Hadits Perwakilan
Beliau menghadap kiblat dan terus berdoa hingga matahari terbenam
Imám Ibn Mádža : 3065حَدَّثَنَا هِشَامُ بْنُ عَمَّارٍ حَدَّثَنَا حَاتِمُ بْنُ إِسْمَعِيلَ حَدَّثَنَا جَعْفَرُ بْنُ مُحَمَّدٍ عَنْ أَبِيهِ قَالَدَخَلْنَا عَلَى جَابِرِ بْنِ عَبْدِ اللَّهِ فَلَمَّا انْتَهَيْنَا إِلَيْهِ سَأَلَ عَنْ الْقَوْمِ حَتَّى انْتَهَى إِلَيَّ فَقُلْتُ أَنَا مُحَمَّدُ بْنُ عَلِيِّ بْنِ الْحُسَيْنِ فَأَهْوَى بِيَدِهِ إِلَى رَأْسِي فَحَلَّ زِرِّي الْأَعْلَى ثُمَّ حَلَّ زِرِّي الْأَسْفَلَ ثُمَّ وَضَعَ كَفَّهُ بَيْنَ ثَدْيَيَّ وَأَنَا يَوْمَئِذٍ غُلَامٌ شَابٌّ فَقَالَ مَرْحَبًا بِكَ سَلْ عَمَّا شِئْتَ فَسَأَلْتُهُ وَهُوَ أَعْمَى فَجَاءَ وَقْتُ الصَّلَاةِ فَقَامَ فِي نِسَاجَةٍ مُلْتَحِفًا بِهَا كُلَّمَا وَضَعَهَا عَلَى مَنْكِبَيْهِ رَجَعَ طَرَفَاهَا إِلَيْهِ مِنْ صِغَرِهَا وَرِدَاؤُهُ إِلَى جَانِبِهِ عَلَى الْمِشْجَبِ فَصَلَّى بِنَا فَقُلْتُ أَخْبِرْنَا عَنْ حَجَّةِ رَسُولِ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ فَقَالَ بِيَدِهِ فَعَقَدَ تِسْعًا وَقَالَ إِنَّ رَسُولَ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ مَكَثَ تِسْعَ سِنِينَ لَمْ يَحُجَّ فَأَذَّنَ فِي النَّاسِ فِي الْعَاشِرَةِ أَنَّ رَسُولَ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ حَاجٌّ فَقَدِمَ الْمَدِينَةَ بَشَرٌ كَثِيرٌ كُلُّهُمْ يَلْتَمِسُ أَنْ يَأْتَمَّ بِرَسُولِ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ وَيَعْمَلَ بِمِثْلِ عَمَلِهِ فَخَرَجَ وَخَرَجْنَا مَعَهُ فَأَتَيْنَا ذَا الْحُلَيْفَةِ فَوَلَدَتْ أَسْمَاءُ بِنْتُ عُمَيْسٍ مُحَمَّدَ بْنَ أَبِي بَكْرٍ فَأَرْسَلَتْ إِلَى رَسُولِ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ كَيْفَ أَصْنَعُ قَالَ اغْتَسِلِي وَاسْتَثْفِرِي بِثَوْبٍ وَأَحْرِمِي فَصَلَّى رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ فِي الْمَسْجِدِ ثُمَّ رَكِبَ الْقَصْوَاءَ حَتَّى إِذَا اسْتَوَتْ بِهِ نَاقَتُهُ عَلَى الْبَيْدَاءِ قَالَ جَابِرٌ نَظَرْتُ إِلَى مَدِّ بَصَرِي مِنْ بَيْنِ يَدَيْهِ بَيْنَ رَاكِبٍ وَمَاشٍ وَعَنْ يَمِينِهِ مِثْلُ ذَلِكَ وَعَنْ يَسَارِهِ مِثْلُ ذَلِك وَمِنْ خَلْفِهِ مِثْلُ ذَلِكَ وَرَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ بَيْنَ أَظْهُرِنَا وَعَلَيْهِ يَنْزِلُ الْقُرْآنُ وَهُوَ يَعْرِفُ تَأْوِيلَهُ مَا عَمِلَ بِهِ مِنْ شَيْءٍ عَمِلْنَا بِهِ فَأَهَلَّ بِالتَّوْحِيدِ لَبَّيْكَ اللَّهُمَّ لَبَّيْكَ لَبَّيْكَ لَا شَرِيكَ لَكَ لَبَّيْكَ إِنَّ الْحَمْدَ وَالنِّعْمَةَ لَكَ وَالْمُلْكَ لَا شَرِيكَ لَكَ وَأَهَلَّ النَّاسُ بِهَذَا الَّذِي يُهِلُّونَ بِهِ فَلَمْ يَرُدَّ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ عَلَيْهِمْ شَيْئًا مِنْهُ وَلَزِمَ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ تَلْبِيَتَهُ قَالَ جَابِرٌ لَسْنَا نَنْوِي إِلَّا الْحَجَّ لَسْنَا نَعْرِفُ الْعُمْرَةَ حَتَّى إِذَا أَتَيْنَا الْبَيْتَ مَعَهُ اسْتَلَمَ الرُّكْنَ فَرَمَلَ ثَلَاثًا وَمَشَى أَرْبَعًا ثُمَّ قَامَ إِلَى مَقَامِ إِبْرَاهِيمَ فَقَالَ{ وَاتَّخِذُوا مِنْ مَقَامِ إِبْرَاهِيمَ مُصَلًّى }فَجَعَلَ الْمَقَامَ بَيْنَهُ وَبَيْنَ الْبَيْتِ فَكَانَ أَبِي يَقُولُ وَلَا أَعْلَمُهُ إِلَّا ذَكَرَهُ عَنْ النَّبِيِّ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ إِنَّهُ كَانَ يَقْرَأُ فِي الرَّكْعَتَيْنِ قُلْ يَا أَيُّهَا الْكَافِرُونَ وَ قُلْ هُوَ اللَّهُ أَحَدٌ ثُمَّ رَجَعَ إِلَى الْبَيْتِ فَاسْتَلَمَ الرُّكْنَ ثُمَّ خَرَجَ مِنْ الْبَابِ إِلَى الصَّفَا حَتَّى إِذَا دَنَا مِنْ الصَّفَا قَرَأَ{ إِنَّ الصَّفَا وَالْمَرْوَةَ مِنْ شَعَائِرِ اللَّهِ }نَبْدَأُ بِمَا بَدَأَ اللَّهُ بِهِ فَبَدَأَ بِالصَّفَا فَرَقِيَ عَلَيْهِ حَتَّى رَأَى الْبَيْتَ فَكَبَّرَ اللَّهَ وَهَلَّلَهُ وَحَمِدَهُ وَقَالَ لَا إِلَهَ إِلَّا اللَّهُ وَحْدَهُ لَا شَرِيكَ لَهُ لَهُ الْمُلْكُ وَلَهُ الْحَمْدُ يُحْيِي وَيُمِيتُ وَهُوَ عَلَى كُلِّ شَيْءٍ قَدِيرٌ لَا إِلَهَ إِلَّا اللَّهُ وَحْدَهُ لَا شَرِيكَ لَهُ أَنْجَزَ وَعْدَهُ وَنَصَرَ عَبْدَهُ وَهَزَمَ الْأَحْزَابَ وَحْدَهُ ثُمَّ دَعَا بَيْنَ ذَلِكَ وَقَالَ مِثْلَ هَذَا ثَلَاثَ مَرَّاتٍ ثُمَّ نَزَلَ إِلَى الْمَرْوَةِ فَمَشَى حَتَّى إِذَا انْصَبَّتْ قَدَمَاهُ رَمَلَ فِي بَطْنِ الْوَادِي حَتَّى إِذَا صَعِدَتَا يَعْنِي قَدَمَاهُ مَشَى حَتَّى أَتَى الْمَرْوَةَ فَفَعَلَ عَلَى الْمَرْوَةِ كَمَا فَعَلَ عَلَى الصَّفَا فَلَمَّا كَانَ آخِرُ طَوَافِهِ عَلَى الْمَرْوَةِ قَالَ لَوْ أَنِّي اسْتَقْبَلْتُ مِنْ أَمْرِي مَا اسْتَدْبَرْتُ لَمْ أَسُقْ الْهَدْيَ وَجَعَلْتُهَا عُمْرَةً فَمَنْ كَانَ مِنْكُمْ لَيْسَ مَعَهُ هَدْيٌ فَلْيَحْلِلْ وَلْيَجْعَلْهَا عُمْرَةً فَحَلَّ النَّاسُ كُلُّهُمْ وَقَصَّرُوا إِلَّا النَّبِيَّ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ وَمَنْ كَانَ مَعَهُ الْهَدْيُ فَقَامَ سُرَاقَةُ بْنُ مَالِكِ بْنِ جُعْشُمٍ فَقَالَ يَا رَسُولَ اللَّهِ أَلِعَامِنَا هَذَا أَمْ لِأَبَدِ الْأَبَدِ قَالَ فَشَبَّكَ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ أَصَابِعَهُ فِي الْأُخْرَى وَقَالَ دَخَلَتْ الْعُمْرَةُ فِي الْحَجِّ هَكَذَا مَرَّتَيْنِ لَا بَلْ لِأَبَدِ الْأَبَدِ قَالَ وَقَدِمَ عَلِيٌّ بِبُدْنِ النَّبِيِّ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ فَوَجَدَ فَاطِمَةَ مِمَّنْ حَلَّ وَلَبِسَتْ ثِيَابًا صَبِيغًا وَاكْتَحَلَتْ فَأَنْكَرَ ذَلِكَ عَلَيْهَا عَلِيٌّ فَقَالَتْ أَمَرَنِي أَبِي بِهَذَا فَكَانَ عَلِيٌّ يَقُولُ بِالْعِرَاقِ فَذَهَبْتُ إِلَى رَسُولِ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ مُحَرِّشًا عَلَى فَاطِمَةَ فِي الَّذِي صَنَعَتْهُ مُسْتَفْتِيًا رَسُولَ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ فِي الَّذِي ذَكَرَتْ عَنْهُ وَأَنْكَرْتُ ذَلِكَ عَلَيْهَا فَقَالَ صَدَقَتْ صَدَقَتْ مَاذَا قُلْتُ حِينَ فَرَضْتَ الْحَجَّ قَالَ قُلْتُ اللَّهُمَّ إِنِّي أُهِلُّ بِمَا أَهَلَّ بِهِ رَسُولُكَ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ قَالَ فَإِنَّ مَعِي الْهَدْيَ فَلَا تَحِلَّ قَالَ فَكَانَ جَمَاعَةُ الْهَدْيِ الَّذِي جَاءَ بِهِ عَلِيٌّ مِنْ الْيَمَنِ وَالَّذِي أَتَى بِهِ النَّبِيُّ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ مِنْ الْمَدِينَةِ مِائَةً ثُمَّ حَلَّ النَّاسُ كُلُّهُمْ وَقَصَّرُوا إِلَّا النَّبِيَّ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ وَمَنْ كَانَ مَعَهُ هَدْيٌ فَلَمَّا كَانَ يَوْمُ التَّرْوِيَةِ وَتَوَجَّهُوا إِلَى مِنًى أَهَلُّوا بِالْحَجِّ فَرَكِبَ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ فَصَلَّى بِمِنًى الظُّهْرَ وَالْعَصْرَ وَالْمَغْرِبَ وَالْعِشَاءَ وَالصُّبْحَ ثُمَّ مَكَثَ قَلِيلًا حَتَّى طَلَعَتْ الشَّمْسُ وَأَمَرَ بِقُبَّةٍ مِنْ شَعَرٍ فَضُرِبَتْ لَهُ بِنَمِرَةَ فَسَارَ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ لَا تَشُكُّ قُرَيْشٌ إِلَّا أَنَّهُ وَاقِفٌ عِنْدَ الْمَشْعَرِ الْحَرَامِ أَوْ الْمُزْدَلِفَةِ كَمَا كَانَتْ قُرَيْشٌ تَصْنَعُ فِي الْجَاهِلِيَّةِ فَأَجَازَ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ حَتَّى أَتَى عَرَفَةَ فَوَجَدَ الْقُبَّةَ قَدْ ضُرِبَتْ لَهُ بِنَمِرَةَ فَنَزَلَ بِهَا حَتَّى إِذَا زَاغَتْ الشَّمْسُ أَمَرَ بِالْقَصْوَاءِ فَرُحِلَتْ لَهُ فَرَكِبَ حَتَّى أَتَى بَطْنَ الْوَادِي فَخَطَبَ النَّاسَ فَقَالَ إِنَّ دِمَاءَكُمْ وَأَمْوَالَكُمْ عَلَيْكُمْ حَرَامٌ كَحُرْمَةِ يَوْمِكُمْ هَذَا فِي شَهْرِكُمْ هَذَا فِي بَلَدِكُمْ هَذَا أَلَا وَإِنَّ كُلَّ شَيْءٍ مِنْ أَمْرِ الْجَاهِلِيَّةِ مَوْضُوعٌ تَحْتَ قَدَمَيَّ هَاتَيْنِ وَدِمَاءُ الْجَاهِلِيَّةِ مَوْضُوعَةٌ وَأَوَّلُ دَمٍ أَضَعُهُ دَمُ رَبِيعَةَ بْنِ الْحَارِثِ كَانَ مُسْتَرْضِعًا فِي بَنِي سَعْدٍ فَقَتَلَتْهُ هُذَيْلٌ وَرِبَا الْجَاهِلِيَّةِ مَوْضُوعٌ وَأَوَّلُ رِبًا أَضَعُهُ رِبَانَا رِبَا الْعَبَّاسِ بْنِ عَبْدِ الْمُطَّلِبِ فَإِنَّهُ مَوْضُوعٌ كُلُّهُ فَاتَّقُوا اللَّهَ فِي النِّسَاءِ فَإِنَّكُمْ أَخَذْتُمُوهُنَّ بِأَمَانَةِ اللَّهِ وَاسْتَحْلَلْتُمْ فُرُوجَهُنَّ بِكَلِمَةِ اللَّهِ وَإِنَّ لَكُمْ عَلَيْهِنَّ أَنْ لَا يُوطِئْنَ فُرُشَكُمْ أَحَدًا تَكْرَهُونَهُ فَإِنْ فَعَلْنَ ذَلِكَ فَاضْرِبُوهُنَّ ضَرْبًا غَيْرَ مُبَرِّحٍ وَلَهُنَّ عَلَيْكُمْ رِزْقُهُنَّ وَكِسْوَتُهُنَّ بِالْمَعْرُوفِ وَقَدْ تَرَكْتُ فِيكُمْ مَا لَمْ تَضِلُّوا إِنْ اعْتَصَمْتُمْ بِهِ كِتَابَ اللَّهِ وَأَنْتُمْ مَسْئُولُونَ عَنِّي فَمَا أَنْتُمْ قَائِلُونَ قَالُوا نَشْهَدُ أَنَّكَ قَدْ بَلَّغْتَ وَأَدَّيْتَ وَنَصَحْتَ فَقَالَ بِإِصْبَعِهِ السَّبَّابَةِ إِلَى السَّمَاءِ وَيَنْكُبُهَا إِلَى النَّاسِ اللَّهُمَّ اشْهَدْ اللَّهُمَّ اشْهَدْ ثَلَاثَ مَرَّاتٍ ثُمَّ أَذَّنَ بِلَالٌ ثُمَّ أَقَامَ فَصَلَّى الظُّهْرَ ثُمَّ أَقَامَ فَصَلَّى الْعَصْرَ وَلَمْ يُصَلِّ بَيْنَهُمَا شَيْئًا ثُمَّ رَكِبَ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ حَتَّى أَتَى الْمَوْقِفَ فَجَعَلَ بَطْنَ نَاقَتِهِ إِلَى الصَّخَرَاتِ وَجَعَلَ حَبْلَ الْمُشَاةِ بَيْنَ يَدَيْهِ وَاسْتَقْبَلَ الْقِبْلَةَ فَلَمْ يَزَلْ وَاقِفًا حَتَّى غَرَبَتْ الشَّمْسُ وَذَهَبَتْ الصُّفْرَةُ قَلِيلًا حَتَّى غَابَ الْقُرْصُ وَأَرْدَفَ أُسَامَةَ بْنَ زَيْدٍ خَلْفَهُ فَدَفَعَ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ وَقَدْ شَنَقَ الْقَصْوَاءَ بِالزِّمَامِ حَتَّى إِنَّ رَأْسَهَا لَيُصِيبُ مَوْرِكَ رَحْلِهِ وَيَقُولُ بِيَدِهِ الْيُمْنَى أَيُّهَا النَّاسُ السَّكِينَةَ السَّكِينَةَ كُلَّمَا أَتَى حَبْلًا مِنْ الْحِبَالِ أَرْخَى لَهَا قَلِيلًا حَتَّى تَصْعَدَ ثُمَّ أَتَى الْمُزْدَلِفَةَ فَصَلَّى بِهَا الْمَغْرِبَ وَالْعِشَاءَ بِأَذَانٍ وَاحِدٍ وَإِقَامَتَيْنِ وَلَمْ يُصَلِّ بَيْنَهُمَا شَيْئًا ثُمَّ اضْطَجَعَ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ حَتَّى طَلَعَ الْفَجْرُ فَصَلَّى الْفَجْرَ حِينَ تَبَيَّنَ لَهُ الصُّبْحُ بِأَذَانٍ وَإِقَامَةٍ ثُمَّ رَكِبَ الْقَصْوَاءَ حَتَّى أَتَى الْمَشْعَرَ الْحَرَامَ فَرَقِيَ عَلَيْهِ فَحَمِدَ اللَّهَ وَكَبَّرَهُ وَهَلَّلَهُ فَلَمْ يَزَلْ وَاقِفًا حَتَّى أَسْفَرَ جِدًّا ثُمَّ دَفَعَ قَبْلَ أَنْ تَطْلُعَ الشَّمْسُ وَأَرْدَفَ ال
Vyprávěl nám [Hishám ibn Ammar]; vyprávěl nám [Hátim ibn Ismaíl]; vyprávěl nám [Džafár ibn Muhammad] od [svého otce], který řekl: „Jednou jsem přišel za [Džabírem ibn Abdalláhem]. Když jsme ho potkali, ptal se na to, jak se mají lidé, až se zeptal i na mě. Odpověděl jsem: ‚Jsem Muhammad bin Ali bin Husain.‘ Položil mi ruku na hlavu, rozepnul mi horní a spodní knoflíky a opřel se ramenem o mou hruď; v té době jsem byl ještě malý, ale už dospíval. Řekl: ‚Vítej, zeptej se mě na cokoli chceš.‘ Zeptal jsem se ho, ačkoli byl slepý. Až nastal čas modlitby a on stál na svém modlitebním koberci, který se, když na něj položil paty, napnul, protože byl tak malý, a jeho šál mu visel na ramenou, a on se modlil a vedl nás v modlitbě.“ Potom jsem se zeptal: „Pověz nám, jak se Prorok Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, vydával na hadždž!