Imám Ahmad (الامام احمد) - 26363 Hadith
Hadith
Imám Ahmad : 201
حَدَّثَنَا أَبُو عَبْدِ الرَّحْمَنِ حَدَّثَنِي سَعِيدُ بْنُ أَبِي أَيُّوبَ حَدَّثَنِي عَطَاءُ بْنُ دِينَارٍ عَنْ حَكِيمِ بْنِ شَرِيكٍ الْهُذَلِيِّ عَنْ يَحْيَى بْنِ مَيْمُونٍ الْحَضْرَمِيِّ عَنْ رَبِيعَةَ الْجُرَشِيِّ عَنْ أَبِي هُرَيْرَةَ عَنْ عُمَرَ بْنِ الْخَطَّابِ رَضِيَ اللَّهُ عَنْهُ عَنْ النَّبِيِّ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ قَالَ لَا تُجَالِسُوا أَهْلَ الْقَدَرِ وَلَا تُفَاتِحُوهُمْ وَقَالَ أَبُو عَبْدِ الرَّحْمَنِ مَرَّةً سَمِعْتُ رَسُولَ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ
Vyprávěl nám [Abu Abdurrahman]. Vyprávěl mi [Sa'id bin Abu Ayyub]. Vyprávěl mi ['Atho` bin Dinar] od [Hakima bin Šarika al-Hudzalího] od [Jahji bin Maimuna al-Khadramího] od [Rabi'a al-Džurajího] od [Abu Hurajry], od [Umara bin al-Chattába], od Proroka, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, který řekl: „Nesedejte si s lidmi, kteří nevěří v předurčení, a nezačínejte s nimi rozhovor.“ Abu Abdurrahman v jiném vyprávění řekl: Slyšel jsem Posla Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír.
Hadith
Imám Ahmad : 202
حَدَّثَنَا هَاشِمُ بْنُ الْقَاسِمِ حَدَّثَنَا شُعْبَةُ عَنْ يَزِيدَ بْنِ خُمَيْرٍ الْهَمْدَانِيِّ أَبِي عُمَرَ قَالَ سَمِعْتُ حَبِيبَ بْنَ عُبَيْدٍ يُحَدِّثُ عَنْ جُبَيْرِ بْنِ نُفَيْرٍ عَنِ ابْنِ السِّمْطِ أَنَّهُ خَرَجَ مَعَ عُمَرَ إِلَى ذِي الْحُلَيْفَةِ فَصَلَّى رَكْعَتَيْنِ فَسَأَلْتُهُ عَنْ ذَلِكَ فَقَالَ إِنَّمَا أَصْنَعُ كَمَا رَأَيْتُ رَسُولَ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ
Vyprávěl nám [Hasyim bin Al Qasim]. Vyprávěl nám [Syu'bah] od [Yazida bin Khumaira Al Hamdani Abu Umara], který řekl: slyšel jsem [Habiba bin 'Ubaida], jak vyprávěl od [Jubaira bin Nufaira] od [Ibnu As Simtha], že vyšel spolu s [Umarem] směrem k Dzul Hulaifah a poté se pomodlil dvě raka'at, tak jsem se ho na to zeptal a on odpověděl: „Udělal jsem to tak, jak jsem viděl Posla Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír.“
Hadith
Imám Ahmad : 203
حَدَّثَنَا أَبُو نُوحٍ قُرَادٌ أَنْبَأَنَا عِكْرِمَةُ بْنُ عَمَّارٍ حَدَّثَنَا سِمَاكٌ الْحَنَفِيُّ أَبُو زُمَيْلٍ حَدَّثَنِي ابْنُ عَبَّاسٍ حَدَّثَنِي عُمَرُ بْنُ الْخَطَّابِ رَضِيَ اللَّهُ عَنْهُ قَالَ لَمَّا كَانَ يَوْمُ بَدْرٍ قَالَ نَظَرَ النَّبِيُّ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ إِلَى أَصْحَابِهِ وَهُمْ ثَلَاثُ مِائَةٍ وَنَيِّفٌ وَنَظَرَ إِلَى الْمُشْرِكِينَ فَإِذَا هُمْ أَلْفٌ وَزِيَادَةٌ فَاسْتَقْبَلَ النَّبِيُّ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ الْقِبْلَةَ ثُمَّ مَدَّ يَدَيْهِ وَعَلَيْهِ رِدَاؤُهُ وَإِزَارُهُ ثُمَّ قَالَ اللَّهُمَّ أَيْنَ مَا وَعَدْتَنِي اللَّهُمَّ أَنْجِزْ مَا وَعَدْتَنِي اللَّهُمَّ إِنَّكَ إِنْ تُهْلِكْ هَذِهِ الْعِصَابَةَ مِنْ أَهْلِ الْإِسْلَامِ فَلَا تُعْبَدْ فِي الْأَرْضِ أَبَدًا قَالَ فَمَا زَالَ يَسْتَغِيثُ رَبَّهُ عَزَّ وَجَلَّ وَيَدْعُوهُ حَتَّى سَقَطَ رِدَاؤُهُ فَأَتَاهُ أَبُو بَكْرٍ رَضِيَ اللَّهُ عَنْهُ فَأَخَذَ رِدَاءَهُ فَرَدَّاهُ ثُمَّ الْتَزَمَهُ مِنْ وَرَائِهِ ثُمَّ قَالَ يَا نَبِيَّ اللَّهِ كَفَاكَ مُنَاشَدَتُكَ رَبَّكَ فَإِنَّهُ سَيُنْجِزُ لَكَ مَا وَعَدَكَ وَأَنْزَلَ اللَّهُ عَزَّ وَجَلَّ { إِذْ تَسْتَغِيثُونَ رَبَّكُمْ فَاسْتَجَابَ لَكُمْ أَنِّي مُمِدُّكُمْ بِأَلْفٍ مِنْ الْمَلَائِكَةِ مُرْدِفِينَ } فَلَمَّا كَانَ يَوْمُئِذٍ وَالْتَقَوْا فَهَزَمَ اللَّهُ عَزَّ وَجَلَّ الْمُشْرِكِينَ فَقُتِلَ مِنْهُمْ سَبْعُونَ رَجُلًا وَأُسِرَ مِنْهُمْ سَبْعُونَ رَجُلًا فَاسْتَشَارَ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ أَبَا بَكْرٍ وَعَلِيًّا وَعُمَرَ رَضِيَ اللَّهُ عَنْهُمْ فَقَالَ أَبُو بَكْرٍ رَضِيَ اللَّهُ عَنْهُ يَا نَبِيَّ اللَّهِ هَؤُلَاءِ بَنُو الْعَمِّ وَالْعَشِيرَةُ وَالْإِخْوَانُ فَإِنِّي أَرَى أَنْ تَأْخُذَ مِنْهُمْ الْفِدْيَةَ فَيَكُونُ مَا أَخَذْنَا مِنْهُمْ قُوَّةً لَنَا عَلَى الْكُفَّارِ وَعَسَى اللَّهُ أَنْ يَهْدِيَهُمْ فَيَكُونُونَ لَنَا عَضُدًا فَقَالَ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ مَا تَرَى يَا ابْنَ الْخَطَّابِ قَالَ قُلْتُ وَاللَّهِ مَا أَرَى مَا رَأَى أَبُو بَكْرٍ رَضِيَ اللَّهُ عَنْهُ وَلَكِنِّي أَرَى أَنْ تُمَكِّنَنِي مِنْ فُلَانٍ قَرِيبًا لِعُمَرَ فَأَضْرِبَ عُنُقَهُ وَتُمَكِّنَ عَلِيًّا رَضِيَ اللَّهُ عَنْهُ مِنْ عَقِيلٍ فَيَضْرِبَ عُنُقَهُ وَتُمَكِّنَ حَمْزَةَ مِنْ فُلَانٍ أَخِيهِ فَيَضْرِبَ عُنُقَهُ حَتَّى يَعْلَمَ اللَّهُ أَنَّهُ لَيْسَتْ فِي قُلُوبِنَا هَوَادَةٌ لِلْمُشْرِكِينَ هَؤُلَاءِ صَنَادِيدُهُمْ وَأَئِمَّتُهُمْ وَقَادَتُهُمْ فَهَوِيَ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ مَا قَالَ أَبُو بَكْرٍ رَضِيَ اللَّهُ عَنْهُ وَلَمْ يَهْوَ مَا قُلْتُ فَأَخَذَ مِنْهُمْ الْفِدَاءَ فَلَمَّا أَنْ كَانَ مِنْ الْغَدِ قَالَ عُمَرُ رَضِيَ اللَّهُ عَنْهُ غَدَوْتُ إِلَى النَّبِيِّ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ فَإِذَا هُوَ قَاعِدٌ وَأَبُو بَكْرٍ رَضِيَ اللَّهُ عَنْهُ وَإِذَا هُمَا يَبْكِيَانِ فَقُلْتُ يَا رَسُولَ اللَّهِ أَخْبِرْنِي مَاذَا يُبْكِيكَ أَنْتَ وَصَاحِبَكَ فَإِنْ وَجَدْتُ بُكَاءً بَكَيْتُ وَإِنْ لَمْ أَجِدْ بُكَاءً تَبَاكَيْتُ لِبُكَائِكُمَا قَالَ فَقَالَ النَّبِيُّ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ الَّذِي عَرَضَ عَلَيَّ أَصْحَابُكَ مِنْ الْفِدَاءِ لَقَدْ عُرِضَ عَلَيَّ عَذَابُكُمْ أَدْنَى مِنْ هَذِهِ الشَّجَرَةِ لِشَجَرَةٍ قَرِيبَةٍ وَأَنْزَلَ اللَّهُ عَزَّ وَجَلَّ { مَا كَانَ لِنَبِيٍّ أَنْ يَكُونَ لَهُ أَسْرَى حَتَّى يُثْخِنَ فِي الْأَرْضِ إِلَى قَوْلِهِ لَوْلَا كِتَابٌ مِنْ اللَّهِ سَبَقَ لَمَسَّكُمْ فِيمَا أَخَذْتُمْ } مِنْ الْفِدَاءِ ثُمَّ أُحِلَّ لَهُمْ الْغَنَائِمُ فَلَمَّا كَانَ يَوْمُ أُحُدٍ مِنْ الْعَامِ الْمُقْبِلِ عُوقِبُوا بِمَا صَنَعُوا يَوْمَ بَدْرٍ مِنْ أَخْذِهِمْ الْفِدَاءَ فَقُتِلَ مِنْهُمْ سَبْعُونَ وَفَرَّ أَصْحَابُ النَّبِيِّ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ عَنْ النَّبِيِّ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ وَكُسِرَتْ رَبَاعِيَتُهُ وَهُشِمَتْ الْبَيْضَةُ عَلَى رَأْسِهِ وَسَالَ الدَّمُ عَلَى وَجْهِهِ وَأَنْزَلَ اللَّهُ تَعَالَى { أَوَلَمَّا أَصَابَتْكُمْ مُصِيبَةٌ قَدْ أَصَبْتُمْ مِثْلَيْهَا } الْآيَةَ بِأَخْذِكُمْ الْفِدَاءَ
