Imám Muslim (الامام مسلم) - 5362 Hadith
Hadith
Imám Muslim : 5321
حَدَّثَنِي أَبُو جَعْفَرٍ مُحَمَّدُ بْنُ الصَّبَّاحِ حَدَّثَنَا إِسْمَعِيلُ بْنُ زَكَرِيَّاءَ عَنْ بُرَيْدِ بْنِ عَبْدِ اللَّهِ عَنْ أَبِي بُرْدَةَ عَنْ أَبِي مُوسَى قَالَ سَمِعَ النَّبِيُّ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ رَجُلًا يُثْنِي عَلَى رَجُلٍ وَيُطْرِيهِ فِي الْمِدْحَةِ فَقَالَ لَقَدْ أَهْلَكْتُمْ أَوْ قَطَعْتُمْ ظَهْرَ الرَّجُلِ
Vyprávěl mi [Abu Ja'far Muhammad bin Ash Shabbah], vyprávěl nám [Isma'il bin Zakariya] od [Buraida bin Abdulláha] od [Abu Burdáha] od [Abu Musy], který řekl: Prorok, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, uslyšel, jak někdo přehnaně chválí jiného člověka, a řekl: „Zahynuli jste – nebo: Zlomili jste někomu páteř.“
Hadith
Imám Muslim : 5322
حَدَّثَنَا أَبُو بَكْرِ بْنُ أَبِي شَيْبَةَ وَمُحَمَّدُ بْنُ الْمُثَنَّى جَمِيعًا عَنْ ابْنِ مَهْدِيٍّ وَاللَّفْظُ لِابْنِ الْمُثَنَّى قَالَا حَدَّثَنَا عَبْدُ الرَّحْمَنِ عَنْ سُفْيَانَ عَنْ حَبِيبٍ عَنْ مُجَاهِدٍ عَنْ أَبِي مَعْمَرٍ قَالَ قَامَ رَجُلٌ يُثْنِي عَلَى أَمِيرٍ مِنْ الْأُمَرَاءِ فَجَعَلَ الْمِقْدَادُ يَحْثِي عَلَيْهِ التُّرَابَ وَقَالَ أَمَرَنَا رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ أَنْ نَحْثِيَ فِي وُجُوهِ الْمَدَّاحِينَ التُّرَابَ
Vyprávěli nám [Abu Bakr bin Abu Syaibah] a [Muhammad bin Al Mutsanna], všichni od Ibn Mahdiho, a text patří Ibn Al Mutsannovi. Oba řekli: Vyprávěl nám [Abdurrahman] od [Sufyana] od [Habiba] od [Mujahida] od [Abu Ma'mara], který řekl: Někdo stál a chválil jednoho z emírů, pak na něj [Al Miqdad] sypal hlínu a řekl: Posel Alláha, nechť je s ním mír, nám přikázal sypat hlínu na tvář toho, kdo chválí.
Hadith
Imám Muslim : 5323
و حَدَّثَنَا مُحَمَّدُ بْنُ الْمُثَنَّى وَمُحَمَّدُ بْنُ بَشَّارٍ وَاللَّفْظُ لِابْنِ الْمُثَنَّى قَالَا حَدَّثَنَا مُحَمَّدُ بْنُ جَعْفَرٍ حَدَّثَنَا شُعْبَةُ عَنْ مَنْصُورٍ عَنْ إِبْرَاهِيمَ عَنْ هَمَّامِ بْنِ الْحَارِثِ أَنَّ رَجُلًا جَعَلَ يَمْدَحُ عُثْمَانَ فَعَمِدَ الْمِقْدَادُ فَجَثَا عَلَى رُكْبَتَيْهِ وَكَانَ رَجُلًا ضَخْمًا فَجَعَلَ يَحْثُو فِي وَجْهِهِ الْحَصْبَاءَ فَقَالَ لَهُ عُثْمَانُ مَا شَأْنُكَ فَقَالَ إِنَّ رَسُولَ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ قَالَ إِذَا رَأَيْتُمْ الْمَدَّاحِينَ فَاحْثُوا فِي وُجُوهِهِمْ التُّرَابَ و حَدَّثَنَاه مُحَمَّدُ بْنُ الْمُثَنَّى وَابْنُ بَشَّارٍ قَالَا حَدَّثَنَا عَبْدُ الرَّحْمَنِ عَنْ سُفْيَانَ عَنْ مَنْصُورٍ ح و حَدَّثَنَا عُثْمَانُ بْنُ أَبِي شَيْبَةَ حَدَّثَنَا الْأَشْجَعِيُّ عُبَيْدُ اللَّهِ بْنُ عُبَيْدِ الرَّحْمَنِ عَنْ سُفْيَانَ الثَّوْرِيِّ عَنْ الْأَعْمَشِ وَمَنْصُورٍ عَنْ إِبْرَاهِيمَ عَنْ هَمَّامٍ عَنْ الْمِقْدَادِ عَنْ النَّبِيِّ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ بِمِثْلِهِ
Vyprávěli nám [Muhammad bin Al Mutsanna] a [Muhammad bin Basyar], text patří Al Mutsannovi, oba řekli: Vyprávěl nám [Muhammad bin Ja'far], vyprávěl nám [Syu'bah] od [Manshura] od [Ibrahima] od [Hammama bin Al Harita], že někdo chválil Uthmana, a pak k němu přistoupil [Al Miqdad], poklekl na obě kolena a poté mu posypal obličej pískem. Uthmán mu řekl: Co to děláš? Al-Miqdád odpověděl: Posel Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, řekl: „Když uvidíte, že někdo chválí, posypte mu tvář pískem.“ Vyprávěli nám to [Muhammad bin Al Mutsanna] a [Ibnu Basyar], oba řekli: „Vyprávěl nám to [Abdurrahman] od [Sufyana] od [Manshura]. Vyprávěl nám to [Uthman bin Abu Syaibah], vyprávěl nám to [Al-Ašjá'í Ubaidulláh bin Ubaidurrahmán] od [Sufjána Ats-Tsaurího] od [Al-A'masyho] a [Mansúra] od [Ibráhíma] od [Hammáma] od [Al-Miqdáqa] od Proroka, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, jak se zdá.
Hadith
Imám Muslim : 5324
حَدَّثَنَا نَصْرُ بْنُ عَلِيٍّ الْجَهْضَمِيُّ حَدَّثَنِي أَبِي حَدَّثَنَا صَخْرٌ يَعْنِي ابْنَ جُوَيْرِيَةَ عَنْ نَافِعٍ أَنَّ عَبْدَ اللَّهِ بْنَ عُمَرَ حَدَّثَهُ أَنَّ رَسُولَ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ قَالَ أَرَانِي فِي الْمَنَامِ أَتَسَوَّكُ بِسِوَاكٍ فَجَذَبَنِي رَجُلَانِ أَحَدُهُمَا أَكْبَرُ مِنْ الْآخَرِ فَنَاوَلْتُ السِّوَاكَ الْأَصْغَرَ مِنْهُمَا فَقِيلَ لِي كَبِّرْ فَدَفَعْتُهُ إِلَى الْأَكْبَرِ
Vyprávěl nám [Nashr bin Ali Al Jahdhami], vyprávěl nám [můj otec], vyprávěl nám [Shakhr bin Juwairiyah] od [Nafi'], že [Abdullah bin Umar] mu vyprávěl, že Posel Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, řekl: „Zdálo se mi, že si čistím zuby siwákem, a pak mě zastavili dva muži, z nichž jeden byl starší než druhý, a já jsem dal siwák tomu mladšímu z nich, a pak mi bylo řečeno: ‚(Dej to) tomu staršímu.‘ A tak jsem ho dal tomu staršímu.“
Hadith
Imám Muslim : 5325
حَدَّثَنَا هَارُونُ بْنُ مَعْرُوفٍ حَدَّثَنَا بِهِ سُفْيَانُ بْنُ عُيَيْنَةَ عَنْ هِشَامٍ عَنْ أَبِيهِ قَالَ كَانَ أَبُو هُرَيْرَةَ يُحَدِّثُ وَيَقُولُ اسْمَعِي يَا رَبَّةَ الْحُجْرَةِ اسْمَعِي يَا رَبَّةَ الْحُجْرَةِ وَعَائِشَةُ تُصَلِّي فَلَمَّا قَضَتْ صَلَاتَهَا قَالَتْ لِعُرْوَةَ أَلَا تَسْمَعُ إِلَى هَذَا وَمَقَالَتِهِ آنِفًا إِنَّمَا كَانَ النَّبِيُّ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ يُحَدِّثُ حَدِيثًا لَوْ عَدَّهُ الْعَادُّ لَأَحْصَاهُ
Vyprávěl nám [Harun bin Ma'ruf], vyprávěl nám [Sufyan bin Uyainah] od [Hisyama] od [jeho otce], který řekl: Abu Hurairah vyprávěl, že řekl: Poslouchejte, ó obyvatelé pokoje, poslouchejte, ó obyvatelé pokoje. Zatímco [Aisha] se modlila. Po modlitbě Aisha řekla Urwovi: „Neslyšel jsi to a ta slova právě zazněla? Prorok, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, pouze předal hadís, a pokud by ho někdo spočítal, jistě by to dokázal.“
Hadith
Imám Muslim : 5326