“ ‘ On tedy ukázal rukou a natáhl devět prstů a řekl: ‚Vskutku, Posel Alláha, nechť je s ním Alláh spokojen, nezúčastnil se pouti devět let, a pak vyzval lidi, aby vykonali pouť v desátém roce. Posel Alláha, nechť je s ním mír, vyrazil na hadždž, a do Medíny přišlo mnoho lidí, kteří se všichni chtěli shromáždit s Prorokem, nechť je s ním mír, a konat to, co konal on. On tedy vyrazil a my jsme vyrazili s ním. Když jsme dorazili do Dzul Hulaifah, porodila Asma bint Umais Muhammada bin Abu Bakara, a tak k němu poslali, aby se zeptali: „Co mám dělat?“ On pak řekl Asmě: „Omyj se, pevně se zavázat látkou a vstup do ihramu.“ Poté se Posel Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, pomodlil v mešitě a nasedl na velblouda Kašwu, a ten se vztyčil a nesl ho přes poušť.“ Džabír řekl: „Viděl jsem, jak daleko oko dohlédlo, mnoho lidí před ním, mezi jezdci a pěšími, i po jeho pravici a levici a za ním (bylo vidět mnoho lidí). Posel Alláha, nechť je s ním mír, byl uprostřed nás, zatímco k němu sestupoval Korán a on velmi dobře znal jeho výklad. Cokoli udělal, to jsme udělali i my. Zvýšil hlas v prohlášení o jediné božství a řekl: ‚Vyslyším Tvé volání, ó Alláhu. Vyslyším Tvé volání, vyslyším Tvé volání. Nemáš žádného partnera, já splním Tvé volání. Vskutku chvála, požehnání a království patří pouze Tobě, který nemáš žádného partnera.“ Lidé také zvedali hlas při recitaci, kterou pronášeli, a on, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, k jejich jednání nic neřekl. On, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, pokračoval v recitaci svého talbíju. Džabír, nechť je s ním Alláh spokojen, dále řekl: „Neměli jsme v úmyslu nic jiného než vykonat hadždž a o umře jsme ještě nevěděli. Když jsme s ním dorazili k Baitulláhu, okamžitě se dotkl (políbil) Rukúnu (počátku Tawáfu), poté třikrát obběhl kolem a další čtyři okruhy prošel běžným krokem. Poté se vydal k Maqam Ibrahim a recitoval verš: ‚A učiň Maqam Ibrahim místem modlitby.‘ Postavil se mezi Maqam Ibrahim a Baitullah (Ka'bu). -Můj otec řekl: - „A nevím o ničem jiném, než že to zmínil od Proroka, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, že Prorok recitoval súry Al-Káfirún a Al-Ikhlás během dvou rakát modlitby (u Maqámu Ibráhíma). Poté se vrátil k Baitulláhu, políbil (pobozkal nebo pozdravil) Rukun (začátek thawafu) a vyšel z brány (Ka'by) směrem k hoře Šafa. A když se přiblížil k Shafa, recitoval: ‚Vskutku, Shafa a Marwa patří mezi znamení Alláha, začínáme (sa'i) tím, čím začal Alláh Subhanahu Wa Ta'ala.