Vyprávěl nám [Abu Nuh Quradl], který nám sdělil od [Ikrimah Bin 'Ammar]. Vyprávěl nám [Simak Al Hanafi Abu Zumail]. Vyprávěl mi [Ibnu Abbas]. Vyprávěl mi [Umar Bin Al Khaththab], který řekl: „Když došlo k bitvě u Badru,“ Umar řekl: „Prorok, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, pohlédl na své společníky, kterých bylo tři sta padesát, a pak pohlédl na polyteisty, kterých bylo více než tisíc. Poté se Prorok, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, obrátil směrem ke Qible, zvedl obě ruce, nasadil si šátek a plášť a modlil se: ‚Ó Alláhu, co jsi mi slíbil, ó Alláhu, ukaž mi, co jsi mi slíbil, ó Alláhu, vskutku, pokud zahubíš tuto malou skupinu muslimů, nebudeš na této zemi uctíván navždy.‘ Umar řekl: „Prorok tedy nepřestával prosit svého Pána o pomoc a modlit se k Němu, až mu spadl šál. Abu Bakr k němu přistoupil, zvedl jeho šál a vrátil mu ho, poté se postavil za něj a řekl: „Ó Proroku Alláha, tvé prosby k Pánu již stačí, neboť On splní to, co ti slíbil.“ Poté Alláh seslal: „(Vzpomeň si), když jsi prosil svého Pána o pomoc a On ti ji dopřál: ‚Věru, já ti pošlu na pomoc tisíc andělů, kteří přijdou jeden za druhým.‘ (Súra Al-Anfál, verš 9). A když ten den nastal a obě armády se setkaly, Alláh zničil polyteisty, takže z nich bylo zabito sedmdesát vojáků a sedmdesát vojáků bylo zajato, a poté se Posel Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, poradil s Abú Bakrem, Alím a Umarem. Abu Bakr řekl: „Ó Proroku Alláha, jsou to synové tvého strýce, blízcí příbuzní a stále bratři, proto se domnívám, že bys od nich měl přijmout výkupné, a to, co od nich vezmeme, se stane naší silou proti nevěřícím, doufejme, že jim Alláh dá vedení, aby se stali našimi stoupenci.“ Poté se Posel Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, zeptal: „Jaký je tvůj názor, ó Ibnul Khaththabe?“ Umar odpověděl: „Řekl jsem: ‚Při Alláhovi, nesdílím názor Abú Bakra, ale domnívám se, že bys měl předat toho a toho z Umarových příbuzných mně, abych mu podřízl krk, a předat Akila Alímu, aby mu podřízl krk, a abys předal toho a toho, bratra Hamzy, Hamzovi, aby mu podřízl krk, aby Alláh věděl, že v našich srdcích není žádná láska k polyteistům, jsou to jejich velmoži, starší a vůdci.’ Avšak Posel Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, se přiklonil k názoru Abú Bakra a ne k mému.“ Poté od nich přijal výkupné, a tak následujícího dne Umar řekl: „Brzy ráno jsem přišel k Prorokovi, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, a najednou tam seděl on a Abu Bakr a oba plakali, tak jsem se zeptal: ‚Ó Posle Boží, řekni mi, co tě a tvého společníka přimělo k pláči? Jestliže mohu plakat, budu plakat, a jestliže nemohu plakat, budu plakat nad tím, že vy dva pláčete.‘ Umar řekl: „Potom Prorok, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, odpověděl: ‚Názor, který tvůj společník navrhl ohledně výkupného, mi skutečně ukázal, že vaše trestání je blíž než nejbližší strom.‘ A Alláh seslal své slovo: ‚Není vhodné, aby prorok měl zajatce, dokud neporazí své nepřátele na zemi‘ (Súra Al-Anfál, verš 67), až po Jeho slovo: „Jistě vás postihne velký trest za výkupné, které jste přijali“ (Súra Al-Anfál, verš 68). Tedy výkupné, poté jim byla povolena ghaníma (válečná kořist), a když v následujícím roce došlo k bitvě u Uhudu, byli potrestáni za to, co udělali v bitvě u Badru, když si vzali výkupné, takže mezi nimi padlo sedmdesát lidí, a během bitvy společníci Proroka, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, od něj utekli, takže mu praskly dva stoličky, roztrhlo se mu čelo a tekla mu krev po tváři, poté Alláh seslal své slovo: „A proč, když vás postihlo neštěstí (v bitvě u Uhudu), ačkoli jste svým nepřátelům způsobili dvojnásobnou porážku (v bitvě u Badr)“ (Súra Al-Imrán, verš 165) až po Jeho slovo: „Vskutku, Alláh je nad vším mocný.“ (Súra Al-Imrán, verš 165) to proto, že jste přijali výkupné.
Hadith
Imám Ahmad : 204
حَدَّثَنَا أَبُو نُوحٍ حَدَّثَنَا مَالِكُ بْنُ أَنَسٍ عَنْ زَيْدِ بْنِ أَسْلَمَ عَنْ أَبِيهِ عَنْ عُمَرَ بْنِ الْخَطَّابِ رَضِيَ اللَّهُ عَنْهُ قَالَ كُنَّا مَعَ رَسُولِ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ فِي سَفَرٍ قَالَ فَسَأَلْتُهُ عَنْ شَيْءٍ ثَلَاثَ مَرَّاتٍ فَلَمْ يَرُدَّ عَلَيَّ قَالَ فَقُلْتُ لِنَفْسِي ثَكِلَتْكَ أُمُّكَ يَا ابْنَ الْخَطَّابِ نَزَرْتَ رَسُولَ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ ثَلَاثَ مَرَّاتٍ فَلَمْ يَرُدَّ عَلَيْكَ قَالَ فَرَكِبْتُ رَاحِلَتِي فَتَقَدَّمْتُ مَخَافَةَ أَنْ يَكُونَ نَزَلَ فِيَّ شَيْءٌ قَالَ فَإِذَا أَنَا بِمُنَادٍ يُنَادِي يَا عُمَرُ أَيْنَ عُمَرُ قَالَ فَرَجَعْتُ وَأَنَا أَظُنُّ أَنَّهُ نَزَلَ فِيَّ شَيْءٌ قَالَ فَقَالَ النَّبِيُّ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ نَزَلَتْ عَلَيَّ الْبَارِحَةَ سُورَةٌ هِيَ أَحَبُّ إِلَيَّ مِنْ الدُّنْيَا وَمَا فِيهَا { إِنَّا فَتَحْنَا لَكَ فَتْحًا مُبِينًا لِيَغْفِرَ لَكَ اللَّهُ مَا تَقَدَّمَ مِنْ ذَنْبِكَ وَمَا تَأَخَّرَ }
Vyprávěl nám [Abu Nuh]. Vyprávěl nám [Malik bin Anas] od [Zaid bin Aslam] od [svého otce] od [Umara bin al-Khaththaba], který řekl: Byli jsme s Poslem Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, na cestě, a já se ho třikrát na něco zeptal, ale on mi neodpověděl, a tak jsem si v duchu řekl: „Jak nešťastný jsi, ó Ibnul Khaththabe, snažil ses u Posla Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, třikrát, ale on ti neodpověděl.“ Umar řekl: „Nasedl jsem tedy na svého koně a vyrazil jsem, protože jsem se obával, že se o mně něco stane.“ Umar řekl: „Najednou mě někdo zavolal: ‚Ó Umare, kde je Umar?‘ Umar řekl: ‚Tak jsem k němu šel, protože jsem si myslel, že se na mě něco sneslo, a Prorok, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, řekl: ‚Včera v noci se ke mně snesla súra, kterou mám raději než celý svět a vše, co je v něm. ‚Vskutku, dali jsme ti zjevné vítězství. Aby ti Alláh odpustil tvé minulé i budoucí hříchy“ (Súra Al-Fath, verše 1–2).“
Hadith
Imám Ahmad : 205
