarovi: „Ó Amire al-Muminin, slib mi to!“ Umar odpověděl: „Můj bratře z kmene Bani Umaiyah, potvrdil jsi mi to; kdyby ses vyjádřil jinak, pak bych ti lhal.“ Abdulláh bin Umar řekl: „Když pak lidé uslyšeli tato slova, začali nad Umarem plakat.“ Umar tedy řekl: „Neplačte nade mnou, kdo pláče, ať odejde! Neslyšeli jste snad, co řekl Posel Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír? Řekl: ‚Mrtvý bude trpět kvůli pláči své rodiny nad ním.‘ Proto Abdullah neschvaloval nářek u zesnulého, ať už ze strany jeho dětí, nebo jiných.“
Hadith
Imám Ahmad : 279
حَدَّثَنَا عَبْدُ الرَّزَّاقِ أَنْبَأَنَا الثَّوْرِيُّ عَنْ أَبِي إِسْحَاقَ عَنْ عَمْرِو بْنِ مَيْمُونٍ قَالَ سَمِعْتُ عُمَرَ بْنَ الْخَطَّابِ رَضِيَ اللَّهُ عَنْهُ يَقُولُ كَانَ أَهْلُ الْجَاهِلِيَّةِ لَا يُفِيضُونَ مِنْ جَمْعٍ حَتَّى يَرَوْا الشَّمْسَ عَلَى ثَبِيرٍ وَكَانُوا يَقُولُونَ أَشْرِقْ ثَبِيرُ كَيْمَا نُغِيرُ فَأَفَاضَ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ قَبْلَ طُلُوعِ الشَّمْسِ
Vyprávěl nám [Abdurrazzaq], který nám sdělil [Ats Tsauri] od [Abu Ishaqa] od ['Amru Bin Maimuna], který řekl: „Slyšel jsem [Umara bin Al-Chattába] říkat: ‚Dříve lidé z doby džahílijy neopouštěli Džamún (Muzdalifah), dokud neviděli slunce nad Tsabírem, a říkali: ‚Vycházej, slunce nad Tsabírem, abychom mohli brzy odejít.‘ Poté se Posel Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, vydal na cestu z Džamúnu (Muzdalifah) ještě před východem slunce.“
Hadith
Imám Ahmad : 280
حَدَّثَنَا عَبْدُ الرَّزَّاقِ أَنْبَأَنَا مَعْمَرٌ عَنِ الزُّهْرِيِّ عَنْ عُرْوَةَ عَنِ الْمِسْوَرِ بْنِ مَخْرَمَةَ وَعَبْدِ الرَّحْمَنِ بْنِ عَبْدٍ الْقَارِيِّ أَنَّهُمَا سَمِعَا عُمَرَ رَضِيَ اللَّهُ عَنْهُ يَقُولُ مَرَرْتُ بِهِشَامِ بْنِ حَكِيمِ بْنِ حِزَامٍ يَقْرَأُ سُورَةَ الْفُرْقَانِ فِي حَيَاةِ رَسُولِ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ فَاسْتَمَعْتُ قِرَاءَتَهُ فَإِذَا هُوَ يَقْرَأُ عَلَى حُرُوفٍ كَثِيرَةٍ لَمْ يُقْرِئْنِيهَا رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ فَكِدْتُ أَنْ أُسَاوِرَهُ فِي الصَّلَاةِ فَنَظَرْتُ حَتَّى سَلَّمَ فَلَمَّا سَلَّمَ لَبَّبْتُهُ بِرِدَائِهِ فَقُلْتُ مَنْ أَقْرَأَكَ هَذِهِ السُّورَةَ الَّتِي تَقْرَؤُهَا قَالَ أَقْرَأَنِيهَا رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ قَالَ قُلْتُ لَهُ كَذَبْتَ فَوَاللَّهِ إِنَّ النَّبِيَّ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ لَهُوَ أَقْرَأَنِي هَذِهِ السُّورَةَ الَّتِي تَقْرَؤُهَا قَالَ فَانْطَلَقْتُ أَقُودُهُ إِلَى النَّبِيِّ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ فَقُلْتُ يَا رَسُولَ اللَّهِ إِنِّي سَمِعْتُ هَذَا يَقْرَأُ سُورَةَ الْفُرْقَانِ عَلَى حُرُوفٍ لَمْ تُقْرِئْنِيهَا وَأَنْتَ أَقْرَأْتَنِي سُورَةَ الْفُرْقَانِ فَقَالَ النَّبِيُّ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ أَرْسِلْهُ يَا عُمَرُ اقْرَأْ يَا هِشَامُ فَقَرَأَ عَلَيْهِ الْقِرَاءَةَ الَّتِي سَمِعْتُهُ فَقَالَ النَّبِيُّ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ هَكَذَا أُنْزِلَتْ ثُمَّ قَالَ النَّبِيُّ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ اقْرَأْ يَا عُمَرُ فَقَرَأْتُ الْقِرَاءَةَ الَّتِي أَقْرَأَنِي رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ فَقَالَ هَكَذَا أُنْزِلَتْ ثُمَّ قَالَ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ إِنَّ الْقُرْآنَ أُنْزِلَ عَلَى سَبْعَةِ أَحْرُفٍ فَاقْرَءُوا مِنْهُ مَا تَيَسَّرَ حَدَّثَنَا الْحَكَمُ بْنُ نَافِعٍ أَنْبَأَنَا شُعَيْبٌ عَنِ الزُّهْرِيِّ حَدَّثَنِي عُرْوَةُ عَنْ حَدِيثِ الْمِسْوَرِ بْنِ مَخْرَمَةَ وَعَبْدِ الرَّحْمَنِ بْنِ عَبْدٍ الْقَارِيِّ أَنَّهُمَا سَمِعَا عُمَرَ بْنَ الْخَطَّابِ رَضِيَ اللَّهُ عَنْهُ يَقُولُ سَمِعْتُ هِشَامَ بْنَ حَكِيمِ بْنِ حِزَامٍ يَقْرَأُ سُورَةَ الْفُرْقَانِ فِي حَيَاةِ النَّبِيِّ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ فَاسْتَمَعْتُ لِقِرَاءَتِهِ فَإِذَا هُوَ يَقْرَأُ عَلَى حُرُوفٍ كَثِيرَةٍ لَمْ يُقْرِئْنِيهَا رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ فَكِدْتُ أُسَاوِرُهُ فِي الصَّلَاةِ فَنَظَرْتُ حَتَّى سَلَّمَ فَلَمَّا سَلَّمَ فَذَكَرَ مَعْنَاهُ
Vyprávěl nám [Abdurrazzaq], který nám sdělil [Ma'mar] od [Az Zuhri] od ['Urwah] od [Al Miswar bin Makhramah] a [Abdurrahman bin Abdul Qari], že oba slyšeli [Umara] říkat: „Procházel jsem kolem Hisyma bin Hakima, který četl súru Al-Furqán za života Posla Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír. Poslouchal jsem jeho recitaci a zjistil jsem, že čte s mnoha hláskami (dialektem), které mi Posel Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, nikdy nečetl. málem jsem ho během modlitby napomenul (aby opravit jeho čtení), ale počkal jsem, až dokončí modlitbu. Poté, co pronesl pozdrav, jsem ho zatáhl za šátek a zeptal se: „Kdo ti naučil tu súru, kterou čteš?“ Odpověděl: „Prorok, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, mi ji naučil.“ Řekl jsem mu: „Lžeš, při Alláhu, vskutku mi Prorok tu súru, kterou jsi četl, předčítal.“ Potom jsem ho přivedl k Prorokovi a řekl jsem: „Ó Posle Alláha, vskutku jsem slyšel tohoto muže číst súru Al-Furqán s několika písmeny, která jsi mi nikdy nečetl, ačkoli jsi mi súru Al-Furqán četl.“ Potom Prorok, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, řekl: „Pusť ho, ó Umare! Čti, ó Hishyame!“ Poté mu Hishyam přednesl verše tak, jak jsem je předtím od něj slyšel. Poté Prorok, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, řekl: „Tak byla tato súra zjevena,“ a pak řekl: „Čti (ó Umare)!“ Poté jsem četl tak, jak mi to kdysi přednesl Posel Alláha, a on řekl: „Tak byla tato súra seslána.“ Poté Posel Alláha řekl: „Vskutku, Al-Korán byl seslán v sedmi variantách, čti tedy tou, která je pro tebe nejlehčí.“ Vyprávěl nám [Al-Hakám bin Náfí], který nám sdělil [Šu'ajb] od [Az-Zuhrího], který mi vyprávěl ['Urwá] o hadíthu [Al-Miswára bin Makhramáha] a [Abdurrahmána bin Abd al-Qarího], že oba slyšeli [Umara bin al-Chattába] říkat: „Slyšel jsem Hisyama bin Hakima bin Hizama číst súru Al-Furqán za časů Proroka, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, a tak jsem sledoval jeho recitaci a zjistil jsem, že čte s mnoha hláskami (dialektem), které mi Prorok, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, nikdy nečíst, a tak jsem ho málem přerušil během modlitby, ale sledoval jsem ho, dokud nedokončil modlitbu, a poté, co pozdravil,“ a poté zmínil hadís se stejným významem.
