Hadits Perwakilan
Terampuninya dan terhapusnya dosa yang telah lalu
Imám Muslim : 173حَدَّثَنَا مُحَمَّدُ بْنُ الْمُثَنَّى الْعَنَزِيُّ وَأَبُو مَعْنٍ الرَّقَاشِيُّ وَإِسْحَقُ بْنُ مَنْصُورٍ كُلُّهُمْ عَنْ أَبِي عَاصِمٍ وَاللَّفْظُ لِابْنِ الْمُثَنَّى حَدَّثَنَا الضَّحَّاكُ يَعْنِي أَبَا عَاصِمٍ قَالَ أَخْبَرَنَا حَيْوَةُ بْنُ شُرَيْحٍ قَالَ حَدَّثَنِي يَزِيدُ بْنُ أَبِي حَبِيبٍ عَنْ ابْنِ شِمَاسَةَ الْمَهْرِيِّ قَالَ حَضَرْنَا عَمْرَو بْنَ الْعَاصِ وَهُوَ فِي سِيَاقَةِ الْمَوْتِ فَبَكَى طَوِيلًا وَحَوَّلَ وَجْهَهُ إِلَى الْجِدَارِ فَجَعَلَ ابْنُهُ يَقُولُ يَا أَبَتَاهُ أَمَا بَشَّرَكَ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ بِكَذَا أَمَا بَشَّرَكَ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ بِكَذَا قَالَ فَأَقْبَلَ بِوَجْهِهِ فَقَالَ إِنَّ أَفْضَلَ مَا نُعِدُّ شَهَادَةُ أَنْ لَا إِلَهَ إِلَّا اللَّهُ وَأَنَّ مُحَمَّدًا رَسُولُ اللَّهِ إِنِّي كُنْتُ عَلَى أَطْبَاقٍ ثَلَاثٍ لَقَدْ رَأَيْتُنِي وَمَا أَحَدٌ أَشَدَّ بُغْضًا لِرَسُولِ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ مِنِّي وَلَا أَحَبَّ إِلَيَّ أَنْ أَكُونَ قَدْ اسْتَمْكَنْتُ مِنْهُ فَقَتَلْتُهُ فَلَوْ مُتُّ عَلَى تِلْكَ الْحَالِ لَكُنْتُ مِنْ أَهْلِ النَّارِ فَلَمَّا جَعَلَ اللَّهُ الْإِسْلَامَ فِي قَلْبِي أَتَيْتُ النَّبِيَّ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ فَقُلْتُ ابْسُطْ يَمِينَكَ فَلْأُبَايِعْكَ فَبَسَطَ يَمِينَهُ قَالَ فَقَبَضْتُ يَدِي قَالَ مَا لَكَ يَا عَمْرُو قَالَ قُلْتُ أَرَدْتُ أَنْ أَشْتَرِطَ قَالَ تَشْتَرِطُ بِمَاذَا قُلْتُ أَنْ يُغْفَرَ لِي قَالَ أَمَا عَلِمْتَ أَنَّ الْإِسْلَامَ يَهْدِمُ مَا كَانَ قَبْلَهُ وَأَنَّ الْهِجْرَةَ تَهْدِمُ مَا كَانَ قَبْلِهَا وَأَنَّ الْحَجَّ يَهْدِمُ مَا كَانَ قَبْلَهُ وَمَا كَانَ أَحَدٌ أَحَبَّ إِلَيَّ مِنْ رَسُولِ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ وَلَا أَجَلَّ فِي عَيْنِي مِنْهُ وَمَا كُنْتُ أُطِيقُ أَنْ أَمْلَأَ عَيْنَيَّ مِنْهُ إِجْلَالًا لَهُ وَلَوْ سُئِلْتُ أَنْ أَصِفَهُ مَا أَطَقْتُ لِأَنِّي لَمْ أَكُنْ أَمْلَأُ عَيْنَيَّ مِنْهُ وَلَوْ مُتُّ عَلَى تِلْكَ الْحَالِ لَرَجَوْتُ أَنْ أَكُونَ مِنْ أَهْلِ الْجَنَّةِ ثُمَّ وَلِينَا أَشْيَاءَ مَا أَدْرِي مَا حَالِي فِيهَا فَإِذَا أَنَا مُتُّ فَلَا تَصْحَبْنِي نَائِحَةٌ وَلَا نَارٌ فَإِذَا دَفَنْتُمُونِي فَشُنُّوا عَلَيَّ التُّرَابَ شَنًّا ثُمَّ أَقِيمُوا حَوْلَ قَبْرِي قَدْرَ مَا تُنْحَرُ جَزُورٌ وَيُقْسَمُ لَحْمُهَا حَتَّى أَسْتَأْنِسَ بِكُمْ وَأَنْظُرَ مَاذَا أُرَاجِعُ بِهِ رُسُلَ رَبِّي