حَدَّثَنَا أَبُو النَّضْرِ حَدَّثَنَا الْمَسْعُودِيُّ عَنْ حَكِيمِ بْنِ جُبَيْرٍ عَنْ مُوسَى بْنِ طَلْحَةَ عَنِ ابْنِ الْحَوْتَكِيَّةِ قَالَ أُتِيَ عُمَرُ بْنُ الْخَطَّابِ رَضِيَ اللَّهُ عَنْهُ بِطَعَامٍ فَدَعَا إِلَيْهِ رَجُلًا فَقَالَ إِنِّي صَائِمٌ ثُمَّ قَالَ وَأَيُّ الصِّيَامِ تَصُومُ لَوْلَا كَرَاهِيَةُ أَنْ أَزِيدَ أَوْ أَنْقُصَ لَحَدَّثْتُكُمْ بِحَدِيثِ النَّبِيِّ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ حِينَ جَاءَهُ الْأَعْرَابِيُّ بِالْأَرْنَبِ وَلَكِنْ أَرْسِلُوا إِلَى عَمَّارٍ فَلَمَّا جَاءَ عَمَّارٌ قَالَ أَشَاهِدٌ أَنْتَ رَسُولَ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ يَوْمَ جَاءَهُ الْأَعْرَابِيُّ بِالْأَرْنَبِ قَالَ نَعَمْ فَقَالَ إِنِّي رَأَيْتُ بِهَا دَمًا فَقَالَ كُلُوهَا قَالَ إِنِّي صَائِمٌ قَالَ وَأَيُّ الصِّيَامِ تَصُومُ قَالَ أَوَّلَ الشَّهْرِ وَآخِرَهُ قَالَ إِنْ كُنْتَ صَائِمًا فَصُمْ الثَّلَاثَ عَشْرَةَ وَالْأَرْبَعَ عَشْرَةَ وَالْخَمْسَ عَشْرَةَ
Vyprávěl nám [Abu An Nadlar]. Vyprávěl nám [Al Mas'udi] od [Hakima bin Jubaira] od [Musa bin Thalha] od [Ibnul Hautakiyah], který řekl: [Umar bin Al-Khaththab] dostal jídlo, pak zavolal jednoho muže, ten však řekl: „Já se postím.“ Umar se zeptal: „Jaký půst držíš? Kdybych se nebál, že to přidám nebo uberu, jistě bych vám vyprávěl hadís Proroka, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, když k němu přišel jeden arabský beduín s králíkem, ale následoval ho Ammar.“ Když tedy Ammar přišel, Umar řekl: „Viděl jsi Proroka, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, v den, kdy k němu přišel arabský beduín s králíkem?“ Ammar odpověděl: „Ano.“ [Ammar] pokračoval: „Viděl jsem na něm krev a Prorok, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, řekl: ‚Najezte se.‘ Ammar řekl: ‚Já se postím.‘ Prorok se zeptal: „Jaký půst držíš?“ Ammar odpověděl: „Půst na začátku a na konci měsíce.“ Poté Prorok řekl: „Pokud chceš držet půst, drž ho třináctého, čtrnáctého a patnáctého.“
Hadith
Imám Ahmad : 206
حَدَّثَنَا أَبُو النَّضْرِ حَدَّثَنَا أَبُو عَقِيلٍ حَدَّثَنَا مُجَالِدُ بْنُ سَعِيدٍ أَخْبَرَنَا عَامِرٌ عَنْ مَسْرُوقِ بْنِ الْأَجْدَعِ قَالَ لَقِيتُ عُمَرَ بْنَ الْخَطَّابِ رَضِيَ اللَّهُ عَنْهُ فَقَالَ لِي مَنْ أَنْتَ قُلْتُ مَسْرُوقُ بْنُ الْأَجْدَعِ فَقَالَ عُمَرُ رَضِيَ اللَّهُ عَنْهُ سَمِعْتُ رَسُولَ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ يَقُولُ الْأَجْدَعُ شَيْطَانٌ وَلَكِنَّكَ مَسْرُوقُ بْنُ عَبْدِ الرَّحْمَنِ قَالَ عَامِرٌ فَرَأَيْتُهُ فِي الدِّيوَانِ مَكْتُوبًا مَسْرُوقُ بْنُ عَبْدِ الرَّحْمَنِ فَقُلْتُ مَا هَذَا فَقَالَ هَكَذَا سَمَّانِي عُمَرُ
Vyprávěl nám [Abu An Nadlar]. Vyprávěl nám [Abu 'Aqil]. Vyprávěl nám [Mujalid bin Sa'id], vyprávěl nám ['Amir] od [Masruq bin Al Ajda'], který řekl: Setkal jsem se s [Umar bin Al Khaththab] a on mi řekl: „Kdo jsi?“ Odpověděl jsem: „Masruq bin Ajda.“ Umar pak řekl: „Slyšel jsem, jak Posel Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, řekl: ‚Ajda‘ je jméno ďábla, ale ty jsi Masruq bin Abdurrahman.“ Amir řekl: „Pak jsem to uviděl v písemném záznamu, kde bylo napsáno Masruq bin Abdurrahman, a zeptal jsem se: ‚Co je to?‘ On odpověděl: ‚Tak mě pojmenoval Umar.‘“
Hadith
Imám Ahmad : 207
حَدَّثَنَا إِسْحَاقُ بْنُ عِيسَى حَدَّثَنَا ابْنُ لَهِيعَةَ عَنْ جَعْفَرِ بْنِ رَبِيعَةَ عَنِ الزُّهْرِيِّ عَنْ مُحَرَّرِ بْنِ أَبِي هُرَيْرَةَ عَنْ أَبِيهِ عَنْ عُمَرَ بْنِ الْخَطَّابِ رَضِيَ اللَّهُ عَنْهُ أَنَّ النَّبِيَّ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ نَهَى عَنْ الْعَزْلِ عَنْ الْحُرَّةِ إِلَّا بِإِذْنِهَا
Vyprávěl nám [Ishaq bin Isa]. Vyprávěl nám [Ibn Lahi'ah] od [Ja'fara bin Rabi'aha] od [Az Zuhriho] od [Muharrara bin Abu Hurairaha] od [jeho otce] od [Umara bin Al-Khaththaba], že Prorok, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, zakázal čin zvaný „azl“ (vylévání semene mimo vagínu manželky) s manželkou, ledaže by k tomu dala svolení.“
Hadith
Imám Ahmad : 208
حَدَّثَنَا أَبُو عَامِرٍ عَبْدُ الْمَلِكِ بْنُ عَمْرٍو قَالَ حَدَّثَنَا هِشَامٌ يَعْنِي ابْنَ سَعْدٍ عَنْ زَيْدِ بْنِ أَسْلَمَ عَنْ أَبِيهِ قَالَ سَمِعْتُ عُمَرَ يَقُولُ لَئِنْ عِشْتُ إِلَى هَذَا الْعَامِ الْمُقْبِلِ لَا يُفْتَحُ لِلنَّاسِ قَرْيَةٌ إِلَّا قَسَمْتُهَا بَيْنَهُمْ كَمَا قَسَمَ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ خَيْبَرَ
Vyprávěl nám [Abu 'Amir Abdul Malik bin 'Amru], který řekl: Vyprávěl nám [Hisyam, tj. Ibn Sa'd] od [Zaid bin Aslam] od [svého otce], který řekl: „Slyšel jsem [Umara] říkat: ‚Pokud budu žít do příštího roku, nebude existovat jediná vesnice, kterou bychom dobyli, aniž bych ji mezi ně rozdělil tak, jak ji rozdělil Posel Alláha v bitvě u Khaibaru.‘“
Hadith
Imám Ahmad : 209
حَدَّثَنَا مُحَمَّدُ بْنُ عَبْدِ اللَّهِ الزُّبَيْرِيُّ حَدَّثَنَا إِسْرَائِيلُ عَنْ سِمَاكٍ عَنْ عِكْرِمَةَ عَنِ ابْنِ عَبَّاسٍ عَنْ عُمَرَ رَضِيَ اللَّهُ عَنْهُ قَالَ كُنْتُ مَعَ النَّبِيِّ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ فِي غَزَاةٍ فَحَلَفْتُ لَا وَأَبِي فَهَتَفَ بِي رَجُلٌ مِنْ خَلْفِي فَقَالَ لَا تَحْلِفُوا بِآبَائِكُمْ فَإِذَا هُوَ النَّبِيُّ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ
Vyprávěl nám [Muhammad bin Abdullah Az Zabiri]. Vyprávěl nám [Israil] od [Simaka] od [Ikrimaha] od [Ibnu Abbáse] od [Umara], který řekl: „Byl jsem s Prorokem, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, v jedné bitvě a pak jsem přísahal: ‚Ne, při mém otci.‘ Tehdy mě někdo zezadu napomenul a řekl: „Nepřísahajte na své otce.“ Ukázalo se, že to byl Prorok, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír.“
Hadith
Imám Ahmad : 210
حَدَّثَنَا أَبُو أَحْمَدَ الزُّبَيْرِيُّ حَدَّثَنَا سُفْيَانُ عَنْ أَبِي الزُّبَيْرِ عَنْ جَابِرٍ عَنْ عُمَرَ رَضِيَ اللَّهُ عَنْهُ قَالَ لَئِنْ عِشْتُ إِنْ شَاءَ اللَّهُ لَأُخْرِجَنَّ الْيَهُودَ وَالنَّصَارَى مِنْ جَزِيرَةِ الْعَرَبِ
Vyprávěl nám [Abu Ahmad Az Zubairi]. Vyprávěl nám [Sufyan] od [Abu Az Zubaira] od [Jabira] od [Umara], který řekl: „Kdybych žil, jistě bych vyhnal Židy a křesťany z Arabského poloostrova.“
Hadith
Imám Ahmad : 211
حَدَّثَنَا سُلَيْمَانُ بْنُ دَاوُدَ أَبُو دَاوُدَ حَدَّثَنَا شَرِيكٌ عَنْ عَاصِمِ بْنِ عُبَيْدِ اللَّهِ عَنْ أَبِيهِ عَنْ عُمَرَ قَالَ رَأَيْتُ رَسُولَ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ يَمْسَحُ عَلَى الْخُفَّيْنِ
