Imám Abú Dáwúd : 2140

حَدَّثَنَا أَبُو تَوْبَةَ حَدَّثَنَا مُعَاوِيَةُ يَعْنِي ابْنَ سَلَّامٍ عَنْ زَيْدٍ يَعْنِي ابْنَ سَلَّامٍ أَنَّهُ سَمِعَ أَبَا سَلَّامٍ قَالَ حَدَّثَنِي السَّلُولِيُّ أَبُو كَبْشَةَ أَنَّهُ حَدَّثَهُ سَهْلُ ابْنُ الْحَنْظَلِيَّةِأَنَّهُمْ سَارُوا مَعَ رَسُولِ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ يَوْمَ حُنَيْنٍ فَأَطْنَبُوا السَّيْرَ حَتَّى كَانَتْ عَشِيَّةً فَحَضَرْتُ الصَّلَاةَ عِنْدَ رَسُولِ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ فَجَاءَ رَجُلٌ فَارِسٌ فَقَالَ يَا رَسُولَ اللَّهِ إِنِّي انْطَلَقْتُ بَيْنَ أَيْدِيكُمْ حَتَّى طَلَعْتُ جَبَلَ كَذَا وَكَذَا فَإِذَا أَنَا بِهَوَازِنَ عَلَى بَكْرَةِ آبَائِهِمْ بِظُعُنِهِمْ وَنَعَمِهِمْ وَشَائِهِمْ اجْتَمَعُوا إِلَى حُنَيْنٍ فَتَبَسَّمَ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ وَقَالَ تِلْكَ غَنِيمَةُ الْمُسْلِمِينَ غَدًا إِنْ شَاءَ اللَّهُ ثُمَّ قَالَ مَنْ يَحْرُسُنَا اللَّيْلَةَ قَالَ أَنَسُ بْنُ أَبِي مَرْثَدٍ الْغَنَوِيُّ أَنَا يَا رَسُولَ اللَّهِ قَالَ فَارْكَبْ فَرَكِبَ فَرَسًا لَهُ فَجَاءَ إِلَى رَسُولِ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ فَقَالَ لَهُ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ اسْتَقْبِلْ هَذَا الشِّعْبَ حَتَّى تَكُونَ فِي أَعْلَاهُ وَلَا نُغَرَّنَّ مِنْ قِبَلِكَ اللَّيْلَةَ فَلَمَّا أَصْبَحْنَا خَرَجَ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ إِلَى مُصَلَّاهُ فَرَكَعَ رَكْعَتَيْنِ ثُمَّ قَالَ هَلْ أَحْسَسْتُمْ فَارِسَكُمْ قَالُوا يَا رَسُولَ اللَّهِ مَا أَحْسَسْنَاهُ فَثُوِّبَ بِالصَّلَاةِ فَجَعَلَ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ يُصَلِّي وَهُوَ يَلْتَفِتُ إِلَى الشِّعْبِ حَتَّى إِذَا قَضَى صَلَاتَهُ وَسَلَّمَ قَالَ أَبْشِرُوا فَقَدْ جَاءَكُمْ فَارِسُكُمْ فَجَعَلْنَا نَنْظُرُ إِلَى خِلَالِ الشَّجَرِ فِي الشِّعْبِ فَإِذَا هُوَ قَدْ جَاءَ حَتَّى وَقَفَ عَلَى رَسُولِ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ فَسَلَّمَ فَقَالَ إِنِّي انْطَلَقْتُ حَتَّى كُنْتُ فِي أَعْلَى هَذَا الشِّعْبِ حَيْثُ أَمَرَنِي رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ فَلَمَّا أَصْبَحْتُ اطَّلَعْتُ الشِّعْبَيْنِ كِلَيْهِمَا فَنَظَرْتُ فَلَمْ أَرَ أَحَدًا فَقَالَ لَهُ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ هَلْ نَزَلْتَ اللَّيْلَةَ قَالَ لَا إِلَّا مُصَلِّيًا أَوْ قَاضِيًا حَاجَةً فَقَالَ لَهُ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ قَدْ أَوْجَبْتَ فَلَا عَلَيْكَ أَنْ لَا تَعْمَلَ بَعْدَهَا

Vyprávěl nám [Abu Taubah], vyprávěl nám [Mu'awiyah bin Sallam] od [Zaid bin Sallam], že slyšel [Abu Sallam] říkat; vyprávěl mi [As Saluli Abu Kabsyah], že [Sahl bin Al Hanzhalah] mu vyprávěl, že oni v době bitvy u Hunainu šli spolu s Poslem Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, a urychlili krok až do večera, poté jsem se modlil spolu s Poslem Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír. Pak přišel jeden Peršan a řekl: „Ó Posle Alláha, já jsem šel před tebou a vystoupil na tuto a tuto horu, a najednou jsem uviděl Hawazíny, všichni přišli a nikdo z nich nezůstal pozadu, přivedli s sebou své ženy, dobytek a ovce. Shromáždili se v Hunainu. Prorok, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, se zasmál a řekl: „To je zítřejší válečná kořist muslimů, insha'Alláh.“ Poté řekl: „Kdo nás dnes v noci bude hlídat?“ Anas bin Abu Martsad Al Ghanawi řekl: „Já, ó Proroku.“ On řekl: „Nasedni na koně!“ Poté nasedl na svého koně a přijel k Poslu Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír. Poté mu Prorok, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, řekl: „Jdi po této horské stezce, až se dostaneš na vrchol, a nedopusť, abychom tě dnes v noci přehlédli!“ Poté, když nastalo ráno, vyšel Prorok, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, na své modlitební místo a vykonal dvě rak'aty modlitby. Poté řekl: „Cítili jste příchod vašeho jezdce?“ Oni řekli: „Ó Posle Alláha, necítili jsme jeho příchod.“ Poté vyzval k modlitbě. Poté Posel Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, vykonal modlitbu a obrátil se k kopci, až po dokončení modlitby řekl: „Radujte se, váš jezdec přišel!“ Poté jsme se podívali mezi stromy na cestě na kopci a ukázalo se, že jezdec dorazil a stál před Poslem Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, pozdravil ho a řekl: „Vskutku jsem dojel až na vrchol této cesty na kopci, kam mi Posel Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, přikázal.“ Potom, když nastalo ráno, jsem se podíval na obě cesty na kopci a nikoho jsem neviděl. Poté mu Prorok, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, řekl: „Zastavil ses dnes v noci?“ On odpověděl: „Ne, pouze jsem se modlil nebo vykonával své potřeby.“ Poté Prorok, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, řekl: „Vskutku jsi tento úkol splnil, a proto není na škodu, že jsi to poté neudělal.“