Imám Abú Dáwúd (الامام ابو داود) - 4590 Hadith
Hadith
Imám Abú Dáwúd : 641
حَدَّثَنَا حُسَيْنُ بْنُ عَبْدِ الرَّحْمَنِ أَخْبَرَنَا وَكِيعٌ عَنْ ابْنِ أَبِي لَيْلَى عَنْ أَخِيهِ عِيسَى عَنْ الْحَكَمِ عَنْ عَبْدِ الرَّحْمَنِ بْنِ أَبِي لَيْلَى عَنْ الْبَرَاءِ بْنِ عَازِبٍ قَالَرَأَيْتُ رَسُولَ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ رَفَعَ يَدَيْهِ حِينَ افْتَتَحَ الصَّلَاةَ ثُمَّ لَمْ يَرْفَعْهُمَا حَتَّى انْصَرَفَقَالَ أَبُو دَاوُد هَذَا الْحَدِيثُ لَيْسَ بِصَحِيحٍ
Vyprávěl nám [Husain bin Abdurrahman], sdělil nám [Waki'] od [Ibnu Abu Laila] od [jeho bratra, tj. Isy] od [Al Hakama] od [Abdurrahmana bin Abu Laila] od [Al Barra` bin 'Aziba], který řekl: „Viděl jsem, jak Posel Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, zvedl obě ruce, když začal modlitbu, a poté je nezvedal, dokud modlitbu nedokončil.“ Abu Daud řekl: „Tento hadís není autentický.“
Hadith
Imám Abú Dáwúd : 642
حَدَّثَنَا مُسَدَّدٌ حَدَّثَنَا يَحْيَى عَنْ ابْنِ أَبِي ذِئْبٍ عَنْ سَعِيدِ بْنِ سَمْعَانَ عَنْ أَبِي هُرَيْرَةَ قَالَكَانَ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ إِذَا دَخَلَ فِي الصَّلَاةِ رَفَعَ يَدَيْهِ مَدًّا
Vyprávěl nám [Musaddad], vyprávěl nám [Yahya] od [Abu Dzi`ba] od [Sa'ida bin Sam'ana] od [Abu Hurairaha], který řekl: „Když se Posel Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, pustil do modlitby, zvedl obě ruce vysoko.“
Hadith
Imám Abú Dáwúd : 643
حَدَّثَنَا نَصْرُ بْنُ عَلِيٍّ أَخْبَرَنَا أَبُو أَحْمَدَ عَنْ الْعَلَاءِ بْنِ صَالِحٍ عَنْ زُرْعَةَ بْنِ عَبْدِ الرَّحْمَنِ قَالَ سَمِعْتُ ابْنَ الزُّبَيْرِ يَقُولُصَفُّ الْقَدَمَيْنِ وَوَضْعُ الْيَدِ عَلَى الْيَدِ مِنْ السُّنَّةِ
Vyprávěl nám [Nashr bin Ali], který nám sdělil [Abu Ahmad] od [Al 'Ala` bin Shalih] od [Zur'ah bin Abdurrahman], který řekl: „Slyšel jsem [Ibnu Zubaira] říkat: ‚Narovnat obě nohy a položit pravou ruku na levou je součástí sunnah.‘“
Hadith
Imám Abú Dáwúd : 644
حَدَّثَنَا مُحَمَّدُ بْنُ بَكَّارِ بْنِ الرَّيَّانِ عَنْ هُشَيْمِ بْنِ بَشِيرٍ عَنْ الْحَجَّاجِ بْنِ أَبِي زَيْنَبَ عَنْ أَبِي عُثْمَانَ النَّهْدِيِّ عَنْ ابْنِ مَسْعُودٍأَنَّهُ كَانَ يُصَلِّي فَوَضَعَ يَدَهُ الْيُسْرَى عَلَى الْيُمْنَى فَرَآهُ النَّبِيُّ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ فَوَضَعَ يَدَهُ الْيُمْنَى عَلَى الْيُسْرَى
Vyprávěl nám [Muhammad bin Bakkar bin Ar Rayyan] od [Husyaima bin Basyira] od [Al Hajjaja bin Abu Zainaba] od [Abu Uthmana An Nahdiho] od [Ibnu Mas'uda], že se modlil s levou rukou položenou na pravé, a když ho uviděl Prorok, nechť mu Bůh požehná a dá mu mír, okamžitě položil svou pravou ruku na levou.“
Hadith
Imám Abú Dáwúd : 645
حَدَّثَنَا مُحَمَّدُ بْنُ مَحْبُوبٍ حَدَّثَنَا حَفْصُ بْنُ غِيَاثٍ عَنْ عَبْدِ الرَّحْمَنِ بْنِ إِسْحَقَ عَنْ زِيَادِ بْنِ زَيْدٍ عَنْ أَبِي جُحَيْفَةَ أَنَّ عَلِيًّا رَضِيَ اللَّهُ عَنْهُ قَالَمِنْ السُّنَّةِ وَضْعُ الْكَفِّ عَلَى الْكَفِّ فِي الصَّلَاةِ تَحْتَ السُّرَّةِ
Vyprávěl nám [Muhammad bin Mahbub], vyprávěl nám [Hafsh bin Ghiyats] od [Abdurrahmana bin Ishaqa] od [Ziyada bin Zaida] od [Abu Juhaifaha], že [Ali radliallahu 'anhu] řekl: „Součástí sunnah je položit jednu dlaň na druhou pod pupkem během modlitby.“
Hadith
Imám Abú Dáwúd : 646
حَدَّثَنَا مُحَمَّدُ بْنُ قُدَامَةَ يَعْنِي ابْنَ أَعْيَنَ عَنْ أَبِي بَدْرٍ عَنْ أَبِي طَالُوتَ عَبْدِ السَّلَامِ عَنْ ابْنِ جَرِيرٍ الضَّبِّيِّ عَنْ أَبِيهِ قَالَ رَأَيْتُ عَلِيًّا رَضِيَ اللَّهُ عَنْهُيُمْسِكُ شِمَالَهُ بِيَمِينِهِ عَلَى الرُّسْغِ فَوْقَ السُّرَّةِقَالَ أَبُو دَاوُد وَرُوِيَ عَنْ سَعِيدِ بْنِ جُبَيْرٍ فَوْقَ السُّرَّةِ قَالَ أَبُو مِجْلَزٍ تَحْتَ السُّرَّةِ وَرُوِيَ عَنْ أَبِي هُرَيْرَةَ وَلَيْسَ بِالْقَوِيِّ
Vyprávěl nám [Muhammad bin Qudamah, tj. Ibn A'yan] od [Abu Badra] od [Abu Thaluta Abdussalama] od [Ibn Jarira Ad-Dhabbiho] od [jeho otce], který řekl: „Viděl jsem, jak pravá ruka [Aliho, nechť je s ním Bůh spokojen] držela jeho levou ruku za zápěstí nad pupkem.“ Abu Daud řekl: „A je zaznamenáno od Sa'ida bin Jubaira ‚nad pupkem‘. Abu Mijlaz řekl: ‚pod pupkem.‘ A je zaznamenáno od Abu Hurairy, ale jeho řetězec není silný.“
Hadith
Imám Abú Dáwúd : 647
حَدَّثَنَا مُسَدَّدٌ حَدَّثَنَا عَبْدُ الْوَاحِدِ بْنُ زِيَادٍ عَنْ عَبْدِ الرَّحْمَنِ بْنِ إِسْحَقَ الْكُوفِيِّ عَنْ سَيَّارٍ أَبِي الْحَكَمِ عَنْ أَبِي وَائِلٍ قَالَ قَالَ أَبُو هُرَيْرَةَأَخْذُ الْأَكُفِّ عَلَى الْأَكُفِّ فِي الصَّلَاةِ تَحْتَ السُّرَّةِقَالَ أَبُو دَاوُد سَمِعْت أَحْمَدَ بْنَ حَنْبَلٍ يُضَعِّفُ عَبْدَ الرَّحْمَنِ بْنَ إِسْحَقَ الْكُوفِيَّ
Vyprávěl nám [Musaddad], vyprávěl nám [Abdul Wahid bin Ziyad] od [Abdurrahmana bin Ishaqa Al Kuffiho] od [Sayyara Abu Al Hakama] od [Abu Wa'ila], který řekl: [Abu Hurairah] řekl: „Při modlitbě položte jednu dlaň na druhou pod pupek.“ Abu Daud řekl: „Slyšel jsem, že Ahmad bin Hambal zpochybnil Abdurrahmana bin Ishaqa Al Kufiho.“
Hadith
Imám Abú Dáwúd : 648
حَدَّثَنَا أَبُو تَوْبَةَ حَدَّثَنَا الْهَيْثَمُ يَعْنِي ابْنَ حُمَيْدٍ عَنْ ثَوْرٍ عَنْ سُلَيْمَانَ بْنِ مُوسَى عَنْ طَاوُسٍ قَالَكَانَ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ يَضَعُ يَدَهُ الْيُمْنَى عَلَى يَدِهِ الْيُسْرَى ثُمَّ يَشُدُّ بَيْنَهُمَا عَلَى صَدْرِهِ وَهُوَ فِي الصَّلَاةِ
Vyprávěl nám [Abu Taubah], vyprávěl nám [Al Haitsam, tj. Ibn Humaid] od [Tsaura] od [Sulaimana bin Musy] od [Thawuse], který řekl: „Posel Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, položil při modlitbě pravou ruku na levou a poté je přitáhl k hrudi.“
Hadith
Imám Abú Dáwúd : 649
حَدَّثَنَا عُبَيْدُ اللَّهِ بْنُ مُعَاذٍ حَدَّثَنَا أَبِي حَدَّثَنَا عَبْدُ الْعَزِيزِ بْنُ أَبِي سَلَمَةَ عَنْ عَمِّهِ الْمَاجِشُونِ بْنِ أَبِي سَلَمَةَ عَنْ عَبْدِ الرَّحْمَنِ الْأَعْرَجِ عَنْ عُبَيْدِ اللَّهِ بْنِ أَبِي رَافِعٍ عَنْ عَلِيِّ بْنِ أَبِي طَالِبٍ رَضِيَ اللَّهُ عَنْهُ قَالَكَانَ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ إِذَا قَامَ إِلَى الصَّلَاةِ كَبَّرَ ثُمَّ قَالَ{ وَجَّهْتُ وَجْهِيَ لِلَّذِي فَطَرَ السَّمَوَاتِ وَالْأَرْضَ حَنِيفًا }مُسْلِمًا وَمَا أَنَا مِنْ الْمُشْرِكِينَ{ إِنَّ صَلَاتِي وَنُسُكِي وَمَحْيَايَ وَمَمَاتِي لِلَّهِ رَبِّ الْعَالَمِينَ لَا شَرِيكَ لَهُ وَبِذَلِكَ أُمِرْتُ وَأَنَا أَوَّلُ الْمُسْلِمِينَ }اللَّهُمَّ أَنْتَ الْمَلِكُ لَا إِلَهَ لِي إِلَّا أَنْتَ أَنْتَ رَبِّي وَأَنَا عَبْدُكَ ظَلَمْتُ نَفْسِي وَاعْتَرَفْتُ بِذَنْبِي فَاغْفِرْ لِي ذُنُوبِي جَمِيعًا إِنَّهُ لَا يَغْفِرُ الذُّنُوبَ إِلَّا أَنْتَ وَاهْدِنِي لِأَحْسَنِ الْأَخْلَاقِ لَا يَهْدِي لِأَحْسَنِهَا إِلَّا أَنْتَ وَاصْرِفْ عَنِّي سَيِّئَهَا لَا يَصْرِفُ سَيِّئَهَا إِلَّا أَنْتَ لَبَّيْكَ وَسَعْدَيْكَ وَالْخَيْرُ كُلُّهُ فِي يَدَيْكَ وَالشَّرُّ لَيْسَ إِلَيْكَ أَنَا بِكَ وَإِلَيْكَ تَبَارَكْتَ وَتَعَالَيْتَ أَسْتَغْفِرُكَ وَأَتُوبُ إِلَيْكَ وَإِذَا رَكَعَ قَالَ اللَّهُمَّ لَكَ رَكَعْتُ وَبِكَ آمَنْتُ وَلَكَ أَسْلَمْتُ خَشَعَ لَكَ سَمْعِي وَبَصَرِي وَمُخِّي وَعِظَامِي وَعَصَبِي وَإِذَا رَفَعَ قَالَ سَمِعَ اللَّهُ لِمَنْ حَمِدَهُ رَبَّنَا وَلَكَ الْحَمْدُ مِلْءَ السَّمَوَاتِ وَالْأَرْضِ وَمِلْءَ مَا بَيْنَهُمَا وَمِلْءَ مَا شِئْتَ مِنْ شَيْءٍ بَعْدُ وَإِذَا سَجَدَ قَالَ اللَّهُمَّ لَكَ سَجَدْتُ وَبِكَ آمَنْتُ وَلَكَ أَسْلَمْتُ سَجَدَ وَجْهِي لِلَّذِي خَلَقَهُ وَصَوَّرَهُ فَأَحْسَنَ صُورَتَهُ وَشَقَّ سَمْعَهُ وَبَصَرَهُ وَتَبَارَكَ اللَّهُ أَحْسَنُ الْخَالِقِينَ وَإِذَا سَلَّمَ مِنْ الصَّلَاةِ قَالَ اللَّهُمَّ اغْفِرْ لِي مَا قَدَّمْتُ وَمَا أَخَّرْتُ وَمَا أَسْرَرْتُ وَمَا أَعْلَنْتُ وَمَا أَسْرَفْتُ وَمَا أَنْتَ أَعْلَمُ بِهِ مِنِّي أَنْتَ الْمُقَدِّمُ وَالْمُؤَخِّرُ لَا إِلَهَ إِلَّا أَنْتَحَدَّثَنَا الْحَسَنُ بْنُ عَلِيٍّ حَدَّثَنَا سُلَيْمَانُ بْنُ دَاوُدَ الْهَاشِمِيُّ أَخْبَرَنَا عَبْدُ الرَّحْمَنِ بْنُ أَبِي الزِّنَادِ عَنْ مُوسَى بْنِ عُقْبَةَ عَنْ عَبْدِ اللَّهِ بْنِ الْفَضْلِ بْنِ رَبِيعَةَ بْنِ الْحَارِثِ بْنِ عَبْدِ الْمُطَّلِبِ عَنْ عَبْدِ الرَّحْمَنِ الْأَعْرَجِ عَنْ عُبَيْدِ اللَّهِ بْنِ أَبِي رَافِعٍ عَنْ عَلِيِّ بْنِ أَبِي طَالِبٍ عَنْ رَسُولِ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ أَنَّهُ كَانَ إِذَا قَامَ إِلَى الصَّلَاةِ الْمَكْتُوبَةِ كَبَّرَ وَرَفَعَ يَدَيْهِ حَذْوَ مَنْكِبَيْهِ وَيَصْنَعُ مِثْلَ ذَلِكَ إِذَا قَضَى قِرَاءَتَهُ وَإِذَا أَرَادَ أَنْ يَرْكَعَ وَيَصْنَعُهُ إِذَا رَفَعَ مِنْ الرُّكُوعِ وَلَا يَرْفَعُ يَدَيْهِ فِي شَيْءٍ مِنْ صَلَاتِهِ وَهُوَ قَاعِدٌ وَإِذَا قَامَ مِنْ السَّجْدَتَيْنِ رَفَعَ يَدَيْهِ كَذَلِكَ وَكَبَّرَ وَدَعَا نَحْوَ حَدِيثِ عَبْدِ الْعَزِيزِ فِي الدُّعَاءِ يَزِيدُ وَيَنْقُصُ الشَّيْءَ وَلَمْ يَذْكُرْ وَالْخَيْرُ كُلُّهُ فِي يَدَيْكَ وَالشَّرُّ لَيْسَ إِلَيْكَ وَزَادَ فِيهِ وَيَقُولُ عِنْدَ انْصِرَافِهِ مِنْ الصَّلَاةِ اللَّهُمَّ اغْفِرْ لِي مَا قَدَّمْتُ وَمَا أَخَّرْتُ وَمَا أَسْرَرْتُ وَأَعْلَنْتُ أَنْتَ إِلَهِي لَا إِلَهَ إِلَّا أَنْتَ حَدَّثَنَا عَمْرُو بْنُ عُثْمَانَ حَدَّثَنَا شُرَيْحُ بْنُ يَزِيدَ حَدَّثَنِي شُعَيْبُ بْنُ أَبِي حَمْزَةَ قَالَ قَالَ لِي مُحَمَّدُ بْنُ الْمُنْكَدِرِ وَابْنُ أَبِي فَرْوَةَ وَغَيْرُهُمَا مِنْ فُقَهَاءِ أَهْلِ الْمَدِينَةِ فَإِذَا قُلْتَ أَنْتَ ذَاكَ فَقُلْ وَأَنَا مِنْ الْمُسْلِمِينَ يَعْنِي قَوْلَهُ{ وَأَنَا أَوَّلُ الْمُسْلِمِينَ }
Vyprávěl nám ['Ubaidullah bin Mu'adz], vyprávěl nám [můj otec], vyprávěl nám [Abdul Aziz bin Abu Salamah] od [svého strýce, Al Majisuna bin Abu Salamaha] od [Abdurrahmana Al A'raja] od ['Ubaidullaha bin Abu Rafi'a] od [Ali bin Abu Thalib radliallahu 'anhu], který řekl: „Když se Prorok, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, chystal k modlitbě, pronesl takbir a poté recitoval: „WAJJAHTU WAJHIYA LILLADZII FATHARAS SAMAAWAATI WAL ARDLI HANIIFAM MUSLIMA WAMAA ANA MINAL MUSYRIKIN, INNA SHALAATI WA NUSUKII WA MAHYAAYA WA MAMAATI LILLAHI RABBIL 'AALAMIN, LAA SYARIIKALAHU WA BIDZAALIKA UMIRTU WA ANAA AWWALUL MUSLIMIN. ALLAHUMMA ANTAL MALIK LAAILAAHA ILLA ANTA, ANTA RABBI WA ANAA 'ABDUKA DLALAMTU NAFSII WA'TARAFTU BIDZANBII FAGHFIRLII DZUNUUBI JAMII'A INNAHU LAA YAGHFIRUD DZUNUUBA ILLA ANTA WAHDINII LIAHSANIL AHLAAQI LAA YAHDII LI AHSANIHAA ILLA ANTA WASHRIF 'ANNI SAYYI`AHAA LAA YASHRIF SAYYI`AHAA ILLA ANTA. LABBAIKA WA SA'DAIKA WAL KHAIRU KULLUHU FII YADAIKA WASS SYARRU LAISA ILAIKA ANA BIKA WA ILAIKA TABAARAKTA WA TA'AALAITA ASTAGHFIRUKA WA ATUUBU ILAIKA. (Obracím svou tvář k Alláhovi, který stvořil nebesa a zemi, v pokoře a odevzdání se, a nepatřím k lidem, kteří se dopouštějí polyteismu. Vskutku, moje modlitba, moje uctívání, můj život i moje smrt patří Alláhovi, Pánu všeho stvoření, který nemá žádného partnera, a tak mi bylo přikázáno, a já patřím k lidem islámu (těm, kteří se odevzdali). Ó Alláhu, Ty jsi můj Pán a já jsem Tvůj služebník, dopustil jsem se křivdy vůči sobě samému a přiznávám svou vinu, proto mi odpusť všechny mé hříchy, neboť nikdo kromě Tebe mi je nemůže odpustit. Veď mě k dobrým mravům, neboť nikdo kromě Tebe mě k nejlepším mravům vést nemůže. A chraň mě před špatným chováním, neboť nikdo jiný než Ty mě od něj nemůže uchránit. Ó Alláhu, já plním Tvé volání, poslouchám Tvé příkazy, veškeré dobro je v Tvé moci, zatímco zlo nelze použít k přiblížení se k Tobě. Já mohu žít pouze s Tebou a k Tobě se vrátím, Nejblahoslavenější a Nejvyšší, prosím Tě o odpuštění a činím před Tebou pokání.)“ Při ruku' recitoval: „ALLAHUMMA LAKA RAKA'TU WABIKA AAMANTU WALAKA ASLAMTU KHASYA'A LAKA SAM'II WA BASHARII WA MUKHHII WA 'IDZAAMII WA 'ASHABII (Ó Alláhu, před Tebou se klaním, v Tebe věřím, Tobě se poddávám a Tobě se poddává můj sluch, můj zrak, můj rozum, moje kosti a moje nervy).“ Když se postaví, řekne: „SAMI'ALLAHU LIMAN HAMIDAH, RABBANAA WALAKAL HAMDU MIL`US SAMAAWAATI WAL ARDLI WA MIL`U MAA BAINAHUMAA WAMIL`U MAA SYI`TA MIN SYAI`IN BA'DU (Vševidoucí Bůh slyší každého, kdo Ho chválí, Ó náš Pane, jen Tobě patří veškerá chvála, naplňuje nebe, zemi a vše, co je mezi nimi, a naplňuje vše, co si poté přeješ).“ Při pokloně pronesl: „ALLAHUMMA LAKA SAJADTU WA BIKA AAMANTU WALAKA ASLAMTU, SAJADA WAJHIYA LILLADZII KHALAQAHU WA SHAWWARAHU FA AHSANA SHUURATAHU WA SYAQQA SAM'AHU WA BASHARAHU WA TABAARAKALLAHU AHSANUL KHAALIQIN (Ó Alláhu, před Tebou se klaním, v Tebe věřím, Tobě se poddávám, tvář mou skláním před Tím, který ji stvořil a utvořil v nejkrásnější podobě, dal jí sluch a zrak, a požehnaný buď Alláh, nejlepší ze stvořitelů).“ Po dokončení pozdravu pronesl: „ALLAHUMMAGHFIRLII MAA QADDAMTU WA MAA AKHHARTU WAMAA ASRARTU WAMAA A'LANTU WAMAA ASRAFTU WAMAA ANTA A'LAMU BIHI MINNI ANTAL MUQADDIM WAL MU`AKHHIR LAA ILAAHA ILLA ANTA (Ó Alláhu, odpusť mi mé minulé hříchy, mé budoucí hříchy, mé skryté hříchy i mé zjevné hříchy, a také hříchy, o nichž víš jen Ty sám; Ty jsi ten, kdo určuje, co přijde a co odejde, není boha kromě Tebe).“ Vyprávěl nám [Al Hasan bin Ali], vyprávěl nám [Sulaiman bin Daud Al Hasyimi], sdělil nám [Abdurrahman bin Abu Az Zinnad] od [Musa bin 'Uqbah] od [Abdullah bin Al Fadl bin Rabi'ah bin Al Harits bin Abdul Mutthalib] od [Abdurrahman Al A'raj] od ['Ubaidulláha bin Abu Rafi'a] od [Alího bin Abu Thalíba] od Posla Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, že: „Když se chystal vykonat povinnou modlitbu, zvedl obě ruce do výšky ramen, učinil tak po dokončení čtení (súry z Koránu), tedy když se chystal k ruku', také to dělal, když se zklonu zvedal (i'tidal), a nikdy nezvedal ruce, když seděl v modlitbě; když se chystal vstát z druhého sujudu, také zvedl ruce, pronesl takbir a pak se modlil …“ jak uvádí hadís (zpráva) Abdula Azíze. V jeho modlitbě jsou přidání a vynechání, ale nezmiňuje: „WAL KHAIRU KULLUHU FII YADAIKA WAS SYARRU LAISA ILAIKA“; v textu je přidání: „Když skončil, řekl: „ALLAHUMMAGHFIRLII MAA QADDAMTU WA MAA AKHHARTU WAMAA ASRARTU WAMAA A'LANTU ANTA ILAAHI LAAILAAHA ILLA ANTA (Ó Alláhu, odpusť mi mé minulé hříchy, hříchy budoucí, skryté i zjevné hříchy, i ty, o nichž víš jen Ty sám, Ty jsi ten, kdo určuje, co přijde a co odejde, není boha kromě Tebe).“ Vyprávěl nám 'Amru bin Uthman, vyprávěl nám Syuraih bin Yazid, vyprávěl mi Syu'aib bin Abu Hamzah, který řekl: Muhammad bin Al Munkadir, Ibn Abu Farwah a další z fuqaha' z Mediny mi řekli: „Pokud pronášíš tuto (modlitbu iftitah), pak řekni „WA ANA MINAL MUSLIMIN“, tedy (namísto) slov „WA ANA AWWALUL MUSLIMIN.“