Vyprávěl nám [Sulaiman bin Daud Abu Daud]. Vyprávěl nám [Šarik] od ['Ašima] od [jeho otce] od [Umara], který řekl: „Viděl jsem, jak Posel Alláha otřel obě své chuf.“
Hadith
Imám Ahmad : 212
حَدَّثَنَا سُلَيْمَانُ بْنُ دَاوُدَ أَبُو دَاوُدَ حَدَّثَنَا سَلَّامٌ يَعْنِي أَبَا الْأَحْوَصِ عَنْ سِمَاكِ بْنِ حَرْبٍ عَنْ سَيَّارِ بْنِ الْمَعْرُورِ قَالَ سَمِعْتُ عُمَرَ رَضِيَ اللَّهُ عَنْهُ يَخْطُبُ وَهُوَ يَقُولُ إِنَّ رَسُولَ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ بَنَى هَذَا الْمَسْجِدَ وَنَحْنُ مَعَهُ الْمُهَاجِرُونَ وَالْأَنْصَارُ فَإِذَا اشْتَدَّ الزِّحَامُ فَلْيَسْجُدْ الرَّجُلُ مِنْكُمْ عَلَى ظَهْرِ أَخِيهِ وَرَأَى قَوْمًا يُصَلُّونَ فِي الطَّرِيقِ فَقَالَ صَلُّوا فِي الْمَسْجِدِ
Vyprávěl nám [Sulaiman bin Daud Abu Daud]. Vyprávěl nám [Sallam, známý jako Abul Ahwas] od [Simaka bin Harba] od [Sayyara bin Al Ma'rura], který řekl: „Slyšel jsem [Umara], jak kázal a řekl: „Vskutku, Posel Alláha, nechť je s ním Alláh spokojen, postavil tuto mešitu a my, muhajirun i anshar, jsme byli s ním, když se mešita natolik zaplnila, že jeden z vás se klaněl na zádech svého bratra, a on viděl lidi, jak se modlí na ulicích, a tak řekl: ‚Modlete se v mešitě.‘
Hadith
Imám Ahmad : 213
قَالَ قَرَأْتُ عَلَى يَحْيَى بْنِ سَعِيدٍ عَنْ زُهَيْرٍ قَالَ حَدَّثَنَا أَبُو إِسْحَاقَ عَنْ حَارِثَةَ بْنِ مُضَرِّبٍ أَنَّهُ حَجَّ مَعَ عُمَرَ بْنِ الْخَطَّابِ رَضِيَ اللَّهُ عَنْهُ فَأَتَاهُ أَشْرَافُ أَهْلِ الشَّامِ فَقَالُوا يَا أَمِيرَ الْمُؤْمِنِينَ إِنَّا أَصَبْنَا مِنْ أَمْوَالِنَا رَقِيقًا وَدَوَابَّ فَخُذْ مِنْ أَمْوَالِنَا صَدَقَةً تُطَهِّرُنَا بِهَا وَتَكُونُ لَنَا زَكَاةً فَقَالَ هَذَا شَيْءٌ لَمْ يَفْعَلْهُ اللَّذَانِ كَانَا مِنْ قَبْلِي وَلَكِنْ انْتَظِرُوا حَتَّى أَسْأَلَ الْمُسْلِمِينَ
On (Ahmad bin Hambal) řekl: Četl jsem [Yahya bin Sa'idovi] od [Zuhaira], který řekl: Vyprávěl nám [Abu Ishaq] od [Harithy bin Mudlarraba], že vykonal hadždž spolu s [Umarem bin Al-Khaththábem], poté k němu přišli předáci obyvatel Šámu a řekli: „Ó Amire al-Muminin, máme majetek, otroky a dobytek, vezmi si tedy z našeho majetku zakát, který nás očistí.“ Poté Umar odpověděl: „To je něco, co před mnou neudělali ani dva lidé, ale počkejte, až se zeptám muslimů.“
Hadith
Imám Ahmad : 214
حَدَّثَنَا رَوْحٌ وَمُؤَمَّلٌ قَالَا حَدَّثَنَا سُفْيَانُ الثَّوْرِيُّ عَنْ أَبِي الزُّبَيْرِ عَنْ جَابِرِ بْنِ عَبْدِ اللَّهِ أَنَّ عُمَرَ بْنَ الْخَطَّابِ رَضِيَ اللَّهُ عَنْهُ قَالَ قَالَ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ لَئِنْ عِشْتُ لَأُخْرِجَنَّ الْيَهُودَ وَالنَّصَارَى مِنْ جَزِيرَةِ الْعَرَبِ حَتَّى لَا أَتْرُكَ فِيهَا إِلَّا مُسْلِمًا
Vyprávěli nám [Rauh] a [Mu`ammal], oba řekli: Vyprávěl nám [Sufyan Ats Tsauri] od [Abu Az Zubaira] od [Jabira bin Abdulláha], že [Umar bin Al-Khaththáb] řekl: Posel Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, řekl: „Kdybych žil, vyhnal bych Židy a křesťany z Arabského poloostrova, až by na něm nezůstal nikdo kromě muslimů.“
Hadith
Imám Ahmad : 215
حَدَّثَنَا عَتَّابُ بْنُ زِيَادٍ حَدَّثَنَا عَبْدُ اللَّهِ يَعْنِي ابْنَ الْمُبَارَكِ أَخْبَرَنَا يُونُسُ عَنِ الزُّهْرِيِّ عَنِ السَّائِبِ بْنِ يَزِيدَ وَعُبَيْدِ اللَّهِ بْنِ عَبْدِ اللَّهِ بْنِ عُتْبَةَ عَنْ عَبْدِ الرَّحْمَنِ بْنِ عَبْدٍ عَنْ عُمَرَ بْنِ الْخَطَّابِ رَضِيَ اللَّهُ عَنْهُ قَالَ عَبْد اللَّهِ وَقَدْ بَلَغَ بِهِ أَبِي إِلَى النَّبِيِّ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ قَالَ مَنْ فَاتَهُ شَيْءٌ مِنْ وِرْدِهِ أَوْ قَالَ مِنْ جُزْئِهِ مِنْ اللَّيْلِ فَقَرَأَهُ مَا بَيْنَ صَلَاةِ الْفَجْرِ إِلَى الظُّهْرِ فَكَأَنَّمَا قَرَأَهُ مِنْ لَيْلَتِهِ
Vyprávěl nám ['Attab bin Ziyad] Vyprávěl nám [Abdullah, tj. Ibnul Mubarak], který nám sdělil [Yunus] od [Az Zuhri] od [As Sa`ib Bin Yazid] a [Ubaidullah Bin Abdullah Bin 'Utbah] od [Abdurrahman Bin 'Abd] od [Umar Bin Al Khaththab], Abdullah řekl: „Můj otec to vyprávěl Prorokovi, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, že řekl: ‚Kdokoli vynechá něco ze svého denního modlitebního cyklu,‘ nebo řekl: ‚Z části v noci, a pak to přečte mezi modlitbou Fajr a Dhuhr, je to, jako by to přečetl v noci.‘“
Hadith
Imám Ahmad : 216
حَدَّثَنَا أَبُو نُوحٍ قُرَادٌ حَدَّثَنَا عِكْرِمَةُ بْنُ عَمَّارٍ حَدَّثَنَا سِمَاكٌ الْحَنَفِيُّ أَبُو زُمَيْلٍ حَدَّثَنِي ابْنُ عَبَّاسٍ حَدَّثَنِي عُمَرُ قَالَ لَمَّا كَانَ يَوْمُ بَدْرٍ قَالَ نَظَرَ النَّبِيُّ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ إِلَى أَصْحَابِهِ وَهُمْ ثَلَاثُ مِائَةٍ وَنَيِّفٌ وَنَظَرَ إِلَى الْمُشْرِكِينَ فَإِذَا هُمْ أَلْفٌ وَزِيَادَةٌ فَاسْتَقْبَلَ النَّبِيُّ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ الْقِبْلَةَ ثُمَّ مَدَّ يَدَهُ وَعَلَيْهِ رِدَاؤُهُ وَإِزَارُهُ ثُمَّ قَالَ اللَّهُمَّ أَيْنَ مَا وَعَدْتَنِي اللَّهُمَّ أَنْجِزْ مَا وَعَدْتَنِي اللَّهُمَّ إِنْ تُهْلِكْ هَذِهِ الْعِصَابَةَ مِنْ أَهْلِ الْإِسْلَامِ فَلَا تُعْبَدْ فِي الْأَرْضِ أَبَدًا قَالَ فَمَا زَالَ يَسْتَغِيثُ رَبَّهُ وَيَدْعُوهُ حَتَّى سَقَطَ رِدَاؤُهُ فَأَتَاهُ أَبُو بَكْرٍ فَأَخَذَ رِدَاءَهُ فَرَدَّاهُ ثُمَّ الْتَزَمَهُ مِنْ وَرَائِهِ ثُمَّ قَالَ يَا نَبِيَّ اللَّهِ كَفَاكَ مُنَاشَدَتُكَ رَبَّكَ فَإِنَّهُ سَيُنْجِزُ لَكَ مَا وَعَدَكَ وَأَنْزَلَ اللَّهُ تَعَالَى { إِذْ تَسْتَغِيثُونَ رَبَّكُمْ فَاسْتَجَابَ لَكُمْ أَنِّي مُمِدُّكُمْ بِأَلْفٍ مِنْ الْمَلَائِكَةِ مُرْدِفِينَ } فَلَمَّا كَانَ يَوْمُئِذٍ وَالْتَقَوْا فَهَزَمَ اللَّهُ الْمُشْرِكِينَ فَقُتِلَ مِنْهُمْ سَبْعُونَ رَجُلًا وَأُسِرَ مِنْهُمْ سَبْعُونَ رَجُلًا فَاسْتَشَارَ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ أَبَا بَكْرٍ وَعَلِيًّا وَعُمَرَ فَقَالَ أَبُو بَكْرٍ يَا نَبِيَّ اللَّهِ هَؤُلَاءِ بَنُو الْعَمِّ وَالْعَشِيرَةُ وَالْإِخْوَانُ فَأَنَا أَرَى أَنْ تَأْخُذَ مِنْهُمْ الْفِدَاءَ فَيَكُونُ مَا أَخَذْنَا مِنْهُمْ قُوَّةً لَنَا عَلَى الْكُفَّارِ وَعَسَى اللَّهُ عَزَّ وَجَلَّ أَنْ يَهْدِيَهُمْ فَيَكُونُونَ لَنَا عَضُدًا فَقَالَ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ مَا تَرَى يَا ابْنَ الْخَطَّابِ فَقَالَ قُلْتُ وَاللَّهِ مَا أَرَى مَا رَأَى أَبُو بَكْرٍ وَلَكِنِّي أَرَى أَنْ تُمَكِّنَنِي مِنْ فُلَانٍ قَرِيبٍ لِعُمَرَ فَأَضْرِبَ عُنُقَهُ وَتُمَكِّنَ عَلِيًّا مِنْ عَقِيلٍ فَيَضْرِبَ عُنُقَهُ وَتُمَكِّنَ حَمْزَةَ مِنْ فُلَانٍ أَخِيهِ فَيَضْرِبَ عُنُقَهُ حَتَّى يَعْلَمَ اللَّهُ أَنَّهُ لَيْسَ فِي قُلُوبِنَا هَوَادَةٌ لِلْمُشْرِكِينَ هَؤُلَاءِ صَنَادِيدُهُمْ وَأَئِمَّتُهُمْ وَقَادَتُهُمْ فَهَوِيَ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ مَا قَالَ أَبُو بَكْرٍ وَلَمْ يَهْوَ مَا قُلْتُ فَأَخَذَ مِنْهُمْ الْفِدَاءَ فَلَمَّا كَانَ مِنْ الْغَدِ قَالَ عُمَرُ رَضِيَ اللَّهُ عَنْهُ غَدَوْتُ إِلَى النَّبِيِّ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ فَإِذَا هُوَ قَاعِدٌ وَأَبُو بَكْرٍ وَإِذَا هُمَا يَبْكِيَانِ فَقُلْتُ يَا رَسُولَ اللَّهِ أَخْبِرْنِي مَاذَا يُبْكِيكَ أَنْتَ وَصَاحِبَكَ فَإِنْ وَجَدْتُ بُكَاءً بَكَيْتُ وَإِنْ لَمْ أَجِدْ بُكَاءً تَبَاكَيْتُ لِبُكَائِكُمَا قَالَ قَالَ النَّبِيُّ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ الَّذِي عَرَضَ عَلَيَّ أَصْحَابُكَ مِنْ الْفِدَاءِ وَلَقَدْ عُرِضَ عَلَيَّ عَذَابُكُمْ أَدْنَى مِنْ هَذِهِ الشَّجَرَةِ لِشَجَرَةٍ قَرِيبَةٍ وَأَنْزَلَ اللَّهُ تَعَالَى { مَا كَانَ لِنَبِيٍّ أَنْ يَكُونَ لَهُ أَسْرَى حَتَّى يُثْخِنَ فِي الْأَرْضِ إِلَى قَوْلِهِ لَمَسَّكُمْ فِيمَا أَخَذْتُمْ } مِنْ الْفِدَاءِ ثُمَّ أُحِلَّ لَهُمْ الْغَنَائِمُ فَلَمَّا كَانَ يَوْمُ أُحُدٍ مِنْ الْعَامِ الْمُقْبِلِ عُوقِبُوا بِمَا صَنَعُوا يَوْمَ بَدْرٍ مِنْ أَخْذِهِمْ الْفِدَاءَ فَقُتِلَ مِنْهُمْ سَبْعُونَ وَفَرَّ أَصْحَابُ النَّبِيِّ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ عَنْ النَّبِيِّ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ وَكُسِرَتْ رَبَاعِيَتُهُ وَهُشِمَتْ الْبَيْضَةُ عَلَى رَأْسِهِ وَسَالَ الدَّمُ عَلَى وَجْهِهِ فَأَنْزَلَ اللَّهُ { أَوَلَمَّا أَصَابَتْكُمْ مُصِيبَةٌ قَدْ أَصَبْتُمْ مِثْلَيْهَا إِلَى قَوْلِهِ إِنَّ اللَّهَ عَلَى كُلِّ شَيْءٍ قَدِيرٌ } بِأَخْذِكُمْ الْفِدَاءَ
Vyprávěl nám [Abu Nuh Qurad]. Vyprávěl nám [Ikrimah bin 'Ammar]. Vyprávěl nám [Simak Al Hanafi Abu Zumail]. Vyprávěl mi [Ibn Abbas]. Vyprávěl mi [Umar], který řekl: v den bitvy u Badru se Prorok, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, podíval na své společníky, kterých bylo tři sta padesát, a podíval se na polyteisty, kterých bylo více než tisíc, a tak se Prorok, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, obrátil směrem ke Qible a zvedl ruce, zatímco měl na sobě šátek a plášť, a pak se modlil: „Ó Alláhu, co jsi mi slíbil, ukaž mi, co jsi mi slíbil, ó Alláhu, pokud zničíš tuto malou skupinu islámského národa, jistě už na této zemi nebudeš navždy uctíván.“ Umar řekl: „A tak nepřestával prosit o pomoc a modlit se ke svému Pánu, až mu spadl šál, a pak k němu přišel Abu Bakr, vrátil mu šál, postavil se za něj a řekl: ‚Ó Proroku Alláha, tvé prosby k Pánu již stačí, neboť On jistě splní svůj slib, který ti dal.‘ A tak Alláh Ta'ála seslal: „(Vzpomeň si), když jsi prosil svého Pána o pomoc, a On ti ji dopřál: ‚Vskutku, přivedu ti na pomoc tisíc andělů, kteří přijdou jeden za druhým.‘ (QS Al Anfal, verš 9) A tak se toho dne setkaly dvě armády a Alláh zničil polyteisty; mezi nimi bylo sedmdesát zabitých a sedmdesát zajatých. Poté se Posel Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, poradil s Abú Bakrem, Alím a Umarem. Abú Bakr řekl: „Ó Proroku Alláha, jsou to synové tvého strýce, naši blízcí příbuzní a bratři, proto se domnívám, že bys od nich měl přijmout výkupné, aby to, co od nich získáme, posílilo naši pozici vůči nevěřícím, a snad jim Alláh dá správné vedení, aby se stali naší oporou.“ Poté se Posel Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, zeptal: „Jaký je tvůj názor, ó Ibnul Khaththabe?“ Umar tedy řekl: „Řekl jsem: ‚Při Alláhovi, nesdílím názor Abú Bakra, ale navrhuji, abys mi vydal toho a toho, bratra Umara, abych mu podřízl krk, a abys svěřil 'Aqila Alímu, aby mu podřízl krk, a abys svěřil toho a toho, bratra Hamzy, jemu, aby mu podřízl krk, aby Alláh věděl, že v našich srdcích není žádná láska k polyteistům, kteří jsou jejich velmoži, starší a vůdci.“ Avšak Posel Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, se přiklonil k názoru Abú Bakra a ne k mému názoru, „Poté od nich přijal výkupné, a tak následujícího dne Umar řekl: „Brzy ráno jsem přišel k Prorokovi, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, a najednou tam seděl on a Abu Bakr a oba plakali, tak jsem se zeptal: „Ó Posle Alláha, řekni mi, co tě a tvého společníka přimělo k pláči? Kdybych mohl plakat, plakal bych, a kdybych nemohl plakat, plakal bych, protože vy dva pláčete.“ Umar řekl: „Potom Prorok, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, odpověděl: „Názor, který přednesl tvůj společník ohledně výkupného, mi skutečně ukázal, že vaše trestání je blíž než nejbližší strom.“ A Alláh seslal slovo: ‚Není vhodné, aby prorok měl zajatce, dokud neporazí svého nepřítele na zemi‘ (Súra Al-Anfál, verš 67) až po Jeho slovo: ‚Jistě vás postihne velký trest za výkupné, které jste přijali‘ (Súra Al-Anfál, verš 68). Tedy výkupné, poté jim bylo povoleno válečné kořisti (válečná kořist), a tak když v následujícím roce došlo k bitvě u Uhudu, byli potrestáni za to, co udělali v bitvě u Badru, když si vzali výkupné, takže mezi nimi padlo sedmdesát mužů, a v průběhu bitvy společníci Proroka, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, od něj utekli, takže mu praskly dva stoličky, roztrhlo se mu čelo a po tváři mu tekla krev, poté Alláh seslal své slovo: „A proč, když vás postihlo neštěstí (v bitvě u Uhudu), ačkoli jste svým nepřátelům způsobili dvojnásobnou porážku (v bitvě u Badr)“ (Súra Al-Imrán, verš 165) až po Jeho slovo: „Vskutku, Alláh je Všemohoucí nad vším.“ (Súra Al-Imrán, verš 165) to proto, že jste přijali výkupné.“
Hadith
Imám Ahmad : 217
