Imám Ahmad : 18131

حَدَّثَنَا حَجَّاجٌ حَدَّثَنَا ابْنُ أَبِي ذِئْبٍ عَنِ الزُّهْرِيِّ عَنْ عُبَيْدِ اللَّهِ بْنِ عَبْدِ اللَّهِ بْنِ عُتْبَةَ عَنْ عَمَّارِ بْنِ يَاسِرٍ أَبِي الْيَقْظَانِ قَالَ كُنَّا مَعَ رَسُولِ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ هَلَكَ عِقْدٌ لِعَائِشَةَ فَأَقَامَ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ حَتَّى أَضَاءَ الْفَجْرُ فَتَغَيَّظَ أَبُو بَكْرٍ عَلَى عَائِشَةَ فَنَزَلَتْ عَلَيْهِمْ الرُّخْصَةُ فِي الْمَسْحِ بِالصُّعُدَاتِ فَدَخَلَ عَلَيْهَا أَبُو بَكْرٍ فَقَالَ إِنَّكِ لَمُبَارَكَةٌ لَقَدْ نَزَلَ عَلَيْنَا فِيكِ رُخْصَةٌ فَضَرَبْنَا بِأَيْدِينَا إِلَى وُجُوهِنَا وَضَرَبْنَا بِأَيْدِينَا ضَرْبَةً إِلَى الْمَنَاكِبِ وَالْآبَاطِ

Vyprávěl nám [Hajjaj]. Vyprávěl nám [Ibn Abu Dzi`b] od [Az Zuhriho] od [Ubaidullaha bin Abdullaha bin Utby] od [Ammara bin Yasira Abul Yaqzhana], který řekl: Byli jsme jednou s Poslem Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír. Najednou se Aishe roztrhl náhrdelník, a tak ho Prorok, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, hledal, dokud se neobjevilo jasné světlo úsvitu. Abu Bakr se tedy na Aishu rozhněval a byl na ni rozzlobený. V takové situaci sestoupilo pro ně ulehčení, aby se očistili (umyli) prachem. Nakonec Abu Bakr navštívil Aisju a řekl: „Jsi skutečně požehnaná žena, kvůli tobě bylo sesláno povolení k tayammumu.“ Potom jsme si otřeli dlaněmi tváře a poté si je otřeli o ramena a podpaží.