Hadith
Imám Abú Dáwúd : 650
حَدَّثَنَا مُوسَى بْنُ إِسْمَعِيلَ أَخْبَرَنَا حَمَّادٌ عَنْ قَتَادَةَ وَثَابِتٍ وَحُمَيْدٍ عَنْ أَنَسِ بْنِ مَالِكٍأَنَّ رَجُلًا جَاءَ إِلَى الصَّلَاةِ وَقَدْ حَفَزَهُ النَّفَسُ فَقَالَ اللَّهُ أَكْبَرُ الْحَمْدُ لِلَّهِ حَمْدًا كَثِيرًا طَيِّبًا مُبَارَكًا فِيهِ فَلَمَّا قَضَى رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ صَلَاتَهُ قَالَ أَيُّكُمْ الْمُتَكَلِّمُ بِالْكَلِمَاتِ فَإِنَّهُ لَمْ يَقُلْ بَأْسًا فَقَالَ الرَّجُلُ أَنَا يَا رَسُولَ اللَّهِ جِئْتُ وَقَدْ حَفَزَنِيَ النَّفَسُ فَقُلْتُهَا فَقَالَ لَقَدْ رَأَيْتُ اثْنَيْ عَشَرَ مَلَكًا يَبْتَدِرُونَهَا أَيُّهُمْ يَرْفَعُهَا وَزَادَ حُمَيْدٌ فِيهِ وَإِذَا جَاءَ أَحَدُكُمْ فَلْيَمْشِ نَحْوَ مَا كَانَ يَمْشِي فَلْيُصَلِّ مَا أَدْرَكَهُ وَلْيَقْضِ مَا سَبَقَهُ
Vyprávěl nám [Musa bin Isma'il], který nám sdělil [Hammad] od [Qatadah], [Tsabit] a [Humaid] od [Anas bin Malik], že přišel jeden muž, aby vykonal modlitbu, a přitom se zadýchával, když pronášel: „ALLAHU AKBAR, AL HAMDU LILLAHI HAMDAN KATSIRAN THAYYIBAN MUBAARAKAN FIIHI (Bůh je veliký, chvála Bohu, chvála hojná, dobrá a požehnaná).“ Když Prorok, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, dokončil modlitbu, řekl: „Kdo z vás pronesl ty předchozí věty? Vskutku, ten pronesl slova, která nejsou zakázána.“ Ten muž odpověděl: „Já, ó Posle Alláha, přišel jsem ve spěchu, takže jsem lapal po dechu, a tak jsem pronesl modlitbu, jakou jsem právě řekl.“ On řekl: „Vskutku, viděl jsem dvanáct andělů, z nichž každý se předháněl, aby (tyto slova) vzal.“ Ve svém vyprávění Humaid dodal: „Pokud někdo z vás přijde, měl by kráčet jako obvykle, poté vykonat modlitbu v počtu raka'at, které stihne, a nahradit ty, které zmeškal.“
Hadith
Imám Abú Dáwúd : 651
حَدَّثَنَا عَمْرُو بْنُ مَرْزُوقٍ أَخْبَرَنَا شُعْبَةُ عَنْ عَمْرِو بْنِ مُرَّةَ عَنْ عَاصِمٍ الْعَنَزِيِّ عَنْ ابْنِ جُبَيْرِ بْنِ مُطْعِمٍ عَنْ أَبِيهِأَنَّهُ رَأَى رَسُولَ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ يُصَلِّي صَلَاةً قَالَ عَمْرٌو لَا أَدْرِي أَيَّ صَلَاةٍ هِيَ فَقَالَ اللَّهُ أَكْبَرُ كَبِيرًا اللَّهُ أَكْبَرُ كَبِيرًا اللَّهُ أَكْبَرُ كَبِيرًا وَالْحَمْدُ لِلَّهِ كَثِيرًا وَالْحَمْدُ لِلَّهِ كَثِيرًا وَالْحَمْدُ لِلَّهِ كَثِيرًا وَسُبْحَانَ اللَّهِ بُكْرَةً وَأَصِيلًا ثَلَاثًا أَعُوذُ بِاللَّهِ مِنْ الشَّيْطَانِ مِنْ نَفْخِهِ وَنَفْثِهِ وَهَمْزِهِقَالَ نَفْثُهُ الشِّعْرُ وَنَفْخُهُ الْكِبْرُ وَهَمْزُهُ الْمُوتَةُ حَدَّثَنَا مُسَدَّدٌ حَدَّثَنَا يَحْيَى بْنُ مِسْعَرٍ عَنْ مِسْعَرٍ عَنْ عَمْرِو بْنِ مُرَّةَ عَنْ رَجُلٍ عَنْ نَافِعِ بْنِ جُبَيْرٍ عَنْ أَبِيهِ قَالَ سَمِعْتُ النَّبِيَّ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ يَقُولُ فِي التَّطَوُّعِ ذَكَرَ نَحْوَهُ
Vyprávěl nám ['Amru bin Marzuq], který nám sdělil [Syu'bah] od ['Amru bin Murrah] od ['Ashim Al 'Anazi] od [Ibnu Jubair bin Muth'im] od [svého otce], že viděl Posla Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, jak vykonává modlitbu. -'Amru řekl: Nevím, jaký modlitbu právě vykonával, ale říkal: „ALLAHU AKBAR KABIIRA, ALLAHU AKBAR KABIIRA, ALLAHU AKBAR KABIIRAW WAL HAMDU LILLAAHI KATSIRA WAL HAMDU LILLAHI KATSIIRA WAL HAMDU LILLAHI KATSIRA WA SUBHAANALLAHI BUKRATA WA ASHIILA – třikrát- A'UUDZU BILLAHI MINAS SYAITHAANI MIN NAFKHIHI WA NAFSIHI WA HAMAZIHI (Bůh je veliký, vskutku veliký, Bůh je veliký, vskutku veliký, Bůh je veliký, vskutku veliký, a chvála Bohu s velkou chválou, chvála Bohu s velkou chválou, všechna chvála patří Alláhovi s hojnou chválou, a Alláh je svatý ráno i večer – třikrát – Hledám útočiště u Alláha před pokušením šajtána, před jeho nafkhem, naftsem a hamzem.“ Vypravěč řekl: „Nafts je jeho poezie, an-nafkh je jeho pýcha, zatímco hamz je jeho šílenství.“ Vyprávěl nám [Musaddad], vyprávěl nám [Yahya bin Mis'ar] od [Mis'ara] od ['Amru bin Murraha] od [nějakého muže] od [Nafi' bin Jubaira] od [jeho otce], který řekl: „Slyšel jsem Proroka, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, jak říká při své sunnah modlitbě…“ a poté uvedl podobný hadís.