حَدَّثَنَا عَبْدُ الرَّزَّاقِ أَنْبَأَنَا مَعْمَرٌ عَنِ الزُّهْرِيِّ عَنْ عُبَيْدِ اللَّهِ بْنِ عَبْدِ اللَّهِ بْنِ أَبِي ثَوْرٍ عَنِ ابْنِ عَبَّاسٍ رَضِيَ اللَّهُ عَنْهُمَا قَالَ لَمْ أَزَلْ حَرِيصًا عَلَى أَنْ أَسْأَلَ عُمَرَ بْنَ الْخَطَّابِ رَضِيَ اللَّهُ عَنْهُ عَنْ الْمَرْأَتَيْنِ مِنْ أَزْوَاجِ النَّبِيِّ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ اللَّتَيْنِ قَالَ اللَّهُ تَعَالَى { إِنْ تَتُوبَا إِلَى اللَّهِ فَقَدْ صَغَتْ قُلُوبُكُمَا } حَتَّى حَجَّ عُمَرُ رَضِيَ اللَّهُ عَنْهُ وَحَجَجْتُ مَعَهُ فَلَمَّا كُنَّا بِبَعْضِ الطَّرِيقِ عَدَلَ عُمَرُ رَضِيَ اللَّهُ عَنْهُ وَعَدَلْتُ مَعَهُ بِالْإِدَاوَةِ فَتَبَرَّزَ ثُمَّ أَتَانِي فَسَكَبْتُ عَلَى يَدَيْهِ فَتَوَضَّأَ فَقُلْتُ يَا أَمِيرَ الْمُؤْمِنِينَ مَنْ الْمَرْأَتَانِ مِنْ أَزْوَاجِ النَّبِيِّ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ اللَّتَانِ قَالَ اللَّهُ تَعَالَى { إِنْ تَتُوبَا إِلَى اللَّهِ فَقَدْ صَغَتْ قُلُوبُكُمَا } فَقَالَ عُمَرُ رَضِيَ اللَّهُ عَنْهُ وَاعَجَبًا لَكَ يَا ابْنَ عَبَّاسٍ قَالَ الزُّهْرِيُّ كَرِهَ وَاللَّهِ مَا سَأَلَهُ عَنْهُ وَلَمْ يَكْتُمْهُ عَنْهُ قَالَ هِيَ حَفْصَةُ وَعَائِشَةُ قَالَ ثُمَّ أَخَذَ يَسُوقُ الْحَدِيثَ قَالَ كُنَّا مَعْشَرَ قُرَيْشٍ قَوْمًا نَغْلِبُ النِّسَاءَ فَلَمَّا قَدِمْنَا الْمَدِينَةَ وَجَدْنَا قَوْمًا تَغْلِبُهُمْ نِسَاؤُهُمْ فَطَفِقَ نِسَاؤُنَا يَتَعَلَّمْنَ مِنْ نِسَائِهِمْ قَالَ وَكَانَ مَنْزِلِي فِي بَنِي أُمَيَّةَ بْنِ زَيْدٍ بِالْعَوَالِي قَالَ فَتَغَضَّبْتُ يَوْمًا عَلَى امْرَأَتِي فَإِذَا هِيَ تُرَاجِعُنِي فَأَنْكَرْتُ أَنْ تُرَاجِعَنِي فَقَالَتْ مَا تُنْكِرُ أَنْ أُرَاجِعَكَ فَوَاللَّهِ إِنَّ أَزْوَاجَ النَّبِيِّ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ لَيُرَاجِعْنَهُ وَتَهْجُرُهُ إِحْدَاهُنَّ الْيَوْمَ إِلَى اللَّيْلِ قَالَ فَانْطَلَقْتُ فَدَخَلْتُ عَلَى حَفْصَةَ فَقُلْتُ أَتُرَاجِعِينَ رَسُولَ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ قَالَتْ نَعَمْ قُلْتُ وَتَهْجُرُهُ إِحْدَاكُنَّ الْيَوْمَ إِلَى اللَّيْلِ قَالَتْ نَعَمْ قُلْتُ قَدْ خَابَ مَنْ فَعَلَ ذَلِكَ مِنْكُنَّ وَخَسِرَ أَفَتَأْمَنُ إِحْدَاكُنَّ أَنْ يَغْضَبَ اللَّهُ عَلَيْهَا لِغَضَبِ رَسُولِهِ فَإِذَا هِيَ قَدْ هَلَكَتْ لَا تُرَاجِعِي رَسُولَ اللَّهِ وَلَا تَسْأَلِيهِ شَيْئًا وَسَلِينِي مَا بَدَا لَكِ وَلَا يَغُرَّنَّكِ إِنْ كَانَتْ جَارَتُكِ هِيَ أَوْسَمَ وَأَحَبَّ إِلَى رَسُولِ اللَّهِ مِنْكِ يُرِيدُ عَائِشَةَ رَضِيَ اللَّهُ عَنْهَا قَالَ وَكَانَ لِي جَارٌ مِنْ الْأَنْصَارِ وَكُنَّا نَتَنَاوَبُ النُّزُولَ إِلَى رَسُولِ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ فَيَنْزِلُ يَوْمًا وَأَنْزِلُ يَوْمًا فَيَأْتِينِي بِخَبَرِ الْوَحْيِ وَغَيْرِهِ وَآتِيهِ بِمِثْلِ ذَلِكَ قَالَ وَكُنَّا نَتَحَدَّثُ أَنَّ غَسَّانَ تُنْعِلُ الْخَيْلَ لِتَغْزُوَنَا فَنَزَلَ صَاحِبِي يَوْمًا ثُمَّ أَتَانِي عِشَاءً فَضَرَبَ بَابِي ثُمَّ نَادَانِي فَخَرَجْتُ إِلَيْهِ فَقَالَ حَدَثَ أَمْرٌ عَظِيمٌ قُلْتُ وَمَاذَا أَجَاءَتْ غَسَّانُ قَالَ لَا بَلْ أَعْظَمُ مِنْ ذَلِكَ وَأَطْوَلُ طَلَّقَ الرَّسُولُ نِسَاءَهُ فَقُلْتُ قَدْ خَابَتْ حَفْصَةُ وَخَسِرَتْ قَدْ كُنْتُ أَظُنُّ هَذَا كَائِنًا حَتَّى إِذَا صَلَّيْتُ الصُّبْحَ شَدَدْتُ عَلَيَّ ثِيَابِي ثُمَّ نَزَلْتُ فَدَخَلْتُ عَلَى حَفْصَةَ وَهِيَ تَبْكِي فَقُلْتُ أَطَلَّقَكُنَّ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ فَقَالَتْ لَا أَدْرِي هُوَ هَذَا مُعْتَزِلٌ فِي هَذِهِ الْمَشْرُبَةِ فَأَتَيْتُ غُلَامًا لَهُ أَسْوَدَ فَقُلْتُ اسْتَأْذِنْ لِعُمَرَ فَدَخَلَ الْغُلَامُ ثُمَّ خَرَجَ إِلَيَّ فَقَالَ قَدْ ذَكَرْتُكَ لَهُ فَصَمَتَ فَانْطَلَقْتُ حَتَّى أَتَيْتُ الْمِنْبَرَ فَإِذَا عِنْدَهُ رَهْطٌ جُلُوسٌ يَبْكِي بَعْضُهُمْ فَجَلَسْتُ قَلِيلًا ثُمَّ غَلَبَنِي مَا أَجِدُ فَأَتَيْتُ الْغُلَامَ فَقُلْتُ اسْتَأْذِنْ لِعُمَرَ فَدَخَلَ الْغُلَامُ ثُمَّ خَرَجَ عَلَيَّ فَقَالَ قَدْ ذَكَرْتُكَ لَهُ فَصَمَتَ فَخَرَجْتُ فَجَلَسْتُ إِلَى الْمِنْبَرِ ثُمَّ غَلَبَنِي مَا أَجِدُ فَأَتَيْتُ الْغُلَامَ فَقُلْتُ اسْتَأْذِنْ لِعُمَرَ فَدَخَلَ ثُمَّ خَرَجَ إِلَيَّ فَقَالَ قَدْ ذَكَرْتُكَ لَهُ فَصَمَتَ فَوَلَّيْتُ مُدْبِرًا فَإِذَا الْغُلَامُ يَدْعُونِي فَقَالَ ادْخُلْ فَقَدْ أَذِنَ لَكَ فَدَخَلْتُ فَسَلَّمْتُ عَلَى رَسُولِ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ فَإِذَا هُوَ مُتَّكِئٌ عَلَى رَمْلِ حَصِيرٍ ح و حَدَّثَنَاه يَعْقُوبُ فِي حَدِيثِ صَالِحٍ قَالَ رُمَالِ حَصِيرٍ قَدْ أَثَّرَ فِي جَنْبِهِ فَقُلْتُ أَطَلَّقْتَ يَا رَسُولَ اللَّهِ نِسَاءَكَ فَرَفَعَ رَأْسَهُ إِلَيَّ وَقَالَ لَا فَقُلْتُ اللَّهُ أَكْبَرُ لَوْ رَأَيْتَنَا يَا رَسُولَ اللَّهِ وَكُنَّا مَعْشَرَ قُرَيْشٍ قَوْمًا نَغْلِبُ النِّسَاءَ فَلَمَّا قَدِمْنَا الْمَدِينَةَ وَجَدْنَا قَوْمًا تَغْلِبُهُمْ نِسَاؤُهُمْ فَطَفِقَ نِسَاؤُنَا يَتَعَلَّمْنَ مِنْ نِسَائِهِمْ فَتَغَضَّبْتُ عَلَى امْرَأَتِي يَوْمًا فَإِذَا هِيَ تُرَاجِعُنِي فَأَنْكَرْتُ أَنْ تُرَاجِعَنِي فَقَالَتْ مَا تُنْكِرُ أَنْ أُرَاجِعَكَ فَوَاللَّهِ إِنَّ أَزْوَاجَ رَسُولِ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ لَيُرَاجِعْنَهُ وَتَهْجُرُهُ إِحْدَاهُنَّ الْيَوْمَ إِلَى اللَّيْلِ فَقُلْتُ قَدْ خَابَ مَنْ فَعَلَ ذَلِكَ مِنْهُنَّ وَخَسِرَ أَفَتَأْمَنُ إِحْدَاهُنَّ أَنْ يَغْضَبَ اللَّهُ عَلَيْهَا لِغَضَبِ رَسُولِهِ فَإِذَا هِيَ قَدْ هَلَكَتْ فَتَبَسَّمَ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ فَقُلْتُ يَا رَسُولَ اللَّهِ فَدَخَلْتُ عَلَى حَفْصَةَ فَقُلْتُ لَا يَغُرُّكِ إِنْ كَانَتْ جَارَتُكِ هِيَ أَوْسَمَ وَأَحَبَّ إِلَى رَسُولِ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ مِنْكِ فَتَبَسَّمَ أُخْرَى فَقُلْتُ أَسْتَأْنِسُ يَا رَسُولَ اللَّهِ قَالَ نَعَمْ فَجَلَسْتُ فَرَفَعْتُ رَأْسِي فِي الْبَيْتِ فَوَاللَّهِ مَا رَأَيْتُ فِيهِ شَيْئًا يَرُدُّ الْبَصَرَ إِلَّا أَهَبَةً ثَلَاثَةً فَقُلْتُ ادْعُ يَا رَسُولَ اللَّهِ أَنْ يُوَسِّعَ عَلَى أُمَّتِكَ فَقَدْ وُسِّعَ عَلَى فَارِسَ وَالرُّومِ وَهُمْ لَا يَعْبُدُونَ اللَّهَ فَاسْتَوَى جَالِسًا ثُمَّ قَالَ أَفِي شَكٍّ أَنْتَ يَا ابْنَ الْخَطَّابِ أُولَئِكَ قَوْمٌ عُجِّلَتْ لَهُمْ طَيِّبَاتُهُمْ فِي الْحَيَاةِ الدُّنْيَا فَقُلْتُ اسْتَغْفِرْ لِي يَا رَسُولَ اللَّهِ وَكَانَ أَقْسَمَ أَنْ لَا يَدْخُلَ عَلَيْهِنَّ شَهْرًا مِنْ شِدَّةِ مَوْجِدَتِهِ عَلَيْهِنَّ حَتَّى عَاتَبَهُ اللَّهُ عَزَّ وَجَلَّ