حَدَّثَنَا هَدَّابُ بْنُ خَالِدٍ الْأَزْدِيُّ حَدَّثَنَا هَمَّامٌ عَنْ زَيْدِ بْنِ أَسْلَمَ عَنْ عَطَاءِ بْنِ يَسَارٍ عَنْ أَبِي سَعِيدٍ الْخُدْرِيِّ أَنَّ رَسُولَ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ قَالَ لَا تَكْتُبُوا عَنِّي وَمَنْ كَتَبَ عَنِّي غَيْرَ الْقُرْآنِ فَلْيَمْحُهُ وَحَدِّثُوا عَنِّي وَلَا حَرَجَ وَمَنْ كَذَبَ عَلَيَّ قَالَ هَمَّامٌ أَحْسِبُهُ قَالَ مُتَعَمِّدًا فَلْيَتَبَوَّأْ مَقْعَدَهُ مِنْ النَّارِ
Vyprávěl nám [Haddab bin Khalid Al Azdi], vyprávěl nám [Hammam] od [Zaid bin Aslam] od [Atho` bin Yasar] od [Abu Sa'id Al Khudri] Rasulullah, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, řekl: „Nezapisujte si ode mě, kdokoli si ode mě zapíše něco jiného než Korán, ať to vymaže, a vyprávějte ode mě, a není to hřích. Kdokoli lže (v mém jménu) – Hammam řekl: Myslím, že on (Zaid) řekl: úmyslně, ať si připraví místo v pekle.“
Hadith
Imám Muslim : 5327
حَدَّثَنَا هَدَّابُ بْنُ خَالِدٍ حَدَّثَنَا حَمَّادُ بْنُ سَلَمَةَ حَدَّثَنَا ثَابِتٌ عَنْ عَبْدِ الرَّحْمَنِ بْنِ أَبِي لَيْلَى عَنْ صُهَيْبٍ أَنَّ رَسُولَ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ قَالَ كَانَ مَلِكٌ فِيمَنْ كَانَ قَبْلَكُمْ وَكَانَ لَهُ سَاحِرٌ فَلَمَّا كَبِرَ قَالَ لِلْمَلِكِ إِنِّي قَدْ كَبِرْتُ فَابْعَثْ إِلَيَّ غُلَامًا أُعَلِّمْهُ السِّحْرَ فَبَعَثَ إِلَيْهِ غُلَامًا يُعَلِّمُهُ فَكَانَ فِي طَرِيقِهِ إِذَا سَلَكَ رَاهِبٌ فَقَعَدَ إِلَيْهِ وَسَمِعَ كَلَامَهُ فَأَعْجَبَهُ فَكَانَ إِذَا أَتَى السَّاحِرَ مَرَّ بِالرَّاهِبِ وَقَعَدَ إِلَيْهِ فَإِذَا أَتَى السَّاحِرَ ضَرَبَهُ فَشَكَا ذَلِكَ إِلَى الرَّاهِبِ فَقَالَ إِذَا خَشِيتَ السَّاحِرَ فَقُلْ حَبَسَنِي أَهْلِي وَإِذَا خَشِيتَ أَهْلَكَ فَقُلْ حَبَسَنِي السَّاحِرُ فَبَيْنَمَا هُوَ كَذَلِكَ إِذْ أَتَى عَلَى دَابَّةٍ عَظِيمَةٍ قَدْ حَبَسَتْ النَّاسَ فَقَالَ الْيَوْمَ أَعْلَمُ آلسَّاحِرُ أَفْضَلُ أَمْ الرَّاهِبُ أَفْضَلُ فَأَخَذَ حَجَرًا فَقَالَ اللَّهُمَّ إِنْ كَانَ أَمْرُ الرَّاهِبِ أَحَبَّ إِلَيْكَ مِنْ أَمْرِ السَّاحِرِ فَاقْتُلْ هَذِهِ الدَّابَّةَ حَتَّى يَمْضِيَ النَّاسُ فَرَمَاهَا فَقَتَلَهَا وَمَضَى النَّاسُ فَأَتَى الرَّاهِبَ فَأَخْبَرَهُ فَقَالَ لَهُ الرَّاهِبُ أَيْ بُنَيَّ أَنْتَ الْيَوْمَ أَفْضَلُ مِنِّي قَدْ بَلَغَ مِنْ أَمْرِكَ مَا أَرَى وَإِنَّكَ سَتُبْتَلَى فَإِنْ ابْتُلِيتَ فَلَا تَدُلَّ عَلَيَّ وَكَانَ الْغُلَامُ يُبْرِئُ الْأَكْمَهَ وَالْأَبْرَصَ وَيُدَاوِي النَّاسَ مِنْ سَائِرِ الْأَدْوَاءِ فَسَمِعَ جَلِيسٌ لِلْمَلِكِ كَانَ قَدْ عَمِيَ فَأَتَاهُ بِهَدَايَا كَثِيرَةٍ فَقَالَ مَا هَاهُنَا لَكَ أَجْمَعُ إِنْ أَنْتَ شَفَيْتَنِي فَقَالَ إِنِّي لَا أَشْفِي أَحَدًا إِنَّمَا يَشْفِي اللَّهُ فَإِنْ أَنْتَ آمَنْتَ بِاللَّهِ دَعَوْتُ اللَّهَ فَشَفَاكَ فَآمَنَ بِاللَّهِ فَشَفَاهُ اللَّهُ فَأَتَى الْمَلِكَ فَجَلَسَ إِلَيْهِ كَمَا كَانَ يَجْلِسُ فَقَالَ لَهُ الْمَلِكُ مَنْ رَدَّ عَلَيْكَ بَصَرَكَ قَالَ رَبِّي قَالَ وَلَكَ رَبٌّ غَيْرِي قَالَ رَبِّي وَرَبُّكَ اللَّهُ فَأَخَذَهُ فَلَمْ يَزَلْ يُعَذِّبُهُ حَتَّى دَلَّ عَلَى الْغُلَامِ فَجِيءَ بِالْغُلَامِ فَقَالَ لَهُ الْمَلِكُ أَيْ بُنَيَّ قَدْ بَلَغَ مِنْ سِحْرِكَ مَا تُبْرِئُ الْأَكْمَهَ وَالْأَبْرَصَ وَتَفْعَلُ وَتَفْعَلُ فَقَالَ إِنِّي لَا أَشْفِي أَحَدًا إِنَّمَا يَشْفِي اللَّهُ فَأَخَذَهُ فَلَمْ يَزَلْ يُعَذِّبُهُ حَتَّى دَلَّ عَلَى الرَّاهِبِ فَجِيءَ بِالرَّاهِبِ فَقِيلَ لَهُ ارْجِعْ عَنْ دِينِكَ فَأَبَى فَدَعَا بِالْمِئْشَارِ فَوَضَعَ الْمِئْشَارَ فِي مَفْرِقِ رَأْسِهِ فَشَقَّهُ حَتَّى وَقَعَ شِقَّاهُ ثُمَّ جِيءَ بِجَلِيسِ الْمَلِكِ فَقِيلَ لَهُ ارْجِعْ عَنْ دِينِكَ فَأَبَى فَوَضَعَ الْمِئْشَارَ فِي مَفْرِقِ رَأْسِهِ فَشَقَّهُ بِهِ حَتَّى وَقَعَ شِقَّاهُ ثُمَّ جِيءَ بِالْغُلَامِ فَقِيلَ لَهُ ارْجِعْ عَنْ دِينِكَ فَأَبَى فَدَفَعَهُ إِلَى نَفَرٍ مِنْ أَصْحَابِهِ فَقَالَ اذْهَبُوا بِهِ إِلَى جَبَلِ كَذَا وَكَذَا فَاصْعَدُوا بِهِ الْجَبَلَ فَإِذَا بَلَغْتُمْ ذُرْوَتَهُ فَإِنْ رَجَعَ عَنْ دِينِهِ وَإِلَّا فَاطْرَحُوهُ فَذَهَبُوا بِهِ فَصَعِدُوا بِهِ الْجَبَلَ فَقَالَ اللَّهُمَّ اكْفِنِيهِمْ بِمَا شِئْتَ فَرَجَفَ بِهِمْ الْجَبَلُ فَسَقَطُوا وَجَاءَ يَمْشِي إِلَى الْمَلِكِ فَقَالَ لَهُ الْمَلِكُ مَا فَعَلَ أَصْحَابُكَ قَالَ كَفَانِيهِمُ اللَّهُ فَدَفَعَهُ إِلَى نَفَرٍ مِنْ أَصْحَابِهِ فَقَالَ اذْهَبُوا بِهِ فَاحْمِلُوهُ فِي قُرْقُورٍ فَتَوَسَّطُوا بِهِ الْبَحْرَ فَإِنْ رَجَعَ عَنْ دِينِهِ وَإِلَّا فَاقْذِفُوهُ فَذَهَبُوا بِهِ فَقَالَ اللَّهُمَّ اكْفِنِيهِمْ بِمَا شِئْتَ فَانْكَفَأَتْ بِهِمْ السَّفِينَةُ فَغَرِقُوا وَجَاءَ يَمْشِي إِلَى الْمَلِكِ فَقَالَ لَهُ الْمَلِكُ مَا فَعَلَ أَصْحَابُكَ قَالَ كَفَانِيهِمُ اللَّهُ فَقَالَ لِلْمَلِكِ إِنَّكَ لَسْتَ بِقَاتِلِي حَتَّى تَفْعَلَ مَا آمُرُكَ بِهِ قَالَ وَمَا هُوَ قَالَ تَجْمَعُ النَّاسَ فِي صَعِيدٍ وَاحِدٍ وَتَصْلُبُنِي عَلَى جِذْعٍ ثُمَّ خُذْ سَهْمًا مِنْ كِنَانَتِي ثُمَّ ضَعْ السَّهْمَ فِي كَبِدِ الْقَوْسِ ثُمَّ قُلْ بِاسْمِ اللَّهِ رَبِّ الْغُلَامِ ثُمَّ ارْمِنِي فَإِنَّكَ إِذَا فَعَلْتَ ذَلِكَ قَتَلْتَنِي فَجَمَعَ النَّاسَ فِي صَعِيدٍ وَاحِدٍ وَصَلَبَهُ عَلَى جِذْعٍ ثُمَّ أَخَذَ سَهْمًا مِنْ كِنَانَتِهِ ثُمَّ وَضَعَ السَّهْمَ فِي كَبْدِ الْقَوْسِ ثُمَّ قَالَ بِاسْمِ اللَّهِ رَبِّ الْغُلَامِ ثُمَّ رَمَاهُ فَوَقَعَ السَّهْمُ فِي صُدْغِهِ فَوَضَعَ يَدَهُ فِي صُدْغِهِ فِي مَوْضِعِ السَّهْمِ فَمَاتَ فَقَالَ النَّاسُ آمَنَّا بِرَبِّ الْغُلَامِ آمَنَّا بِرَبِّ الْغُلَامِ آمَنَّا بِرَبِّ الْغُلَامِ فَأُتِيَ الْمَلِكُ فَقِيلَ لَهُ أَرَأَيْتَ مَا كُنْتَ تَحْذَرُ قَدْ وَاللَّهِ نَزَلَ بِكَ حَذَرُكَ قَدْ آمَنَ النَّاسُ فَأَمَرَ بِالْأُخْدُودِ فِي أَفْوَاهِ السِّكَكِ فَخُدَّتْ وَأَضْرَمَ النِّيرَانَ وَقَالَ مَنْ لَمْ يَرْجِعْ عَنْ دِينِهِ فَأَحْمُوهُ فِيهَا أَوْ قِيلَ لَهُ اقْتَحِمْ فَفَعَلُوا حَتَّى جَاءَتْ امْرَأَةٌ وَمَعَهَا صَبِيٌّ لَهَا فَتَقَاعَسَتْ أَنْ تَقَعَ فِيهَا فَقَالَ لَهَا الْغُلَامُ يَا أُمَّهْ اصْبِرِي فَإِنَّكِ عَلَى الْحَقِّ
Vyprávěl nám [Haddab bin Khalid], vyprávěl nám [Hammad bin Salamah], vyprávěl nám [Tsabit] od [Abdurrahmana bin Abu Laila] od [Shuhaiba], že Posel Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, řekl: „Kdysi, ještě před vámi, žil jeden král, který měl u sebe čaroděje. Když čaroděj zestárl, řekl svému králi: ‚Jsem již starý, pošli mi nějakého mladíka, abych ho naučil čarodějnictví.‘ Potom k němu přišel jeden mladík a on ho naučil čarodějnictví. Mezi kouzelníkem a králem žil jeden mnich. Mladík navštívil mnicha a vyslechl jeho slova; byl jimi tak ohromen, že když přišel ke kouzelníkovi, ten ho vždy zbil. Mladík si na to stěžoval mnichovi a ten mu řekl: ‚Až tě bude chtít kouzelník zbít, řekni: ‚Zadržuje mě moje rodina,‘ a pokud se bojíš své rodiny, řekni: ‚Zadržuje mě čaroděj.‘ V takové chvíli se jednoho dne přiblížil k velkému zvířeti, které bránilo lidem v cestě, a řekl: ‚Dnes se dozvím, zda je lepší čaroděj, nebo kněz.‘ Vzal kámen a řekl: ‚Ó Bože, jestliže máš raději mnichovy záležitosti než čaroděje, zabij toto zvíře, aby lidé mohli projít.‘ Hodil ten kámen a zabil ho, a lidé mohli projít. O tom řekl mnichovi. Mnich řekl: „Můj synu, v tuto chvíli jsi lepší než já a tvé záležitosti se vyvinuly tak, jak jsem viděl. Budeš podroben zkoušce, a až k ní dojde, neukazuj mi ji.“ Mladík dokázal uzdravovat slepé a léčit různé nemoci. Jeden z králových přátel, který byl slepý, to zaslechl, přišel za mladíkem s mnoha dary a řekl: „Uzdrav mě a dostaneš vše, co jsem zde nashromáždil.“ Mladík odpověděl: „Já nikoho neuzdravuji, uzdravuje pouze Bůh. Pokud v Něho věříš, budu se k Němu modlit, aby tě uzdravil.“ Králův přítel uvěřil, a tak se mladík modlil k Bohu a on se uzdravil. Králův přítel pak přišel ke králi a posadil se vedle něj. Král řekl: „Hej, ty, kdo ti uzdravil oči?“ Ten muž odpověděl: „Můj Pán.“ Král řekl: „Máš jiného Pána než mě?“ Ten muž řekl: „Můj Pán i tvůj Pán je Bůh.“ Král ho zajal a mučil ho, dokud neukázal na toho mladíka, a ten byl přiveden. Král řekl: „Hej, synu, to tvoje kouzlo dokáže uzdravit slepce, malomocné a ty děláš to a ono.“ Mladík řekl: „To já neuzdravuji, uzdravuje jen Bůh.“ Král ho zajal a dál ho mučil, až ukázal na toho mnicha. Král přišel za mnichem, ten byl přiveden a bylo mu řečeno: „Opusť své náboženství.“ Mnich nechtěl, a tak král požádal o pilu, která mu byla přiložena přímo uprostřed hlavy, až polovina jeho těla ležela na zemi. Poté byl přiveden králův přítel a bylo mu řečeno: „Opusť svou víru.“ Mnich to odmítl, a tak král přikázal přinést pilu, kterou mu položili přímo uprostřed hlavy, až polovina jeho těla ležela na zemi. Poté byl přiveden mladík a bylo mu řečeno: „Opusť svou víru.“ Mladík nechtěl. Král ho tedy předal skupině svých vojáků a řekl: „Vezměte ho na tuto a tuto horu, vyveďte ho nahoru, a pokud opustí svou víru (nechte ho), a pokud ne, shoďte ho z hory.“ Odvedli ho na vrchol hory a mladík se modlil: „Ó Bože, ochraň mě před nimi podle Tvé vůle.“ Hora se však otřásla a všichni spadli. Mladík se vrátil domů a stanul před králem. Král se zeptal: „Jak se mají tvoji přátelé?“ Mladík odpověděl: „Bůh mi s nimi pomohl.“ Poté ho král předal skupině svých vojáků a řekl: „Vezměte ho na loď a vyplaňte s ním na otevřené moře; pokud se zřekne své víry (přiveďte ho zpět), a pokud se jí nezřekne, hoďte ho do moře.“ Odvezli ho na střed moře a mladík se modlil: „Ó Alláhu, dej, ať mi stačíš místo nich, jak se Ti zlíbí.“ Loď se převrhla a všichni se utopili. Mladík se vrátil a stanul před králem. Král se zeptal: „Jak se mají tvoji přátelé?“ Mladík odpověděl: „Bůh mi dal dostatek před nimi.“ Poté řekl králi: „Nebudeš mě moci zabít, dokud neuděláš, co ti přikážu.“ Král se zeptal: „Co mi přikazuješ?“ ‘ Mladík řekl: ‚Shromáždi všechny lidi na rozlehlé pláni, pak mě ukřižuj na palmě, vezmi šíp z mého toulce a řekni: ‚Ve jménu Alláha, Pána tohoto mladíka.‘ Pokud to uděláš, zabiješ mě.‘ Nakonec to král udělal. Položil šíp uprostřed ostatních šípů a vystřelil jej se slovy: „Ve jménu Alláha, Pána tohoto mladíka.“ Šíp zasáhl mladíka do spánku, ten položil ruku na místo, kde šíp uvízl, a zemřel. Lidé řekli: „Věříme v Pána toho mladíka.“ Poté byli přivedeni k králi a bylo mu řečeno: „Víš, čeho ses obával? Přísahám při Alláhovi, že tě to nyní postihlo. Všichni věřící.“ Král pak nařídil vykopat příkop na ulici a zapálit v něm oheň. Král řekl: „Kdokoli neopustí svou víru, toho upalte v něm.“ Tak činili, až přišla žena se svým dítětem; zdálo se, že chce ustoupit, aby nespadla do ohniště, ale dítě řeklo: „Matko, buď trpělivá, neboť jsi na straně pravdy.“
Hadith
Imám Muslim : 5328
حَدَّثَنَا هَارُونُ بْنُ مَعْرُوفٍ وَمُحَمَّدُ بْنُ عَبَّادٍ وَتَقَارَبَا فِي لَفْظِ الْحَدِيثِ وَالسِّيَاقُ لِهَارُونَ قَالَا حَدَّثَنَا حَاتِمُ بْنُ إِسْمَعِيلَ عَنْ يَعْقُوبَ بْنِ مُجَاهِدٍ أَبِي حَزْرَةَ عَنْ عُبَادَةَ بْنِ الْوَلِيدِ بْنِ عُبَادَةَ بْنِ الصَّامِتِ قَالَ خَرَجْتُ أَنَا وَأَبِي نَطْلُبُ الْعِلْمَ فِي هَذَا الْحَيِّ مِنْ الْأَنْصَارِ قَبْلَ أَنْ يَهْلِكُوا فَكَانَ أَوَّلُ مَنْ لَقِينَا أَبَا الْيَسَرِ صَاحِبَ رَسُولِ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ وَمَعَهُ غُلَامٌ لَهُ مَعَهُ ضِمَامَةٌ مِنْ صُحُفٍ وَعَلَى أَبِي الْيَسَرِ بُرْدَةٌ وَمَعَافِرِيَّ وَعَلَى غُلَامِهِ بُرْدَةٌ وَمَعَافِرِيَّ فَقَالَ لَهُ أَبِي يَا عَمِّ إِنِّي أَرَى فِي وَجْهِكَ سَفْعَةً مِنْ غَضَبٍ قَالَ أَجَلْ كَانَ لِي عَلَى فُلَانِ ابْنِ فُلَانٍ الْحَرَامِيِّ مَالٌ فَأَتَيْتُ أَهْلَهُ فَسَلَّمْتُ فَقُلْتُ ثَمَّ هُوَ قَالُوا لَا فَخَرَجَ عَلَيَّ ابْنٌ لَهُ جَفْرٌ فَقُلْتُ لَهُ أَيْنَ أَبُوكَ قَالَ سَمِعَ صَوْتَكَ فَدَخَلَ أَرِيكَةَ أُمِّي فَقُلْتُ اخْرُجْ إِلَيَّ فَقَدْ عَلِمْتُ أَيْنَ أَنْتَ فَخَرَجَ فَقُلْتُ مَا حَمَلَكَ عَلَى أَنْ اخْتَبَأْتَ مِنِّي قَالَ أَنَا وَاللَّهِ أُحَدِّثُكَ ثُمَّ لَا أَكْذِبُكَ خَشِيتُ وَاللَّهِ أَنْ أُحَدِّثَكَ فَأَكْذِبَكَ وَأَنْ أَعِدَكَ فَأُخْلِفَكَ وَكُنْتَ صَاحِبَ رَسُولَ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ وَكُنْتُ وَاللَّهِ مُعْسِرًا قَالَ قُلْتُ آللَّهِ قَالَ اللَّهِ قُلْتُ آللَّهِ قَالَ اللَّهِ قُلْتُ آللَّهِ قَالَ اللَّهِ قَالَ فَأَتَى بِصَحِيفَتِهِ فَمَحَاهَا بِيَدِهِ فَقَالَ إِنْ وَجَدْتَ قَضَاءً فَاقْضِنِي وَإِلَّا أَنْتَ فِي حِلٍّ فَأَشْهَدُ بَصَرُ عَيْنَيَّ هَاتَيْنِ وَوَضَعَ إِصْبَعَيْهِ عَلَى عَيْنَيْهِ وَسَمْعُ أُذُنَيَّ هَاتَيْنِ وَوَعَاهُ قَلْبِي هَذَا وَأَشَارَ إِلَى مَنَاطِ قَلْبِهِ رَسُولَ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ وَهُوَ يَقُولُ مَنْ أَنْظَرَ مُعْسِرًا أَوْ وَضَعَ عَنْهُ أَظَلَّهُ اللَّهُ فِي ظِلِّهِ قَالَ فَقُلْتُ لَهُ أَنَا يَا عَمِّ لَوْ أَنَّكَ أَخَذْتَ بُرْدَةَ غُلَامِكَ وَأَعْطَيْتَهُ مَعَافِرِيَّكَ وَأَخَذْتَ مَعَافِرِيَّهُ وَأَعْطَيْتَهُ بُرْدَتَكَ فَكَانَتْ عَلَيْكَ حُلَّةٌ وَعَلَيْهِ حُلَّةٌ فَمَسَحَ رَأْسِي وَقَالَ اللَّهُمَّ بَارِكْ فِيهِ يَا ابْنَ أَخِي بَصَرُ عَيْنَيَّ هَاتَيْنِ وَسَمْعُ أُذُنَيَّ هَاتَيْنِ وَوَعَاهُ قَلْبِي هَذَا وَأَشَارَ إِلَى مَنَاطِ قَلْبِهِ رَسُولَ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ وَهُوَ يَقُولُ أَطْعِمُوهُمْ مِمَّا تَأْكُلُونَ وَأَلْبِسُوهُمْ مِمَّا تَلْبَسُونَ وَكَانَ أَنْ أَعْطَيْتُهُ مِنْ مَتَاعِ الدُّنْيَا أَهْوَنَ عَلَيَّ مِنْ أَنْ يَأْخُذَ مِنْ حَسَنَاتِي يَوْمَ الْقِيَامَةِ ثُمَّ مَضَيْنَا حَتَّى أَتَيْنَا جَابِرَ بْنَ عَبْدِ اللَّهِ فِي مَسْجِدِهِ وَهُوَ يُصَلِّي فِي ثَوْبٍ وَاحِدٍ مُشْتَمِلًا بِهِ فَتَخَطَّيْتُ الْقَوْمَ حَتَّى جَلَسْتُ بَيْنَهُ وَبَيْنَ الْقِبْلَةِ فَقُلْتُ يَرْحَمُكَ اللَّهُ أَتُصَلِّي فِي ثَوْبٍ وَاحِدٍ وَرِدَاؤُكَ إِلَى جَنْبِكَ قَالَ فَقَالَ بِيَدِهِ فِي صَدْرِي هَكَذَا وَفَرَّقَ بَيْنَ أَصَابِعِهِ وَقَوَّسَهَا أَرَدْتُ أَنْ يَدْخُلَ عَلَيَّ الْأَحْمَقُ مِثْلُكَ فَيَرَانِي كَيْفَ أَصْنَعُ فَيَصْنَعُ مِثْلَهُ أَتَانَا رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ فِي مَسْجِدِنَا هَذَا وَفِي يَدِهِ عُرْجُونُ ابْنِ طَابٍ فَرَأَى فِي قِبْلَةِ الْمَسْجِدِ نُخَامَةً فَحَكَّهَا بِالْعُرْجُونِ ثُمَّ أَقْبَلَ عَلَيْنَا فَقَالَ أَيُّكُمْ يُحِبُّ أَنْ يُعْرِضَ اللَّهُ عَنْهُ قَالَ فَخَشَعْنَا ثُمَّ قَالَ أَيُّكُمْ يُحِبُّ أَنْ يُعْرِضَ اللَّهُ عَنْهُ قَالَ فَخَشَعْنَا ثُمَّ قَالَ أَيُّكُمْ يُحِبُّ أَنْ يُعْرِضَ اللَّهُ عَنْهُ قُلْنَا لَا أَيُّنَا يَا رَسُولَ اللَّهِ قَالَ فَإِنَّ أَحَدَكُمْ إِذَا قَامَ يُصَلِّي فَإِنَّ اللَّهَ تَبَارَكَ وَتَعَالَى قِبَلَ وَجْهِهِ فَلَا يَبْصُقَنَّ قِبَلَ وَجْهِهِ وَلَا عَنْ يَمِينِهِ وَلْيَبْصُقْ عَنْ يَسَارِهِ تَحْتَ رِجْلِهِ الْيُسْرَى فَإِنْ عَجِلَتْ بِهِ بَادِرَةٌ فَلْيَقُلْ بِثَوْبِهِ هَكَذَا ثُمَّ طَوَى ثَوْبَهُ بَعْضَهُ عَلَى بَعْضٍ فَقَالَ أَرُونِي عَبِيرًا فَقَامَ فَتًى مِنْ الْحَيِّ يَشْتَدُّ إِلَى أَهْلِهِ فَجَاءَ بِخَلُوقٍ فِي رَاحَتِهِ فَأَخَذَهُ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ فَجَعَلَهُ عَلَى رَأْسِ الْعُرْجُونِ ثُمَّ لَطَخَ بِهِ عَلَى أَثَرِ النُّخَامَةِ فَقَالَ جَابِرٌ فَمِنْ هُنَاكَ جَعَلْتُمْ الْخَلُوقَ فِي مَسَاجِدِكُمْ سِرْنَا مَعَ رَسُولِ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ فِي غَزْوَةِ بَطْنِ بُوَاطٍ وَهُوَ يَطْلُبُ الْمَجْدِيَّ بْنَ عَمْرٍو الْجُهَنِيَّ وَكَانَ النَّاضِحُ يَعْقُبُهُ مِنَّا الْخَمْسَةُ وَالسِّتَّةُ وَالسَّبْعَةُ فَدَارَتْ عُقْبَةُ رَجُلٍ مِنْ الْأَنْصَارِ عَلَى نَاضِحٍ لَهُ فَأَنَاخَهُ فَرَكِبَهُ ثُمَّ بَعَثَهُ فَتَلَدَّنَ عَلَيْهِ بَعْضَ التَّلَدُّنِ فَقَالَ لَهُ شَأْ لَعَنَكَ اللَّهُ فَقَالَ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ مَنْ هَذَا اللَّاعِنُ بَعِيرَهُ قَالَ أَنَا يَا رَسُولَ اللَّهِ قَالَ انْزِلْ عَنْهُ فَلَا تَصْحَبْنَا بِمَلْعُونٍ لَا تَدْعُوا عَلَى أَنْفُسِكُمْ وَلَا تَدْعُوا عَلَى أَوْلَادِكُمْ وَلَا تَدْعُوا عَلَى أَمْوَالِكُمْ لَا تُوَافِقُوا مِنْ اللَّهِ سَاعَةً يُسْأَلُ فِيهَا عَطَاءٌ فَيَسْتَجِيبُ لَكُمْ سِرْنَا مَعَ رَسُولِ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ حَتَّى إِذَا كَانَتْ عُشَيْشِيَةٌ وَدَنَوْنَا مَاءً مِنْ مِيَاهِ الْعَرَبِ قَالَ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ مَنْ رَجُلٌ يَتَقَدَّمُنَا فَيَمْدُرُ الْحَوْضَ فَيَشْرَبُ وَيَسْقِينَا قَالَ جَابِرٌ فَقُمْتُ فَقُلْتُ هَذَا رَجُلٌ يَا رَسُولَ اللَّهِ فَقَالَ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ أَيُّ رَجُلٍ مَعَ جَابِرٍ فَقَامَ جَبَّارُ بْنُ صَخْرٍ فَانْطَلَقْنَا إِلَى الْبِئْرِ فَنَزَعْنَا فِي الْحَوْضِ سَجْلًا أَوْ سَجْلَيْنِ ثُمَّ مَدَرْنَاهُ ثُمَّ نَزَعْنَا فِيهِ حَتَّى أَفْهَقْنَاهُ فَكَانَ أَوَّلَ طَالِعٍ عَلَيْنَا رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ فَقَالَ أَتَأْذَنَانِ قُلْنَا نَعَمْ يَا رَسُولَ اللَّهِ فَأَشْرَعَ نَاقَتَهُ فَشَرِبَتْ شَنَقَ لَهَا فَشَجَتْ فَبَالَتْ ثُمَّ عَدَلَ بِهَا فَأَنَاخَهَا ثُمَّ جَاءَ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ إِلَى الْحَوْضِ فَتَوَضَّأَ مِنْهُ ثُمَّ قُمْتُ فَتَوَضَّأْتُ مِنْ مُتَوَضَّإِ رَسُولِ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ فَذَهَبَ جَبَّارُ بْنُ صَخْرٍ يَقْضِي حَاجَتَهُ فَقَامَ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ لِيُصَلِّيَ وَكَانَتْ عَلَيَّ بُرْدَةٌ ذَهَبْتُ أَنْ أُخَالِفَ بَيْنَ طَرَفَيْهَا فَلَمْ تَبْلُغْ لِي وَكَانَتْ لَهَا ذَبَاذِبُ فَنَكَّسْتُهَا ثُمَّ خَالَفْتُ بَيْنَ طَرَفَيْهَا ثُمَّ تَوَاقَصْتُ عَلَيْهَا ثُمَّ جِئْتُ حَتَّى قُمْتُ عَنْ يَسَارِ رَسُولِ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ فَأَخَذَ بِيَدِي فَأَدَارَنِي حَتَّى أَقَامَنِي عَنْ يَمِينِهِ ثُمَّ جَاءَ جَبَّارُ بْنُ صَخْرٍ فَتَوَضَّأَ ثُمَّ جَاءَ فَقَامَ عَنْ يَسَارِ رَسُولِ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ فَأَخَذَ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ بِيَدَيْنَا جَمِيعًا فَدَفَعَنَا حَتَّى أَقَامَنَا خَلْفَهُ فَجَعَلَ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ يَرْمُقُنِي وَأَنَا لَا أَشْعُرُ ثُمَّ فَطِنْتُ بِهِ فَقَالَ هَكَذَا بِيَدِهِ يَعْنِي شُدَّ وَسَطَكَ فَلَمَّا فَرَغَ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ قَالَ يَا جَابِرُ قُلْتُ لَبَّيْكَ يَا رَسُولَ اللَّهِ قَالَ إِذَا كَانَ وَاسِعًا فَخَالِفْ بَيْنَ طَرَفَيْهِ وَإِذَا كَانَ ضَيِّقًا فَاشْدُدْهُ عَلَى حَقْوِكَ سِرْنَا مَعَ رَسُولِ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ وَكَانَ قُوتُ كُلِّ رَجُلٍ مِنَّا فِي كُلِّ يَوْمٍ تَمْرَةً فَكَانَ يَمَصُّهَا ثُمَّ يَصُرُّهَا فِي ثَوْبِهِ وَكُنَّا نَخْتَبِطُ بِقِسِيِّنَا وَنَأْكُلُ حَتَّى قَرِحَتْ أَشْدَاقُنَا فَأُقْسِمُ أُخْطِئَهَا رَجُلٌ مِنَّا يَوْمًا فَانْطَلَقْنَا بِهِ نَنْعَشُهُ فَشَهِدْنَا أَنَّهُ لَمْ يُعْطَهَا فَأُعْطِيَهَا فَقَامَ فَأَخَذَهَا سِرْنَا مَعَ رَسُولِ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ حَتَّى نَزَلْنَا وَادِيًا أَفْيَحَ فَذَهَبَ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ يَقْضِي حَاجَتَهُ فَاتَّبَعْتُهُ بِإِدَاوَةٍ مِنْ مَاءٍ فَنَظَرَ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ فَلَمْ يَرَ شَيْئًا يَسْتَتِرُ بِهِ فَإِذَا شَجَرَتَانِ بِشَاطِئِ الْوَادِي فَانْطَلَقَ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ إِلَى إِحْدَاهُمَا فَأَخَذَ بِغُصْنٍ مِنْ أَغْصَانِهَا فَقَالَ انْقَادِي عَلَيَّ بِإِذْنِ اللَّهِ فَانْقَادَتْ مَعَهُ كَالْبَعِيرِ الْمَخْشُوشِ الَّذِي يُصَانِعُ قَائِدَهُ حَتَّى أَتَى الشَّجَرَةَ الْأُخْرَى فَأَخَذَ بِغُصْنٍ مِنْ أَغْصَانِهَا فَقَالَ انْقَادِي عَلَيَّ بِإِذْنِ اللَّهِ فَانْقَادَتْ مَعَهُ كَذَلِكَ حَتَّى إِذَا كَانَ بِالْمَنْصَفِ مِمَّا بَيْنَهُمَا لَأَمَ بَيْنَهُمَا يَعْنِي جَمَعَهُمَا فَقَالَ الْتَئِمَا عَلَيَّ بِإِذْنِ اللَّهِ فَالْتَأَمَتَا قَالَ جَابِرٌ فَخَرَجْتُ أُحْضِرُ مَخَافَةَ أَنْ يُحِسَّ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ بِقُرْبِي فَيَبْتَعِدَ وَقَالَ مُحَمَّدُ بْنُ عَبَّادٍ فَيَتَبَعَّدَ فَجَلَسْتُ أُحَدِّثُ نَفْسِي فَحَانَتْ مِنِّي لَفْتَةٌ فَإِذَا أَنَا بِرَسُولِ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ مُقْبِلًا وَإِذَا الشَّجَرَتَانِ قَدْ افْتَرَقَتَا فَقَامَتْ كُلُّ وَاحِدَةٍ مِنْهُمَا عَلَى سَاقٍ فَرَأَيْتُ رَسُولَ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ وَقَفَ وَقْفَةً فَقَالَ بِرَأْسِهِ هَكَذَا وَأَشَارَ أَبُو إِسْمَعِيلَ بِرَأْسِهِ يَمِينًا وَشِمَالًا ثُمَّ أَقْبَلَ فَ
Vyprávěli nám [Harún bin Ma'rúf] a [Muhammad bin Abbad], znění hadísu u obou je téměř stejné a následující znění pochází od Harúna; oba řekli: Vyprávěl nám [Hátim bin Isma'íl] od [Ya'quba bin Mujahida Abu Hazraha] od [Ubadáha bin Al-Walida bin Ubadáha bin Ash-Shamita], který řekl: Já a můj otec jsme šli studovat do této vesnice Anšarů, než zemřeli. Prvním člověkem, kterého jsme potkali, byl [Abu Al Yasar], společník Posla Alláha, nechť je s ním mír, byl se svým otrokem, nesl svazek listů, Abu Al Yasar měl na sobě plášť Ma'afiri a jeho otrok měl také plášť Ma'afiri. Můj otec mu řekl: „Hej, strýčku, vidím na tvé tváři stopy hněvu.“ On odpověděl: „To je pravda. Fulan bin fulan mi dluží peníze, šel jsem za jeho rodinou, pozdravil jsem je a promluvil jsem k nim, ale oni řekli: ‚Ne.‘ Potom vyšel ven chlapec s vypouklým břichem a já se ho zeptal: ‚Kde je tvůj otec?‘ On odpověděl: ‚Slyšel tvůj hlas.‘ Potom vešla moje matka, Arikah, a já jsem řekl: „Vyjdi sem, já vím, kde jsi.“ Zeptal jsem se: „Proč se přede mnou schováváš?“ Odpověděla: „Já, při Alláhu, ti to povím, nelžu, při Alláhu, bála jsem se ti to říct, abych pak nelhala a slíbila ti něco, co bych pak neudržela.“ Jsi přítelem Posla Alláha, nechť je s ním mír, a já, při Alláhovi, mám potíže. Řekl jsem: Alláh. Ona odpověděla: Alláh. Řekl jsem: Alláh. Ona odpověděla: Alláh. Řekl jsem: Alláh. Ona odpověděla: Alláh. Potom vzala list a smazala ho rukou a řekla: „Pokud máš peníze, splať to, a pokud nemáš, jsi volný.“ Zrak mých očí – položil prsty na obě oči – sluch mých uší a porozumění mého srdce – ukázal na místo svého srdce – dosvědčují, že Posel Alláha, nechť je s ním mír, řekl: „Kdokoli odloží splátku člověka v nouzi nebo ho osvobodí od jeho dluhu, Bůh ho přijme do svého stínu.“ Řekl: „Potom jsem mu řekl: ‚Ó strýče, kdybys vzal deku svého otroka, vzal otroka svého ma'afira, vzal deku jeho ma'afira a dal mu svou deku, jistě bys nosil šperky a on by také nosil šperky. Pohladil mě po hlavě a pomodlil se: „Ó Alláhu, požehnej mu. Ó můj synovče, zrak mých očí – položil prsty na obě oči – sluch mých uší a porozumění mého srdce – ukázal na místo svého srdce – dosvědčují, že Posel Alláha, nechť je s ním mír, řekl: „Dejte jim jíst z toho, co jíte, a oblékejte je z toho, co nosíte.“ Dát mu tyto světské věci je pro mě lehčí, než kdyby mi v den soudného dne vzal mé dobré skutky. Šli jsme tedy za [Džabírem bin Abdulláhem] do jeho mešity, kde se modlil, zahalený do jednoho oděvu. Prošel jsem mezi lidmi, až jsem usedl mezi Džábira a kiblu. Řekl jsem mu: „Kéž ti Alláh požehná, proč se modlíš v jediném oděvu a s šátkem odloženým stranou?“ Ukázal rukou na mou hruď takto – roztáhl prsty a ohnul je – a řekl: „Chci, aby mě navštívil hlupák, jako jsi ty, a viděl, co dělám, aby to napodobil.“ Posel Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, k nám jednou přišel do této mešity a nesl větvičku, která patřila Ibn Thabovi. Uviděl na kible mešity hlen a setřel ho tou větvičkou. Poté se obrátil k nám a zeptal se: „Kdo z vás chce, aby se od něj Alláh odvrátil?“ Řekl: „Sklonili jsme hlavy.“ Zeptal se znovu: „Kdo z vás chce, aby se od něj Alláh odvrátil?“ Odpověděli jsme: „Ne, ó Posle Alláha.“ Řekl: „Vskutku, když se někdo z vás modlí, Alláh, Tabaraka wa Ta'ala, je před ním, proto neplivejte směrem k Jeho tváři ani na pravou stranu, ale plivejte nalevo, pod levou nohu. A pokud se nedokáže ovládnout a slina nebo hlen mu vytečou, ať to udělá takhle se svým oděvem.“ Složil svůj oděv a řekl: „Ukažte mi zafránový olej.