Hadith
Imám Abú Dáwúd : 652
حَدَّثَنَا مُحَمَّدُ بْنُ رَافِعٍ حَدَّثَنَا زَيْدُ بْنُ الْحُبَابِ أَخْبَرَنِي مُعَاوِيَةُ بْنُ صَالِحٍ أَخْبَرَنِي أَزْهَرُ بْنُ سَعِيدٍ الْحَرَازِيُّ عَنْ عَاصِمِ بْنِ حُمَيْدٍ قَالَ سَأَلْتُ عَائِشَةَبِأَيِّ شَيْءٍ كَانَ يَفْتَتِحُ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ قِيَامَ اللَّيْلِ فَقَالَتْ لَقَدْ سَأَلْتَنِي عَنْ شَيْءٍ مَا سَأَلَنِي عَنْهُ أَحَدٌ قَبْلَكَ كَانَ إِذَا قَامَ كَبَّرَ عَشْرًا وَحَمِدَ اللَّهَ عَشْرًا وَسَبَّحَ عَشْرًا وَهَلَّلَ عَشْرًا وَاسْتَغْفَرَ عَشْرًا وَقَالَ اللَّهُمَّ اغْفِرْ لِي وَاهْدِنِي وَارْزُقْنِي وَعَافِنِي وَيَتَعَوَّذُ مِنْ ضِيقِ الْمَقَامِ يَوْمَ الْقِيَامَةِقَالَ أَبُو دَاوُد وَرَوَاهُ خَالِدُ بْنُ مَعْدَانَ عَنْ رَبِيعَةَ الْجُرَشِيِّ عَنْ عَائِشَةَ نَحْوَهُ
Vyprávěl nám [Muhammad bin Rafi'], vyprávěl nám [Zaid bin Al Hubbab], sdělil mi [Mu'awiyah bin Shalih], sdělil mi [Azhar bin Sa'id Al Harazi] od ['Ashim bin Humaid], který řekl: „Zeptal jsem se [Aisyah]: „Čím začíná Posel Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, svou noční modlitbu?“ Aisha odpověděla: „Vskutku jsi se mě zeptal na něco, na co se mě před tebou nikdo nezeptal. Když vykonává (noční modlitbu), začíná deseti takbír, deseti chválami Alláha, deseti tasbíh, a pak pronáší: „ALLAHUMMAGHFIRLII WAHDINII WARZUQNII WA'AAFINII (Ó Alláhu, odpusť mi, veď mě, dej mi obživu a daruj mi zdraví), poté se také chránil před úzkostí v den Soudného dne.“ Abu Daud řekl: „A vyprávěl také [Khalid bin Ma'dan] od [Rabi'ah Al Jurasyi] od [Aisyah] podobný hadís jako ten výše.“
Hadith
Imám Abú Dáwúd : 653
حَدَّثَنَا ابْنُ الْمُثَنَّى حَدَّثَنَا عُمَرُ بْنُ يُونُسَ حَدَّثَنَا عِكْرِمَةُ حَدَّثَنِي يَحْيَى بْنُ أَبِي كَثِيرٍ حَدَّثَنِي أَبُو سَلَمَةَ بْنُ عَبْدِ الرَّحْمَنِ بْنِ عَوْفٍ قَالَ سَأَلْتُ عَائِشَةَبِأَيِّ شَيْءٍ كَانَ نَبِيُّ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ يَفْتَتِحُ صَلَاتَهُ إِذَا قَامَ مِنْ اللَّيْلِ قَالَتْ كَانَ إِذَا قَامَ مِنْ اللَّيْلِ يَفْتَتِحُ صَلَاتَهُ اللَّهُمَّ رَبَّ جِبْرِيلَ وَمِيكَائِيلَ وَإِسْرَافِيلَ فَاطِرَ السَّمَوَاتِ وَالْأَرْضِ عَالِمَ الْغَيْبِ وَالشَّهَادَةِ أَنْتَ تَحْكُمُ بَيْنَ عِبَادِكَ فِيمَا كَانُوا فِيهِ يَخْتَلِفُونَ اهْدِنِي لِمَا اخْتُلِفَ فِيهِ مِنْ الْحَقِّ بِإِذْنِكَ إِنَّكَ أَنْتَ تَهْدِي مَنْ تَشَاءُ إِلَى صِرَاطٍ مُسْتَقِيمٍحَدَّثَنَا مُحَمَّدُ بْنُ رَافِعٍ حَدَّثَنَا أَبُو نُوحٍ قُرَادٌ حَدَّثَنَا عِكْرِمَةُ بِإِسْنَادِهِ بِلَا إِخْبَارٍ وَمَعْنَاهُ قَالَ كَانَ إِذَا قَامَ بِاللَّيْلِ كَبَّرَ وَيَقُولُ حَدَّثَنَا الْقَعْنَبِيُّ عَنْ مَالِكٍ قَالَ لَا بَأْسَ بِالدُّعَاءِ فِي الصَّلَاةِ فِي أَوَّلِهِ وَأَوْسَطِهِ وَفِي آخِرِهِ فِي الْفَرِيضَةِ وَغَيْرِهَا
Vyprávěl nám [Ibnu Al Mutsanna], vyprávěl nám [Umar bin Yunus], vyprávěl nám ['Ikrimah], vyprávěl mi [Yahya bin Abu Katsir], vyprávěl mi [Abu Salamah bin Abdurrahman bin 'Auf], který řekl: Zeptal jsem se Aisyah: „Čím se Prorok Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, modlil na začátku noční modlitby?“ [Aisyah] odpověděla: „Na začátku své noční modlitby začínal modlitbou: „ALLAHUMMA RABBI JIBRIIL WA MIIKAAIIL WA ISRAAFIIL FAATHIRIS SAMAAWATI WAL ARDLI 'AALIMIL GHAIBI WAS SYAHAADAH ANTA TAHKUMU BAINA 'IBAADIKA FIIMA KAANUU FIIHI YAKHTALIFUUN, IHDINII LIMAKHTULIFA FIIHI MINAL HAQQI BI IDZNIKA INNAKA ANTA TAHDI MANTASYAA`U ILAA SHIRAATHAL MUSTAQIIM (Ó Alláhu, Pane Džibríla, Mikáíla a Isráfíla, který jsi stvořil nebesa a zemi, který znáš skryté i zjevné. Ty jsi ten, kdo bude soudit Tvé služebníky ohledně toho, o čem se neshodují. Veď mě s Tvým svolením k pravdě, o které se neshodují, neboť Ty vedeš, koho chceš, na cestu přímou).“ Vyprávěl nám [Muhammad bin Rafi'], vyprávěl nám [Abu Nuh Qurad], vyprávěl nám ['Ikrimah] se stejným isnádem a významem bez uvedení „vyprávěl nám“, řekl: „Když se chystal vykonat noční modlitbu, pronesl takbír a řekl…“ Vyprávěl nám Al Qa'nabi od Malika, který řekl: „Není na škodu pronášet modlitbu během modlitby, ať už na začátku, uprostřed nebo na konci modlitby, ať už jde o povinnou nebo sunnah modlitbu.“
Hadith
Imám Abú Dáwúd : 654