Vyprávěl nám [Muhammad bin al-Mutsanna al-Anazi] a [Abu Ma'n ar-Raqasyi] a [Ishaq bin Manshur], všichni od [Abu Ashima], a tato formulace patří Ibn al-Mutsannovi, vyprávěl nám [adl-Dlahhak] – to je Abu Ashim – řekl: „Vyprávěl nám [Haiwah bin Syuraih], který řekl: „Vyprávěl nám [Yazid bin Abu Habib] od [Ibnu Syimasah al-Mahri], který řekl: „Byli jsme u [Amru bin al-Asha], když omýval zemřelého, a on dlouho plakal a odvrátil tvář ke zdi, a tak jeho syn řekl: ‚Ó otče, copak ti Prorok, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, nedal takovou radostnou zprávu? Copak ti Prorok, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, nedal takovou radostnou zprávu?‘ Vypravěč řekl: „Potom se obrátil tváří k němu a řekl: ‚Vskutku, to nejdůležitější, čeho si ceníme, je svědectví, že není boha (hodného uctívání) kromě Alláha a že Muhammad je Posel Alláha. Vskutku, nacházím se ve třech situacích; viděl jsem sám sebe, ale nikdo nenáviděl Posla Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, více než já, a nic jsem nemiloval více, než být mu nablízku, abych ho mohl zabít; kdybych zemřel v tomto stavu, patřil bych mezi obyvatele pekla. Když Alláh vložil islám do mého srdce, šel jsem k Poslu Alláha, nechť je s ním mír, a řekl jsem: ‚Natáhni svou pravou ruku, abych ti složil přísahu.‘ On tedy natáhl svou pravou ruku.“ Amr ibn al-Aš řekl: „Pak jsem vzal svou ruku.“ On se zeptal: ‚Co se děje, ó Amru? ‘ Odpověděl jsem: ‚Chci stanovit podmínku.‘ On řekl: „Jakou podmínku požaduješ? ‘ Odpověděl jsem: ‚Pod podmínkou, že mi bude odpuštěno.‘ On řekl: „Copak nevíš, že islám smazal dřívější hříchy, a že hidžra také smazala dřívější hříchy, a že hadždž také smazal dřívější hříchy?“ A není nikdo, koho bych miloval více než Posla Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, a není nikdo, kdo by byl v mých očích jasnější než on, a nedokážu naplnit své oči (ničím jiným) než jím z úcty k němu; kdybych měl popsat, jak to je, nedokázal bych to, protože jsem své oči ještě nenaplnil jím. A kdybych v tomto stavu zemřel, doufal bych, že se stanu jedním z obyvatel ráje. Poté jsme prošli něčím, o čem nevím, v jakém stavu jsem se v tom nacházel, a tak pokud zemřu, ať mě neprovází ženy, které pláčou a naříkají, ani oheň. Až mě pohřbíte, posypte mě hlínou a pak stůjte kolem mého hrobu v okruhu, v němž se poráží velbloud a rozdává se jeho maso, dokud vás neuslyším a neuvidím, co přinesl posel mého Pána.“