“ Potom jeden mladík z kmene rychle spěchal ke své rodině a přinesl směs oleje v ruce, a Posel Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, ji vzal, potřel jí konec listu a otřel jím zbytky hlenu. Džabír řekl: „Od té doby dáváte do svých mešit vonný olej.“ Jednou jsme šli s Poslem Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, do bitvy u Buwathu a on hledal Al-Majdího bin Amru al-Juhádího. O velbloudy, kterým se dalo napít, se staralo pět, šest nebo sedm lidí, a jeden z velbloudářů z Ansárů obešel svého velblouda, pak ho pobídl a nasedl na něj. Pobízel svého velblouda, ale ten stále stál nehybně, a tak mu řekl: „Hus, ať tě Alláh prokleje.“ Potom se Prorok, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, zeptal: „Kdo proklel toho velblouda?“ On odpověděl: „Já, ó Proroku.“ Prorok, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, řekl: „Slez, nespojuj se s něčím prokletým. Nepřejte si zlo pro sebe, nepřejte si zlo pro své děti, nepřejte si zlo pro svůj majetek, a když se splní modlitba k Alláhovi, pak On vám ji splní.“ Šli jsme s Poslem Alláha, nechť je s ním mír, až do večera. Přiblížili jsme se k jednomu z arabských vodních zdrojů a Prorok, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, řekl: „Kdo z vás nás předběhne, opraví studnu, napije se a poté dá napít i nám?“ Džabír řekl: Vstal jsem a řekl: „Já, ó Proroku Alláha.“ Posel Alláha, nechť je s ním mír, řekl: „Kdo ještě s Džabírem?“ Vstal Džabbar bin Šachr. Šli jsme ke studni a vytáhli jsme z ní jeden nebo dva vědra. Spustili jsme je dolů a vytáhli je plné vody. První, kdo nás potkal, byl Posel Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír. Zeptal se: „Dovolíte to vy dva?“ Odpověděli jsme: „Ano, ó Posle Alláha.“ Sklonil hlavu svého velblouda, ten se napil, držel jeho ohlávku a velbloud roztáhl nohy a vymočil se. Poté ho odvedl a napojil. Potom Prorok, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, přišel k studni a provedl abluci. I já jsem vstal a provedl abluci pomocí zbytku vody z abluci Proroka, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír. Jabbar bin Shakhr pak odešel na toaletu a Prorok, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, vstal k modlitbě. Oblékl jsem si plášť, chtěl jsem ho rozprostřít, ale nedosáhl jsem. Plášť měl jeden konec a pak se obracel, poté jsem ho rozprostřel mezi oběma konci a přitlačil jsem si ho krkem. Potom jsem přišel a postavil se nalevo od Proroka, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír. On mě vzal za ruku a otočil mě, aby mě postavil po své pravici. Poté přišel Jabbar bin Shakhr. Provedl wudu, přišel a postavil se po levici Posla Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, a on nás vzal za ruce a postavil nás za sebe. Posel Alláha, nechť je s ním mír, se na mě podíval, ale já jsem si toho nevšiml. Teprve poté jsem to pochopil a on mi dal znamení rukou, že mám svázat střední část oděvu. Po modlitbě Posel Alláha, nechť je s ním mír, řekl: „Hej, Džábire!“ Odpověděl jsem: „Ano, ó Posle Alláha.“ Řekl: „Jestliže je (oděv) široký, roztáhni jej mezi oběma konci, a jestliže je úzký, svaž si jej nad pasem.“ Kdysi jsme šli s Poslem Alláha, nechť je s ním mír, a denním jídlem každého z nás byla jedna datle. On ji olízl a pak ji položil do svého oděvu, a my jsme třásli se stromem, aby opadaly jeho listy, a pak jsme je jedli, až se nám poranily koutky úst. Přísahám, že jednoho dne se mezi námi někdo ztratil. Tak jsme ho šli hledat a pak ho zvedli. Dosvědčili jsme, že ještě nedostal (svůj příděl datlí), a tak mu ho dali. Vstal a vzal si je. Jednou jsme šli s Poslem Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, až jsme se zastavili v širokém údolí. Posel Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, odešel vyřídit svou potřebu a já jsem ho následoval s kbelíkem vody. Posel Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, se rozhlížel, ale neviděl nic, čím by se mohl zakrýt. Ukázalo se, že na okraji údolí rostly dva stromy. Posel Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, přistoupil k jednomu z nich a uchopil část jeho větve a řekl: „Sklon se pro mě, s Alláhovým svolením.“ Větev se sklonila spolu s ním, jako když velbloud skloní hlavu na pokyn svého jezdce, až došel k druhému stromu, uchopil jednu z jeho větví a řekl: „Sklon se pro mě, s dovolením Alláha.“ I tato větev se sklonila. Poté, co se ocitl uprostřed mezi nimi, spojil je dohromady a řekl: „Spojte se pro mě, s dovolením Alláha.“ A obě se spojily. Jabir řekl: „Utíkal jsem rychle, protože jsem se bál, že Prorok, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, ucítí mou přítomnost poblíž něj a odejde pryč.“ Muhammad bin Abbad řekl ve svém vyprávění: „On odešel a já jsem seděl a mluvil sám k sobě. Podíval jsem se stranou a zjistil jsem, že se k nám blíží Posel Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, a že ty dva stromy se rozestoupily. Každý z nich stál na svém kmeni. Viděl jsem, jak Posel Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, stojí a kývá hlavou takto – Abu Isma'il kývl hlavou doprava a doleva – a poté přišel. Když se dostal přede mě, zeptal se: „Hej, Jabire, vidíš místo, kde stojím?“ Odpověděl jsem: „Ano, ó Posle Alláha.“ On řekl: „Jdi k těm dvěma stromům, odřízni z každého jednu větev a přines je sem. Až budeš na místě, kde jsem stál, odlom jednu větev po své pravici a druhou po své levici.“ Džabír řekl: „Postavil jsem se, vzal kámen, rozbil jsem ho a naostřil ho, až byl ostrý. Poté jsem šel k těm dvěma stromům a odřízl z každého z nich jednu větev. Vrátil jsem se s nimi, táhl jsem je, až jsem stál na místě, kde stál Posel Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír. Odložil jsem jednu větev po své pravici a druhou po své levici, poté jsem se setkal s Poslem Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, a řekl jsem: „Udělal jsem to, ó Posle Alláha, k čemu to tedy bylo?