Vyprávěl nám [Abdurrazzaq], který nám sdělil [Ma'mar] od [Az-Zuhriho] od ['Ubaidilláha bin Abdalláha bin Abú Tsaura] od [Ibn Abbáse], který řekl: neustále jsem se ptal [Umara bin Al-Khaththaba] o dvou manželkách Proroka, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, o nichž se zmiňuje Alláh Vznešený: „Jestliže se vy dvě obrátíte k Alláhovi, pak vaše srdce se skutečně nakloní (k přijetí dobra), “ (Súra At-Tahrím, verš 4), až nakonec, když Umar vykonával hadždž, vykonal jsem ho s ním; uprostřed cesty Umar zastavil s nádobou a já jsem zastavil s ním; poté vykonal velkou potřebu a poté ke mně přišel, a já jsem mu nalil vodu na obě ruce, a on provedl wudu; zeptal jsem se: „Ó Amire al-Muminin, které dvě manželky Proroka, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, jsou míněny ve slovech Alláha: „Jestliže se oba dva obrátíte k Alláhovi, pak vězte, že vaše srdce se již naklonila (k přijetí dobra)“ (Súra At-Tahrím, verš 4)?“ Umar odpověděl: „Jsi opravdu podivný, ó Ibn Abbáse.“ – Az-Zuhri řekl: „Při Alláhovi, Umarovi se nelíbilo, na co se ho Ibn Abbás zeptal, a neskrýval to.“ Umar odpověděl: „Jsou to Hafša a Aisha.“ Ibn Abbás řekl: „Poté Umar začal vyprávět hadís a řekl: „My, ó lidu Kurajšovců, jsme národ, který vládne svým ženám, ale když jsme dorazili do Medíny, našli jsme národ, jehož ženy vládnou svým mužům, a naše ženy se téměř začaly napodobovat jejich ženy.“ Umar řekl: „V té době byl můj dům v oblasti Awali v osadě Bani Umaiyah bin Zaid. Jednoho dne jsem se rozhněval na svou ženu, ale ona se mi vzepřela, a tak jsem její vzpouru popřel, načež se mě zeptala: „Proč popíráš můj odpor vůči tobě? Přísahám při Alláhovi, že i manželky Proroka, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, se mu vzpíraly, a jedna z nich se od něj dokonce jednoho dne odvrátila až do večera.“ Umar řekl: Potom jsem šel za Hafšou a zeptal se jí: „Vzpírala ses Prorokovi, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír?“ Odpověděla: „Ano.“ Zeptal jsem se znovu: „A jedna z vás se od něj vzdálila od poledne až do večera?“ Odpověděla: „Ano.“ Řekl jsem: „Vskutku marně a se ztrátou je ten z vás, kdo tak činí. Myslí si snad někdo z vás, že bude v bezpečí před hněvem Alláha kvůli rozhněvání Jeho Posla na vás? V takovém případě je ve skutečnosti ztracen. neodporujte Poslu Alláha a nepožadujte od něj ani to nejmenší, a požádejte mě o to, co potřebujete, nezávidějte, pokud je vaše sousedka krásnější než vy a více milovaná Poslem Alláha, nechť je s ním mír.“ Aisha měla na mysli, že Umar řekl: „Mám sousedku z kmene Ansar a my jsme se střídali v návštěvách u Posla Alláha, nechť je s ním mír. Jeden den přišla ona a druhý den jsem přišel já. Pak za mnou přišla s zprávou o seslání zjevení a o jiných záležitostech, a já jsem za ní přišel stejně.“ Umar řekl: „A hovořili jsme o Ghassánech, že připravili jezdecké vojsko, aby proti nám bojovali. Jednoho dne ke mně přišel můj přítel, který navštívil (Proroka, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír), v době Isha a zaklepal na mé dveře, pak na mě zavolal a já jsem vyšel, abych se s ním setkal, a on řekl: ‚Stala se velmi velká událost.‘ Zeptal jsem se: „Co přinášíš, nějaké zprávy o Ghassanech?“ Odpověděl: „Ne, ta zpráva je ještě větší a závažnější, a to, že Posel Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, se rozvedl se svou ženou.“ Řekl jsem tedy: „Hafša přišla o vše a utrpěla ztrátu, a já jsem již předtím tušil, že k tomu dojde.“ Po skončení modlitby Fajr jsem si utáhl šaty a šel za Hafšou, a ukázalo se, že pláče. Zeptal jsem se tedy: „Rozvedl vás Prorok, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír?“ Odpověděla: „Nevím, teď je sám v místnosti, kde se pije.“ Tak jsem šel za černým sluhou Posla Alláha a řekl jsem: „Požádej o povolení pro Umara.“ Sluha vešel, pak vyšel a řekl: „Oznámil jsem tě mu, ale on mlčel.“ Potom jsem šel k kazatelně a zjistil jsem, že kolem ní sedí mnoho lidí a někteří z nich pláčou, tak jsem se na chvíli posadil, ale to, co jsem prožíval, mě přemohlo, a tak jsem šel za služebníkem Posla Alláha a řekl jsem: „Požádej o povolení pro Umara.“ On vešel a zase vyšel ke mně a řekl: „Oznámil jsem ti to jemu, ale on mlčí.“ Pak jsem vyšel a posadil se na kazatelnu, ale to, co jsem prožíval, mě přemohlo, a tak jsem znovu vyhledal sluhu a řekl: „Požádej o povolení pro Umara.“ Poté vešel a vrátil se ke mně a řekl: „Oznámil jsem ti to, ale on mlčel.“ Nakonec jsem odešel, ale najednou mě sluha zavolal a řekl: „Vstup, on ti to povolil.“ Tak jsem vešel a pozdravil Posla Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, v tu chvíli se opíral o vyšívanou rohož.“ A vyprávěl nám [Ya'qub] z hadísu [Shaliha], že řekl: „Prorok se opíral o tkanou rohož, takže se mu na boku těla vytvořila stopa,“ a tak jsem (Umar) zeptal: „Ó Posle Alláha, rozvedl ses se se svými manželkami?“ Zvedl ke mně hlavu a řekl: „Ne,“ a já jsem pronesl takbir „Allahu Akbar (Bůh je veliký),“ a řekl jsem: „Kdybys nás viděl, ó Posle Boží, my, lidé z kmene Kurajš, jsme ti, kteří vládnou svým ženám, ale když jsme přišli do Medíny, našli jsme tam lid, jehož ženy vládnou svým mužům, a naše ženy je téměř napodobují, tak jsem se jednoho dne rozhněval na svou ženu, ale ona se mi vzepřela. Popřel jsem její vzpouru proti mně, až se mě zeptala: „Proč popíráš mou vzpouru proti tobě? Přísahám při Alláhovi, že i ženy Proroka, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, se mu vzepřely, a jedna z nich se dokonce jednoho dne od něj vzdálila až do večera. Tak jsem řekl: ‚Vskutku marně a se ztrátou je ten z nich, kdo tak činí. Myslí si snad někdo z nich, že bude v bezpečí před hněvem Alláha kvůli hněvu Jeho Posla? V tom případě je již ztracen.‘“ Posel Alláha, nechť je s ním mír, se usmál a já řekl: „Ó Posle Alláha, setkal jsem se s Hafšou a řekl jsem jí: ‚Nezáviděj, pokud je tvá sousedka krásnější než ty a více milovaná Poslem Alláha, nechť je s ním mír.‘“ On se znovu usmál a já jsem řekl: „Dovol mi, ó Posle Alláha.“ Prorok odpověděl: „Ano.“ Potom jsem se posadil a zvedl hlavu k domu, a při Alláhovi, neviděl jsem nic, co by odvrátilo můj pohled, kromě tří kůží, a tak jsem řekl: „Modli se, ó Proroku Alláha, za rozkvět tvého národa, neboť Peršané a Římané již dosáhli rozkvětu, ačkoli neuctívají Alláha.“ On se narovnal a řekl: „Máš snad pochybnosti, ó Ibnul Khaththabe? Jsou to lidé, kterým bylo urychleno potěšení v pozemském životě.“ Řekl jsem: „Pros za mě o odpuštění, ó Posle Alláha,“ a on přísahal, že se po dobu jednoho měsíce nebude stýkat se svou ženou, protože byl na ně tak rozhněván, že ho Alláh pokáral.