‘ Začal sa'i ze Shafy, poté vystoupil (na kopec), až mohl vidět Ka'bu, a poté pronesl takbir, tahlil a tahmid, přičemž řekl: „Není boha kromě Alláha samotného, který nemá žádného společníka. Jemu patří království a Jemu patří veškerá chvála. (On) je ten, který dává život a bere život, a On je všemocný nad vším. Není boha kromě Alláha samotného, který nemá žádného společníka, který plní své sliby, pomáhá svým služebníkům a sám poráží všechny skupiny.“ Poté se mezi těmito recitacemi modlil a pak takovou recitaci pronesl třikrát. Poté sestoupil k Marwě, kráčel tak, že když se jeho nohy zastavily, rozběhl se v údolí. Když se jeho nohy opět zvedly, kráčel, dokud nedorazil k Marwě. V Marwě učinil to, co učinil v Šafě. A když jeho tawáf skončil v Marwě, řekl: „Kdybych se obrátil k tomu, k čemu jsem se otočil zády, nepřivedl bych obětní zvíře (al hadyu) a učinil bych z toho umru. Kdokoli z vás nepřinesl obětní zvíře, ať se oholí a učiní z toho bohoslužbu.“ Všichni se tedy oholili a zkrátili si vlasy, kromě Proroka, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, a těch, kteří přinesli obětní zvířata. Poté vstal Suraqah bin Malik bin Ju'syum a řekl: „Ó Posle Alláha, platí to pro tento rok, nebo navždy?“ (Vypravěč) řekl: „Posel Alláha, nechť je s ním mír, propletl prsty a odpověděl: ‚Umra se stává součástí hadždže (haji tamattu'), takto se to dělá.‘ Dvakrát to zopakoval a pak řekl: ‚Ne (to platí jen pro tento rok), ale navždy.‘“ (Vypravěč) řekl: „Ali, nechť je s ním Bůh spokojen, přišel s velbloudem (al hadyu) Proroka, nechť mu Bůh požehná a dá mu mír, a našel Fatimu mezi těmi, kdo se zbavili talbiju, zatímco měla na sobě barevné šaty a nosila oční stíny. Ali ji za to pokáral, a tak Fatimah řekla: ‚Můj otec (Prorok, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír) mi řekl, abych to tak dělala.‘ Ali, nechť je s ním Alláh spokojen, to vyprávěl v Iráku: ‚Pak jsem šel požádat o radu Posla Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, a postěžoval si na to, co udělala Fatimah a co jsem jí vytkl. On odpověděl: ‚Ona (Fatimah) má pravdu, má pravdu. Co jsem ti řekl, když jsi chtěl dříve vykonat hadždž?‘ Ali odpověděl: ‚Řekl jsem: ‚Ó Alláhu, zesiluji hlas, který zesílil Tvůj Posel, nechť je s ním mír.‘ On řekl: ‚Vskutku, já přináším obětní zvířata, proto se nezapojuj do tahallulu.