حَدَّثَنَا الْقَعْنَبِيُّ عَنْ مَالِكٍ عَنْ نُعَيْمِ بْنِ عَبْدِ اللَّهِ الْمُجْمِرِ عَنْ عَلِيِّ بْنِ يَحْيَى الزُّرَقِيِّ عَنْ أَبِيهِ عَنْ رِفَاعَةَ بْنِ رَافِعٍ الزُّرَقِيِّ قَالَكُنَّا يَوْمًا نُصَلِّي وَرَاءَ رَسُولِ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ فَلَمَّا رَفَعَ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ رَأْسَهُ مِنْ الرُّكُوعِ قَالَ سَمِعَ اللَّهُ لِمَنْ حَمِدَهُ قَالَ رَجُلٌ وَرَاءَ رَسُولِ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ اللَّهُمَّ رَبَّنَا وَلَكَ الْحَمْدُ حَمْدًا كَثِيرًا طَيِّبًا مُبَارَكًا فِيهِ فَلَمَّا انْصَرَفَ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ قَالَ مَنْ الْمُتَكَلِّمُ بِهَا آنِفًا فَقَالَ الرَّجُلُ أَنَا يَا رَسُولَ اللَّهِ فَقَالَ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ لَقَدْ رَأَيْتُ بِضْعَةً وَثَلَاثِينَ مَلَكًا يَبْتَدِرُونَهَا أَيُّهُمْ يَكْتُبُهَا أَوَّلُ
Vyprávěl nám [Al Qa'nabi] od [Malika] od [Nu'aima bin Abdulláha Al Mujmira] od [Alího bin Yahya Az Zuraqího] od [jeho otce] od [Rifa'áha bin Rafi'a Az Zuraqího], který řekl; „Jednoho dne jsme se modlili za Prorokem, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, a když Prorok, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, zvedl hlavu z ruku‘ (i‘tidal), najednou jeden muž za Prorokem, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, pronesl: „ALLAHUMMA RABBANA WALAKAL HAMDU HAMDAN KATSIIRA THAYYIBA MUBAARAKAN FIIH (Alláh je Veliký, chvála Alláhovi, chvála hojná, dobrá a požehnaná).“ Když Prorok, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, dokončil modlitbu, řekl: „Kdo z vás pronesl ty slova?“ Muž odpověděl: „Já, ó Proroku.“ Poté Prorok, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, řekl: „Vskutku jsem viděl více než třicet andělů, kteří se předháněli, aby tyto věty zapsali jako první.“
Hadith
Imám Abú Dáwúd : 655
حَدَّثَنَا عَبْدُ اللَّهِ بْنُ مَسْلَمَةَ عَنْ مَالِكٍ عَنْ أَبِي الزُّبَيْرِ عَنْ طَاوُسٍ عَنْ ابْنِ عَبَّاسٍأَنَّ رَسُولَ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ كَانَ إِذَا قَامَ إِلَى الصَّلَاةِ مِنْ جَوْفِ اللَّيْلِ يَقُولُ اللَّهُمَّ لَكَ الْحَمْدُ أَنْتَ نُورُ السَّمَوَاتِ وَالْأَرْضِ وَلَكَ الْحَمْدُ أَنْتَ قَيَّامُ السَّمَوَاتِ وَالْأَرْضِ وَلَكَ الْحَمْدُ أَنْتَ رَبُّ السَّمَوَاتِ وَالْأَرْضِ وَمَنْ فِيهِنَّ أَنْتَ الْحَقُّ وَقَوْلُكَ الْحَقُّ وَوَعْدُكَ الْحَقُّ وَلِقَاؤُكَ حَقٌّ وَالْجَنَّةُ حَقٌّ وَالنَّارُ حَقٌّ وَالسَّاعَةُ حَقٌّ اللَّهُمَّ لَكَ أَسْلَمْتُ وَبِكَ آمَنْتُ وَعَلَيْكَ تَوَكَّلْتُ وَإِلَيْكَ أَنَبْتُ وَبِكَ خَاصَمْتُ وَإِلَيْكَ حَاكَمْتُ فَاغْفِرْ لِي مَا قَدَّمْتُ وَأَخَّرْتُ وَأَسْرَرْتُ وَأَعْلَنْتُ أَنْتَ إِلَهِي لَا إِلَهَ إِلَّا أَنْتَحَدَّثَنَا أَبُو كَامِلٍ حَدَّثَنَا خَالِدٌ يَعْنِي ابْنَ الْحَارِثِ حَدَّثَنَا عِمْرَانُ بْنُ مُسْلِمٍ أَنَّ قَيْسَ بْنَ سَعْدٍ حَدَّثَهُ قَالَ حَدَّثَنَا طَاوُسٌ عَنْ ابْنِ عَبَّاسٍ أَنَّ رَسُولَ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ كَانَ فِي التَّهَجُّدِ يَقُولُ بَعْدَ مَا يَقُولُ اللَّهُ أَكْبَرُ ثُمَّ ذَكَرَ مَعْنَاهُ
Vyprávěl nám [Abdulláh bin Maslamah] od [Malika] od [Abú Az Zubaira] od [Thawúse] od [Ibn Abbáse], že: „Když se Prorok, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, chystal k noční modlitbě, modlil se: „ALLAHUMMA LAKAL HAMDU ANTA NUURUS SAMAAWAATI WAL ARDLI WALAKAL HAMDU ANTA QAYYAMAS SAMAAWAATI WAL ARDLI WALAKAL HAMDU ANTA RABBUS SAMAAWAATI WAL ARDLI WAMAN FIIHINNA, ANTAL HAQQU WAQAULUKAL HAQQU WAWA'DUKAL JE PRAVDA A OHEŇ JE PRAVDA, A HODINA JE PRAVDA, ALLAHUMMA, TOBĚ JSEM SE PODROBIL, V TEBE JSEM UVĚŘIL, NA TEBE SE SPOLÉHÁM, K TOBĚ SE OBRAZUJI, S TEBE SE SPORUJI A TEBE SE OBRAZUJI, FAGHFIRLII MAA QADDAMTU WA AKKHARTU WA ASRARTU WA A'LANTU ANTA ILAAHI LAA ILAAHA ILLA ANTA (Ó Alláhu, jen Tobě patří veškerá chvála, Ty jsi světlo nebes a země, jen Tobě patří veškerá chvála, Ty jsi ochránce nebes a země, a jen Tobě patří veškerá chvála, Ty jsi Vládce nebes a země i všeho, co je v nich, Ty jsi Al Haqq, Tvé slovo je také Haqq, ráj je haq, Tvé sliby jsou také haq, soudný den je haq, Ó Alláhu, Tobě se odevzdávám, v Tebe věřím, na Tebe spoléhám, k Tobě se vrátím a bojuji po Tvém boku a řídím se Tvými zákony, proto odpusť mé hříchy minulé i budoucí, skryté i zjevné, Ty jsi můj Pán, není boha kromě Tebe).“ Vyprávěl nám [Abu Kamil], vyprávěl nám [Khalid, tj. Ibn Al-Harith], vyprávěl nám [Imran bin Muslim], že [Qais bin Sa'd] mu vyprávěl, že řekl: vyprávěl nám [Thawus] od [Ibnu Abbáse], že Posel Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, během modlitby tahajjud, tedy poté, co pronesl „Alláhu akbar“, obvykle pronášel modlitbu…“ a poté uvedl význam hadísu.
Hadith
Imám Abú Dáwúd : 656
حَدَّثَنَا قُتَيْبَةُ بْنُ سَعِيدٍ وَسَعِيدُ بْنُ عَبْدِ الْجَبَّارِ نَحْوَهُ قَالَ قُتَيْبَةُ حَدَّثَنَا رِفَاعَةُ بْنُ يَحْيَى بْنِ عَبْدِ اللَّهِ بْنِ رِفَاعَةَ بْنِ رَافِعٍ عَنْ عَمِّ أَبِيهِ مُعَاذِ بْنِ رِفَاعَةَ بْنِ رَافِعٍ عَنْ أَبِيهِ قَالَصَلَّيْتُ خَلْفَ رَسُولِ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ فَعَطَسَ رِفَاعَةُ لَمْ يَقُلْ قُتَيْبَةُ رِفَاعَةُ فَقُلْتُ الْحَمْدُ لِلَّهِ حَمْدًا كَثِيرًا طَيِّبًا مُبَارَكًا فِيهِ مُبَارَكًا عَلَيْهِ كَمَا يُحِبُّ رَبُّنَا وَيَرْضَى فَلَمَّا صَلَّى رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ انْصَرَفَ فَقَالَ مَنْ الْمُتَكَلِّمُ فِي الصَّلَاةِثُمَّ ذَكَرَ نَحْوَ حَدِيثِ مَالِكٍ وَأَتَمَّ مِنْهُ
Vyprávěl nám [Qutaibah bin Sa'id] a [Sa'id bin Abdul Jabbar] s podobným řetězcem. Qutaibah řekl: Vyprávěl nám [Rifa'ah bin Yahya bin Abdullah bin Rifa'ah bin Rafi'] od [strýce svého otce Mu'adze bin Rifa'aha bin Rafi'] od [svého otce], který řekl: „Modlil jsem se za Poslem Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, a pak Rifa'ah kýchl – avšak Qutaibah nezmínil „Rifa'ah“ – a tak jsem řekl: „ALHAMDULILLAAHI HAMDAN KATSIRA THAYYIBAN MUBAARAKAN FIIHI MUBAARAKAN 'ALAIHI KAMAA YUHIBBU RABBUNA WAYARDLAA (Všechna chvála patří Alláhovi, chvála hojná, dobrá a požehnaná, tak jak to miluje a schvaluje náš Pán).“ Po modlitbě Prorok, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, řekl: „Kdo z vás právě pronesl (modlitbu) během modlitby?“ Poté to zopakoval, jak je uvedeno v hadíthu Malika, a ještě dokonaleji než v hadíthu výše.“
Hadith
Imám Abú Dáwúd : 657
حَدَّثَنَا الْعَبَّاسُ بْنُ عَبْدِ الْعَظِيمِ حَدَّثَنَا يَزِيدُ بْنُ هَارُونَ أَخْبَرَنَا شَرِيكٌ عَنْ عَاصِمِ بْنِ عُبَيْدِ اللَّهِ عَنْ عَبْدِ اللَّهِ بْنِ عَامِرِ بْنِ رَبِيعَةَ عَنْ أَبِيهِ قَالَعَطَسَ شَابٌّ مِنْ الْأَنْصَارِ خَلْفَ رَسُولِ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ وَهُوَ فِي الصَّلَاةِ فَقَالَ الْحَمْدُ لِلَّهِ حَمْدًا كَثِيرًا طَيِّبًا مُبَارَكًا فِيهِ حَتَّى يَرْضَى رَبُّنَا وَبَعْدَمَا يَرْضَى مِنْ أَمْرِ الدُّنْيَا وَالْآخِرَةِ فَلَمَّا انْصَرَفَ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ قَالَ مَنْ الْقَائِلُ الْكَلِمَةَ قَالَ فَسَكَتَ الشَّابُّ ثُمَّ قَالَ مَنْ الْقَائِلُ الْكَلِمَةَ فَإِنَّهُ لَمْ يَقُلْ بَأْسًا فَقَالَ يَا رَسُولَ اللَّهِ أَنَا قُلْتُهَا لَمْ أُرِدْ بِهَا إِلَّا خَيْرًا قَالَ مَا تَنَاهَتْ دُونَ عَرْشِ الرَّحْمَنِ تَبَارَكَ وَتَعَالَى
Vyprávěl nám [Al-Abbás ibn Abd al-Adzim], vyprávěl nám [Jazíd ibn Harún], sdělil nám [Šarík] od [Ašima ibn Ubajdulláha] od [Abdalláha ibn Amíra ibn Rabí'áha] od [jeho otce], který řekl: „Jeden mladík z Anšarů kýchl během modlitby za Poslem Alláha, nechť je s ním Alláh spokojen, a poté pronesl: „ALHAMDULILLAHI HAMDAN KATSIRAN THAYYIBAN MUBARAKAN FIIH HATTA YARDHA RABBUNA WA BA'DA MA YARDHA MIN AMRID DUN-YAA WAL AKHIRAH“ (Všechna chvála patří Alláhovi, chválou hojnou, dobrou a požehnanou, dokud nebude náš Pán spokojen poté, co bude spokojen s věcmi tohoto světa i posmrtného života).“ Po modlitbě se Prorok, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, zeptal: „Kdo pronesl ty slova?“ Mladík mlčel, a tak se zeptal znovu: „Kdo pronesl ty slova? Vskutku neřekl nic špatného!“ Muž tedy odpověděl: „To jsem byl já, ó Posle Alláha! Neměl jsem v úmyslu nic jiného než dobro.“ On řekl: „Nic nemůže zabránit tomu, aby se tato slova dostala k Trůnu Milosrdného, požehnaného a vyvýšeného.“
Hadith
Imám Abú Dáwúd : 658
حَدَّثَنَا عَبْدُ السَّلَامِ بْنُ مُطَهَّرٍ حَدَّثَنَا جَعْفَرٌ عَنْ عَلِيِّ بْنِ عَلِيٍّ الرِّفَاعِيِّ عَنْ أَبِي الْمُتَوَكِّلِ النَّاجِيِّ عَنْ أَبِي سَعِيدٍ الْخُدْرِيِّ قَالَكَانَ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ إِذَا قَامَ مِنْ اللَّيْلِ كَبَّرَ ثُمَّ يَقُولُ سُبْحَانَكَ اللَّهُمَّ وَبِحَمْدِكَ وَتَبَارَكَ اسْمُكَ وَتَعَالَى جَدُّكَ وَلَا إِلَهَ غَيْرَكَ ثُمَّ يَقُولُ لَا إِلَهَ إِلَّا اللَّهُ ثَلَاثًا ثُمَّ يَقُولُ اللَّهُ أَكْبَرُ كَبِيرًا ثَلَاثًا أَعُوذُ بِاللَّهِ السَّمِيعِ الْعَلِيمِ مِنْ الشَّيْطَانِ الرَّجِيمِ مِنْ هَمْزِهِ وَنَفْخِهِ وَنَفْثِهِ ثُمَّ يَقْرَأُقَالَ أَبُو دَاوُد وَهَذَا الْحَدِيثُ يَقُولُونَ هُوَ عَنْ عَلِيِّ بْنِ عَلِيٍّ عَنْ الْحَسَنِ مُرْسَلًا الْوَهْمُ مِنْ جَعْفَرٍ