Hadith
Imám Ahmad : 218
حَدَّثَنَا عَبْدُ الرَّزَّاقِ أَخْبَرَنِي يُونُسُ بْنُ سُلَيْمٍ قَالَ أَمْلَى عَلَيَّ يُونُسُ بْنُ يَزِيدَ الْأَيْلِيُّ عَنِ ابْنِ شِهَابٍ عَنْ عُرْوَةَ بْنِ الزُّبَيْرِ عَنْ عَبْدِ الرَّحْمَنِ بْنِ عَبْدٍ الْقَارِيِّ سَمِعْتُ عُمَرَ بْنَ الْخَطَّابِ رَضِيَ اللَّهُ عَنْهُ يَقُولُ كَانَ إِذَا نَزَلَ عَلَى رَسُولِ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ الْوَحْيُ يُسْمَعُ عِنْدَ وَجْهِهِ دَوِيٌّ كَدَوِيِّ النَّحْلِ فَمَكَثْنَا سَاعَةً فَاسْتَقْبَلَ الْقِبْلَةَ وَرَفَعَ يَدَيْهِ فَقَالَ اللَّهُمَّ زِدْنَا وَلَا تَنْقُصْنَا وَأَكْرِمْنَا وَلَا تُهِنَّا وَأَعْطِنَا وَلَا تَحْرِمْنَا وَآثِرْنَا وَلَا تُؤْثِرْ عَلَيْنَا وَارْضَ عَنَّا وَأَرْضِنَا ثُمَّ قَالَ لَقَدْ أُنْزِلَتْ عَلَيَّ عَشْرُ آيَاتٍ مَنْ أَقَامَهُنَّ دَخَلَ الْجَنَّةَ ثُمَّ قَرَأَ عَلَيْنَا { قَدْ أَفْلَحَ الْمُؤْمِنُونَ } حَتَّى خَتَمَ الْعَشْرَ
Vyprávěl nám [Abdurrazzaq], který mi to sdělil [Yunus bin Sulaim], a ten řekl: „Diktoval mi to [Yunus bin Yazid al-Aili] od [Ibnu Šihába] od ['Urwah bin Az-Zubaira] od [Abdurrahmana bin Abdula Qariho], který řekl: Slyšel jsem [Umara bin Al-Khaththaba] říkat: „Když sestoupilo zjevení k Poslu Alláha, nechť je s ním Alláh spokojen, ozval se u jeho tváře hukot jako hukot včel, a tak jsme na chvíli přestali čekat, poté se obrátil směrem ke Qible a zvedl obě ruce, zatímco se modlil: „ALLAHUMMA ZIDNAA WALAA TANQUSHNAA WA AKRIMNAA WALAA TUHINNAA WA TUHINAA WALAA TAHRIMNAA WA AATSIRNAA WALAA TU'TSIR 'ALAINAA WARDLA 'ANNAA WA ARDLINAA (Ó Alláhu, přidej nám a neubírej nám, pocti nás a neponižuj nás, dej nám a nezadržuj nás, dej nám vítězství a nedovol, aby nad námi zvítězili nepřátelé, buď s námi spokojen a dej, abychom byli spokojeni), poté řekl: „Bylo mi zjeveno deset veršů; kdokoli je bude plnit, ten vstoupí do ráje.“ Poté nám přečetl: „Věru, šťastní jsou ti, kteří uvěřili“ (Súra Al-Muminún: 1–10).“
Hadith
Imám Ahmad : 219
حَدَّثَنَا عَبْدُ الرَّزَّاقِ أَنْبَأَنَا مَعْمَرٌ عَنِ الزُّهْرِيِّ عَنْ أَبِي عُبَيْدٍ مَوْلَى عَبْدِ الرَّحْمَنِ بْنِ عَوْفٍ أَنَّهُ شَهِدَ الْعِيدَ مَعَ عُمَرَ بْنِ الْخَطَّابِ رَضِيَ اللَّهُ عَنْهُ فَصَلَّى قَبْلَ أَنْ يَخْطُبَ بِلَا أَذَانٍ وَلَا إِقَامَةٍ ثُمَّ خَطَبَ فَقَالَ يَا أَيُّهَا النَّاسُ إِنَّ رَسُولَ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ نَهَى عَنْ صِيَامِ هَذَيْنِ الْيَوْمَيْنِ أَمَّا أَحَدُهُمَا فَيَوْمُ فِطْرِكُمْ مِنْ صِيَامِكُمْ وَعِيدُكُمْ وَأَمَّا الْآخَرُ فَيَوْمٌ تَأْكُلُونَ فِيهِ مِنْ نُسُكِكُمْ حَدَّثَنَا يَعْقُوبُ حَدَّثَنَا أَبِي عَنْ مُحَمَّدِ بْنِ إِسْحَاقَ حَدَّثَنَا الزُّهْرِيُّ عَنْ سَعْدِ بْنِ أَبِي عُبَيْدٍ مَوْلَى عَبْدِ الرَّحْمَنِ بْنِ أَزْهَرَ قَالَ شَهِدْتُ الْعِيدَ مَعَ عُمَرَ بْنِ الْخَطَّابِ رَضِيَ اللَّهُ عَنْهُ فَذَكَرَ الْحَدِيثَ
Vyprávěl nám [Abdurrazzaq], který nám sdělil [Ma'mar] od [Az Zuhri] od [Abu 'Ubaid, otroka Abdurrahmana bin Aufa], že byl svědkem modlitby Aid spolu s [Umarem bin Al Khaththabem], a Umar vykonal modlitbu před kázáním bez azánu a iqamatu, poté kázal a řekl: „Ó lidé, vskutku Posel Alláha, nechť je s ním Alláh spokojen, zakázal půst v těchto dvou dnech, z nichž jeden je proto, že je to den, kdy se vám končí půst a je to váš svátek, a druhý proto, že je to den, kdy jíte (maso) ze svých obětí.“ Vyprávěl nám [Ya'qub] Vyprávěl nám [můj otec] od [Muhammada bin Isháka] Vyprávěl nám [Az-Zuhri] od [Sa'da bin Abu 'Ubaida, otroka Abdurrahmana bin Azhara], který řekl: „Byl jsem svědkem svátku 'Aíd s Umarem bin Al-Chattábem,“ a poté zmínil výše uvedený hadís.
Hadith
Imám Ahmad : 220
حَدَّثَنَا عَبْدُ الرَّزَّاقِ حَدَّثَنَا عَبْدُ اللَّهِ بْنُ عُمَرَ عَنْ نَافِعٍ عَنِ ابْنِ عُمَرَ أَنَّ عُمَرَ رَضِيَ اللَّهُ عَنْهُ قَبَّلَ الْحَجَرَ ثُمَّ قَالَ قَدْ عَلِمْتُ أَنَّكَ حَجَرٌ وَلَوْلَا أَنِّي رَأَيْتُ رَسُولَ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ قَبَّلَكَ مَا قَبَّلْتُكَ
Vyprávěl nám [Abdurrazzaq] Vyprávěl nám [Abdullah bin Umar] od [Nafi'a] od [Ibnu Umara], že [Umar] políbil Hajar Aswad a poté řekl: „Vím, že jsi jen kámen, a kdybych neviděl, jak tě políbil Posel Alláha, nechatallahu 'alaihi wasallam, určitě bych tě nepolíbil.“