‘ (Vypravěč) řekl: „Obětních zvířat, která přivezl Ali z Jemenu a která přivezl Posel Alláha, nechť je s ním mír, z Medíny, bylo sto. Poté všichni provedli tahallul a zkrátili si vlasy, kromě Proroka, nechť je s ním mír, a těch, kteří přivezli obětní zvířata. Když nastal den Tarwiyah, všichni se vydali do Miny a hlasitě prohlašovali svůj záměr vykonat hadždž. Posel Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, nasedl na vozidlo a tam vykonal modlitby Dhuhr, Asr, Maghrib, Isha a Fajr. Poté chvíli počkal, až vyjde slunce, a pak nařídil postavit kopuli v Masy'aril haram, která byla vztyčena v Namirah. Posel Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, pak šel tak, jak to obvykle dělali Kurajšovci, ale zastavil se v Masy'aril Haram nebo Muzdalifah. Posel Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, pokračoval, až dorazil do Arafatu. A když se přiblížil ke kopuli, která byla postavena v Namirah, zastavil se tam. Když slunce kleslo, nařídil, aby mu přivedli jeho velblouda (Qashwa), a pak na něm jel, až dorazil do údolí. Poté pronesl kázání k lidem: „Vskutku, vaše krev, majetek, čest a štěstí (sláva) jsou svaté, stejně jako je svatý tento váš den, tento měsíc a tato vaše země. Pamatujte si, že všechny záležitosti doby nevědomosti jsou poníženy pod mýma nohama, krev doby nevědomosti byla zneuctěna a první krví, kterou jsem zneuctil, je krev Rabi'aha bin Harita (který kdysi žádal o mléko od kmene Bani Sa'ad a poté byl zabit Hudzailem), lichva doby nevědomosti byla zrušena a první lichvou, kterou jsem zrušil, je naše lichva, tedy lichva, kterou páchal Abbas bin Abdul Muthallib, vše bylo zrušeno. Bojte se tedy před Alláhem, pokud jde o ženy, neboť jste si je vzali za manželky na základě Alláhova svěřování a jejich pohlavní styk jste si povolili Alláhovými slovy. Vaše právo vůči nim je, aby nedovolily nikomu, koho nenávidíte, spát ve vaší posteli. Pokud to vaše manželky udělají, udeřte je ranou, která nezpůsobí zranění. A vy jste povinni je živit a oblékat v dobrém. Zanechávám vám dvě věci, a pokud se jich budete pevně držet, nezabloudíte, a to je Kniha Alláha. A vy jste mi zodpovědní. A co chcete říci?“ Odpověděli: „Svědčíme, že jsi předal, splnil svůj úkol a dal radu.“ Potom řekl, zatímco ukazoval prstem k nebi: „Ó Alláhu, buď svědkem! Ó Alláhu, buď svědkem.“ Řekl to třikrát. Poté Bilal zvolal adhan, pak iqamat, a on vykonal modlitbu Dhuhr. (Poté) Bilal znovu zvolal iqamat, a on vykonal modlitbu Asr a mezi nimi neprovedl žádnou modlitbu. Poté se Posel Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, vydal na cestě, až dorazil na místo wukuf. Poté posadil svého velblouda (tak, že se jeho břicho dotýkalo pastviny) a před něj umístil vodítko, a pak se obrátil směrem ke kible. Zůstal ve wukufu až do západu slunce, dokud žlutavé paprsky trochu nezmizely a sluneční disk nezapadl. Poté vzal na hřbet Usámu bin Saída a vyrazil. Qashwu přivázal ohlávkou tak, že se její hlava téměř dotýkala přední části vozidla, na kterém jel. Zatímco gestikuloval pravou rukou, řekl: „Lidé, klid, klid!“ Pokaždé, když povytáhl ohlávku velblouda, trochu ho uklidnil, aby se velbloud trochu zvedl. Poté dorazil do Muzdalify, kde vykonal modlitby Maghrib a Isha s jedním azánem a dvěma iqamáty. Mezi nimi neprovedl žádnou modlitbu. Poté si, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, lehl, až do svítání. Modlitbu Fajr vykonal, jakmile mu bylo jasné, že nastal čas úsvitu, s jedním azánem a jedním iqámatem. Poté jel na Qashwě, až dorazil do Masy'aril Haram, vystoupil na kopec a chválil Alláha (tahmid), velebil Ho (takbir) a vyznával Jeho jednotu (tahlil). Pokračoval ve Wukufu, dokud slunce zcela nevyzářilo, a poté vyrazil před východem slunce. Vzal s sebou Fadla bin Abbáse (muže s krásnými vlasy, bílou pletí a hezkým vzhledem). Když se Posel Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, vydal na cestu, míjel ženy, které běžely, a tak se na ně podíval a odvrátil ruku na druhou stranu. Fadl také odvrátil tvář na druhou stranu. Po příjezdu do Muhassaru se posunul o kousek dál a vzal zkratku k jumrah Kubra (Aqabah) a dorazil přímo k jumrah, která se nacházela u stromu. Poté hodil sedm kamínků a při každém hodu pronesl takbír, (s) kamínky velikosti kamínků z praku. A házel je ze dna údolí. Poté se vydal na místo porážky obětních zvířat. Tam sám porazil šedesát tři obětní zvířata a zbytek spolu se svými obětními zvířaty předal Alímu. Poté nařídil, aby z každého poraženého obětního zvířete byl odložen kousek masa, který byl vložen do kotlíku a uvařen. Rasulullah a Ali pak jedli a pili polévku. Poté se Rasulullah, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, vydal na cestu ke Ka'bě (aby vykonat Thawaf Ifadhah), poté vykonal modlitbu Zhuhur v Mekce a navštívil Bani Abdul Muththalib, kteří právě čerpali vodu Zamzam. Řekl: „Pojďte, Bani Muththalib. Kdyby vás ostatní nepředběhli v podávání nápojů, určitě bych se o to s vámi popral.“ Poté mu dali vědro a on z něj pil.