Vyprávěl nám [Abdussalam bin Mutthahir], vyprávěl nám [Ja'far] od [Ali bin Ali Ar Rifa'i] od [Abu Al Mutawakkil An Naji] od [Abu Sa'id Al Khudri], který řekl: „Když se Posel Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, zvedl k noční modlitbě, pronesl takbír a poté řekl: „SUBHAANAKA ALLAHUMMA WABIHAMDIKA WATABAARAKASMUKA WA TA'AALA JADDUKA WALAA ILAAHA GHAIRAKA (Svatý jsi, ó Alláhu, oslavuji Tvé jméno, požehnané je Tvé jméno, vznešená je Tvá vznešenost a není boha kromě Tebe).“ Poté třikrát pronesl: „LAA ILAAHA ILLALLAH (není boha kromě Alláha),“ a poté třikrát: „ALLAHU AKBAR KABIIRA (Alláh je veliký, skutečně veliký).“ třikrát – (poté přečte): A'UUDZU BILLAHIS SAMII'IL 'ALIIM MINAS SYAITHAANIR RAJIIM MIN HAMZIHII WANAFKHIHI WA NAFTSIHI (Hledám útočiště u Alláha, Všemohoucího a Vševědoucího, před pokušením prokletého šajtána, před jeho šílenstvím, před jeho pýchou a před jeho ošklivými verši).“ Poté recitoval (súru z Koránu).“ Abu Daud řekl: „Oni (vypravěči) říkají: Tento hadís pochází od Alího bin Alího od Al-Hásana jako mursal a je pochybný (wahm) od Džafara.“
Hadith
Imám Abú Dáwúd : 659
حَدَّثَنَا حُسَيْنُ بْنُ عِيسَى حَدَّثَنَا طَلْقُ بْنُ غَنَّامٍ حَدَّثَنَا عَبْدُ السَّلَامِ بْنُ حَرْبٍ الْمُلَائِيُّ عَنْ بُدَيْلِ بْنِ مَيْسَرَةَ عَنْ أَبِي الْجَوْزَاءِ عَنْ عَائِشَةَ قَالَتْكَانَ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ إِذَا اسْتَفْتَحَ الصَّلَاةَ قَالَ سُبْحَانَكَ اللَّهُمَّ وَبِحَمْدِكَ وَتَبَارَكَ اسْمُكَ وَتَعَالَى جَدُّكَ وَلَا إِلَهَ غَيْرَكَقَالَ أَبُو دَاوُد وَهَذَا الْحَدِيثُ لَيْسَ بِالْمَشْهُورِ عَنْ عَبْدِ السَّلَامِ بْنِ حَرْبٍ لَمْ يَرْوِهِ إِلَّا طَلْقُ بْنُ غَنَّامٍ وَقَدْ رَوَى قِصَّةَ الصَّلَاةِ عَنْ بُدَيْلٍ جَمَاعَةٌ لَمْ يَذْكُرُوا فِيهِ شَيْئًا مِنْ هَذَا
Vyprávěl nám [Husain bin Isa], vyprávěl nám [Thalq bin Ghannam], vyprávěl nám [Abdussalam bin Harb Al Mula`i] od [Budaila bin Maisaraha] od [Abu Jauza`a] od [Aisyah], která řekla: Když se Posel Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, chystal k modlitbě, pronesl: „SUBHANAKA ALLAHUMMA WA BIHAMDIKA WA TABARAKAS-MUKA WA TA'ALA JADDUKA WA LA ILAHA GHAIRAKA“ (Svatý jsi, ó Alláhu, oslavuji Tvé jméno chválou, požehnané je Tvé jméno, vznešená je Tvá vznešenost a není boha kromě Tebe). Abu Daud řekl: „Tento hadís není známý od Abdulláha bin Saláma bin Harba a nikdo jej nepředal kromě Thalq bin Ghannama, ten však předal hadís o modlitbě z Budairu, zatímco odborníci na hadísy o takovém hadísu vůbec nemluví.“
Hadith
Imám Abú Dáwúd : 660
حَدَّثَنَا يَعْقُوبُ بْنُ إِبْرَاهِيمَ حَدَّثَنَا إِسْمَعِيلُ عَنْ يُونُسَ عَنْ الْحَسَنِ قَالَ قَالَ سَمُرَةُحَفِظْتُ سَكْتَتَيْنِ فِي الصَّلَاةِ سَكْتَةً إِذَا كَبَّرَ الْإِمَامُ حَتَّى يَقْرَأَ وَسَكْتَةً إِذَا فَرَغَ مِنْ فَاتِحَةِ الْكِتَابِ وَسُورَةٍ عِنْدَ الرُّكُوعِ قَالَ فَأَنْكَرَ ذَلِكَ عَلَيْهِ عِمْرَانُ بْنُ حُصَيْنٍ قَالَ فَكَتَبُوا فِي ذَلِكَ إِلَى الْمَدِينَةِ إِلَى أُبَيٍّ فَصَدَّقَ سَمُرَةَقَالَ أَبُو دَاوُد كَذَا قَالَ حُمَيْدٌ فِي هَذَا الْحَدِيثِ وَسَكْتَةً إِذَا فَرَغَ مِنْ الْقِرَاءَةِ حَدَّثَنَا أَبُو بَكْرِ بْنُ خَلَّادٍ حَدَّثَنَا خَالِدُ بْنُ الْحَارِثِ عَنْ أَشْعَثَ عَنْ الْحَسَنِ عَنْ سَمُرَةَ بْنِ جُنْدُبٍ عَنْ النَّبِيِّ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ أَنَّهُ كَانَ يَسْكُتُ سَكْتَتَيْنِ إِذَا اسْتَفْتَحَ وَإِذَا فَرَغَ مِنْ الْقِرَاءَةِ كُلِّهَا فَذَكَرَ مَعْنَى حَدِيثِ يُونُسَ
Vyprávěl nám [Ya'kub bin Ibrahim], vyprávěl nám [Isma'il] od [Yunuse] od [Al Hasana], který řekl: [Samurah] řekl: „Zapamatoval jsem si dvě místa, kde se během modlitby na chvíli odmlčel, poprvé když imám pronesl takbír až do přečtení (Al-Fatihah) a podruhé po dokončení čtení súry Al-Fatihah a súry z Koránu před ruku'.“ Al Hasan řekl: „Ukázalo se, že to popřel 'Imran bin Hushain.“ Al Hasan dále řekl: „Poté oni (lidé) napsali dopis ohledně této věci [Ubayovi] do Mediny, ale Ubay dal za pravdu Samurahovi.“ Abu Daud řekl: „Takto to v tomto hadíthu formuloval Humaid, a to: ‚Chvíli mlčel, když dokončil čtení (súry z Al-Koránu).‘ Vyprávěl nám [Abu Bakr bin Khallad], vyprávěl nám [Khalid bin Al-Harits] od [Asy'atsa] od [Al Hasana] od [Samury bin Jundaba] od Proroka, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, že na chvíli mlčel na dvou místech, a to: když začal (modlitbu, tj. po takbír – pozn. překl.) a když dokončil čtení (súry).“ Poté vypravěč zmínil význam hadísu Yunuse.