“ On odpověděl: „Prošel jsem kolem dvou hrobů, jejichž obyvatelé byli trestáni, a díky mé přímluvě jsem chtěl zmírnit jejich utrpení, dokud jsou ty dvě větve ještě vlhké.“ Poté jsme se vydali k vojsku a Prorok, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, řekl: „Ó Džábire, vyvolej vodu na omývání!“ Řekl jsem: „Voda na omývání, voda na omývání, voda na omývání.“ Řekl jsem: „Ó Proroku Alláha, v karavanu jsem nenašel ani kapku vody.“ Jeden z Ansárů ochlazoval vodu pro Posla Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, ve své nádobě, která byla suchá, na dřevěných věšácích na nádoby, a on mi řekl: „Jdi za fulánem bin fulánem Al-Ansárím a podívej se, zda v jeho nádobě není trochu (vody).“ Šel jsem k němu a podíval se do jeho nádoby, ale nenašel jsem nic jiného než kapku vody na dně nádoby; kdybych ji vylil, byla by prázdná. Poté jsem šel k Poslu Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, a řekl jsem: „Ó Posle Alláha, nenašel jsem nic jiného než kapku vody na dně nádoby; kdybych ji vylil, byla by prázdná.“ On řekl: „Jdi a přines ji sem.“ Přinesl jsem ji a on ji vzal do ruky. Pronášel slova, která jsem nerozuměl, a pak ji ohmatal oběma rukama. Poté mi ji podal a řekl: „Ó Džábire, zavolej na velkou nádobu.“ Zavolal jsem: „Velká nádoba, ó karavane!“ Pak jsem ji přinesl a postavil před Posla Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír. On ukázal na nádobu rukou takto – Džabír roztáhl ruce, roztáhl prsty a položil je na dno nádoby. Řekl: „Vezmi to, ó Jabire, a nalij mi to a řekni: ‚Bismilláh.‘“ Nalil jsem mu to a řekl: „Bismilláh.“ Viděl jsem, jak voda tryská mezi prsty Posla Alláha, nechť je s ním mír, a pak ta velká nádoba tryskala vodou a točila se, dokud nebyla plná, a poté řekl: „Ó Jabíre, zavolej ty, kdo potřebují vodu.“ Jabír řekl: Lidé přišli a pili, dokud se nenapili do sytosti. Pak jsem řekl: Ještě někdo potřebuje vodu? Potom Prorok, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, zvedl ruku z té velké nádoby, která byla plná vody. Lidé si stěžovali Prorokovi, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, že mají hlad, a on řekl: „Kéž vám Alláh dá jídlo.“ Potom jsme šli k pobřeží, mořská voda se zvedla a vyhodila rybu, tak jsme vedle ní rozdělali oheň, uvařili ji a upekli a najedli se do sytosti. Jabir řekl: Já, ten a ten – spočítal do pěti – jsme vešli do jeho oční důlky, nikdo nás neviděl, dokud jsme nevyšli. Vzali jsme jedno z jeho obočí a ohnuli jsme ho, poté jsme zavolali největšího muže v karavaně, největšího velblouda v karavaně a největšího jezdce v karavaně, a on vešel pod něj, aniž by sklonil hlavu.
Hadith
Imám Muslim : 5329
حَدَّثَنِي سَلَمَةُ بْنُ شَبِيبٍ حَدَّثَنَا الْحَسَنُ بْنُ أَعْيَنَ حَدَّثَنَا زُهَيْرٌ حَدَّثَنَا أَبُو إِسْحَقَ قَالَ سَمِعْتُ الْبَرَاءَ بْنَ عَازِبٍ يَقُولُا جَاءَ أَبُو بَكْرٍ الصِّدِّيقُ إِلَى أَبِي فِي مَنْزِلِهِ فَاشْتَرَى مِنْهُ رَحْلًا فَقَالَ لِعَازِبٍ ابْعَثْ مَعِيَ ابْنَكَ يَحْمِلْهُ مَعِي إِلَى مَنْزِلِي فَقَالَ لِي أَبِي احْمِلْهُ فَحَمَلْتُهُ وَخَرَجَ أَبِي مَعَهُ يَنْتَقِدُ ثَمَنَهُ فَقَالَ لَهُ أَبِي يَا أَبَا بَكْرٍ حَدِّثْنِي كَيْفَ صَنَعْتُمَا لَيْلَةَ سَرَيْتَ مَعَ رَسُولِ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ قَالَ نَعَمْ أَسْرَيْنَا لَيْلَتَنَا كُلَّهَا حَتَّى قَامَ قَائِمُ الظَّهِيرَةِ وَخَلَا الطَّرِيقُ فَلَا يَمُرُّ فِيهِ أَحَدٌ حَتَّى رُفِعَتْ لَنَا صَخْرَةٌ طَوِيلَةٌ لَهَا ظِلٌّ لَمْ تَأْتِ عَلَيْهِ الشَّمْسُ بَعْدُ فَنَزَلْنَا عِنْدَهَا فَأَتَيْتُ الصَّخْرَةَ فَسَوَّيْتُ بِيَدِي مَكَانًا يَنَامُ فِيهِ النَّبِيُّ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ فِي ظِلِّهَا ثُمَّ بَسَطْتُ عَلَيْهِ فَرْوَةً ثُمَّ قُلْتُ نَمْ يَا رَسُولَ اللَّهِ وَأَنَا أَنْفُضُ لَكَ مَا حَوْلَكَ فَنَامَ وَخَرَجْتُ أَنْفُضُ مَا حَوْلَهُ فَإِذَا أَنَا بِرَاعِي غَنَمٍ مُقْبِلٍ بِغَنَمِهِ إِلَى الصَّخْرَةِ يُرِيدُ مِنْهَا الَّذِي أَرَدْنَا فَلَقِيتُهُ فَقُلْتُ لِمَنْ أَنْتَ يَا غُلَامُ فَقَالَ لِرَجُلٍ مِنْ أَهْلِ الْمَدِينَةِ قُلْتُ أَفِي غَنَمِكَ لَبَنٌ قَالَ نَعَمْ قُلْتُ أَفَتَحْلُبُ لِي قَالَ نَعَمْ فَأَخَذَ شَاةً فَقُلْتُ لَهُ انْفُضْ الضَّرْعَ مِنْ الشَّعَرِ وَالتُّرَابِ وَالْقَذَى قَالَ فَرَأَيْتُ الْبَرَاءَ يَضْرِبُ بِيَدِهِ عَلَى الْأُخْرَى يَنْفُضُ فَحَلَبَ لِي فِي قَعْبٍ مَعَهُ كُثْبَةً مِنْ لَبَنٍ قَالَ وَمَعِي إِدَاوَةٌ أَرْتَوِي فِيهَا لِلنَّبِيِّ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ لِيَشْرَبَ مِنْهَا وَيَتَوَضَّأَ قَالَ فَأَتَيْتُ النَّبِيَّ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ وَكَرِهْتُ أَنْ أُوقِظَهُ مِنْ نَوْمِهِ فَوَافَقْتُهُ اسْتَيْقَظَ فَصَبَبْتُ عَلَى اللَّبَنِ مِنْ الْمَاءِ حَتَّى بَرَدَ أَسْفَلُهُ فَقُلْتُ يَا رَسُولَ اللَّهِ اشْرَبْ مِنْ هَذَا اللَّبَنِ قَالَ فَشَرِبَ حَتَّى رَضِيتُ ثُمَّ قَالَ أَلَمْ يَأْنِ لِلرَّحِيلِ قُلْتُ بَلَى قَالَ فَارْتَحَلْنَا بَعْدَمَا زَالَتْ الشَّمْسُ وَاتَّبَعَنَا سُرَاقَةُ بْنُ مَالِكٍ قَالَ وَنَحْنُ فِي جَلَدٍ مِنْ الْأَرْضِ فَقُلْتُ يَا رَسُولَ اللَّهِ أُتِينَا فَقَالَ لَا تَحْزَنْ إِنَّ اللَّهَ مَعَنَا فَدَعَا عَلَيْهِ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ فَارْتَطَمَتْ فَرَسُهُ إِلَى بَطْنِهَا أُرَى فَقَالَ إِنِّي قَدْ عَلِمْتُ أَنَّكُمَا قَدْ دَعَوْتُمَا عَلَيَّ فَادْعُوَا لِي فَاللَّهُ لَكُمَا أَنْ أَرُدَّ عَنْكُمَا الطَّلَبَ فَدَعَا اللَّهَ فَنَجَا فَرَجَعَ لَا يَلْقَى أَحَدًا إِلَّا قَالَ قَدْ كَفَيْتُكُمْ مَا هَاهُنَا فَلَا يَلْقَى أَحَدًا إِلَّا رَدَّهُ قَالَ وَوَفَى لَنَا و حَدَّثَنِيهِ زُهَيْرُ بْنُ حَرْبٍ حَدَّثَنَا عُثْمَانُ بْنُ عُمَرَ ح و حَدَّثَنَاه إِسْحَقُ بْنُ إِبْرَاهِيمَ أَخْبَرَنَا النَّضْرُ بْنُ شُمَيْلٍ كِلَاهُمَا عَنْ إِسْرَائِيلَ عَنْ أَبِي إِسْحَقَ عَنْ الْبَرَاءِ قَالَ اشْتَرَى أَبُو بَكْرٍ مِنْ أَبِي رَحْلًا بِثَلَاثَةَ عَشَرَ دِرْهَمًا وَسَاقَ الْحَدِيثَ بِمَعْنَى حَدِيثِ زُهَيْرٍ عَنْ أَبِي إِسْحَقَ و قَالَ فِي حَدِيثِهِ مِنْ رِوَايَةِ عُثْمَانَ بْنِ عُمَرَ فَلَمَّا دَنَا دَعَا عَلَيْهِ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ فَسَاخَ فَرَسُهُ فِي الْأَرْضِ إِلَى بَطْنِهِ وَوَثَبَ عَنْهُ وَقَالَ يَا مُحَمَّدُ قَدْ عَلِمْتُ أَنَّ هَذَا عَمَلُكَ فَادْعُ اللَّهَ أَنْ يُخَلِّصَنِي مِمَّا أَنَا فِيهِ وَلَكَ عَلَيَّ لَأُعَمِّيَنَّ عَلَى مَنْ وَرَائِي وَهَذِهِ كِنَانَتِي فَخُذْ سَهْمًا مِنْهَا فَإِنَّكَ سَتَمُرُّ عَلَى إِبِلِي وَغِلْمَانِي بِمَكَانِ كَذَا وَكَذَا فَخُذْ مِنْهَا حَاجَتَكَ قَالَ لَا حَاجَةَ لِي فِي إِبِلِكَ فَقَدِمْنَا الْمَدِينَةَ لَيْلًا فَتَنَازَعُوا أَيُّهُمْ يَنْزِلُ عَلَيْهِ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ فَقَالَ أَنْزِلُ عَلَى بَنِي النَّجَّارِ أَخْوَالِ عَبْدِ الْمُطَّلِبِ أُكْرِمُهُمْ بِذَلِكَ فَصَعِدَ الرِّجَالُ وَالنِّسَاءُ فَوْقَ الْبُيُوتِ وَتَفَرَّقَ الْغِلْمَانُ وَالْخَدَمُ فِي الطُّرُقِ يُنَادُونَ يَا مُحَمَّدُ يَا رَسُولَ اللَّهِ يَا مُحَمَّدُ يَا رَسُولَ اللَّهِ
Vyprávěl mi [Salamah bin Šabib], vyprávěl nám [Al-Hasan bin A'yan], vyprávěl nám [Zuhair], vyprávěl nám [Abu Ishaq], který řekl: Slyšel jsem [Al Bara` bin Azib] říkat: Abu Bakar Ash Shiddiq přišel za mým otcem do jeho domu, pak si Abu Bakar koupil zvíře k jízdě a řekl Azibovi: Pošli se mnou svého syna, aby ho odnesl do mého domu. Můj otec mi řekl: Vezmi ho. Vzal jsem ho a můj otec vyšel s ním, aby zaplatil cenu. Můj otec mu řekl: „Hej, [Abu Bakare], pověz mi, co jste vy dva dělali v noci, když jsi šel s Poslem Alláha, nechť je s ním mír? Abu Bakar řekl: „Ano. Šli jsme celou noc až do poledne. Cesta byla opuštěná a nikdo nešel kolem, dokud pro nás nebyl zvednut velký kámen, který nám poskytoval stín a na který poté nesvítilo slunce. Zastavili jsme se poblíž a přiblížili se k tomu kameni. Svýma rukama jsem uhladil místo, kde měl Prorok, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, spát ve stínu toho kamene, a pak jsem na něj rozprostřel kožešinu ze zvířecí srsti a řekl: „Spěte, ó Posle Alláha, já budu hlídat okolí pro Vás.“ On usnul a já šel hlídat okolí. Ukázalo se, že přišel jeden pasáček koz, který přivedl své kozy k velkému kameni, aby se tam schoval, stejně jako my. Zeptal jsem se: „Komu patříš, otroku?“ Odpověděl: „Patřím někomu z obyvatel Medíny.“ Zeptal jsem se: „Mají tvé kozy mléko?“ Odpověděl: „Ano.“ Zeptal jsem se: „Mohl bys mi je podojit?“ Odpověděl: „Ano.“ Vzal jednu kozu a očistil mléčný váček od chlupů, hlíny a nečistot – on (Abu Ishaq) řekl: Viděl jsem, jak Al-Bara` při čištění tloukl rukou o druhou ruku – a pak mi nadojil do sklenice, v níž bylo trochu mléka. Abu Bakr řekl: Vzal jsem nádobu, z níž Prorok, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, pil a prováděl wudu. Řekl: Potom jsem šel za Prorokem, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, a nechtěl jsem ho budit, ale ukázalo se, že právě v tu chvíli vstal, a tak jsem nalil vodu do mléka, až se jeho spodní část ochladila, a pak jsem řekl: „Ó Posle Alláha, vypij toto mléko.“ On pil, dokud jsem nebyl spokojen. Poté řekl: „Není už čas vyrazit?“ Odpověděl jsem: „Ano.“ Vyrazili jsme tedy, když se slunce naklonilo k západu, zatímco nás Suraqah bin Malik sledoval, když jsme byli na pusté zemi. Řekl jsem: „Ó Posle Alláha, někdo se k nám blíží.“ On řekl: „Nesmutni, neboť Alláh je s námi.“ Poté Prorok, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, vyslovil nad ním kletbu, až jeho kůň upadl do bláta až po břicho, a on řekl: „Vím, že vy dva jste na mě vyslovili kletbu, nyní se modlete k Alláhovi za mě, při Alláhovi, že splním vaše přání.“ Poté se modlil k Alláhovi a Suraqah byl zachráněn a vrátil se. Nikoho nepotkal, aniž by řekl: „Už jsem vás nasytil, on (Posel Alláha, nechť je s ním mír) tu není.“ Nikoho nepotkal, koho by neposlal pryč. Abu Bakr řekl: „Splnil nám svůj slib.“ Vyprávěl mi to [Zuhair bin Harb], který to vyprávěl nám [Uthman bin Umar]. Vyprávěl nám to [Ishaq bin Ibrahim], který nám to sdělil [An Nadhr bin Syumail], oba od [Isra`ila bin Abu Ishaqa] od [Al Bara`a], řekl: Abu Bakr koupil od mého otce jízdní zvíře za třináct dirhamů, citoval hadís ve smyslu hadísu Zuhaira od Abu Ishaqa a ve svém hadísu od Proroka, Uthmana bin Umara, uvedl: Když se Suraqah bin Malik přiblížil, Posel Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, se za něj pomodlil, a jeho kůň se zabořil do země až po břicho, a Suraqah vyskočil a řekl: „Hej, Muhammade, vím, že to je tvé dílo, modli se k Alláhovi, aby mě vysvobodil z toho, co prožívám, a za tebe oslepím toho, kdo je za mnou.“ „Toto je můj toulec s šípy, vezmi si jeden šíp, protože budeš procházet kolem mých velbloudů a otroků na tomto místě a tamto, vezmi si, co potřebuješ.“ On řekl: „Nepotřebuji tvé velbloudy.“ Byli jsme tři v Medíně v noci a oni se hádali, kdo poskytne Prorokovi, nechť je s ním mír, útočiště. On řekl: „Zastavte se u Banu Najjar, strýců Abdula Muthalliba, já je za to ctím.“ Muži a ženy vystoupili na střechy domů, děti a služebníci se rozptýlili po ulicích a volali: „Ó Muhammade, ó Posle Alláha, ó Muhammade, ó Posle Alláha.“
Hadith
Imám Muslim : 5330
حَدَّثَنَا مُحَمَّدُ بْنُ رَافِعٍ حَدَّثَنَا عَبْدُ الرَّزَّاقِ حَدَّثَنَا مَعْمَرٌ عَنْ هَمَّامِ بْنِ مُنَبِّهٍ قَالَ هَذَا مَا حَدَّثَنَا أَبُو هُرَيْرَةَ عَنْ رَسُولِ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ فَذَكَرَ أَحَادِيثَ مِنْهَا وَقَالَ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ قِيلَ لِبَنِي إِسْرَائِيلَ ادْخُلُوا الْبَابَ سُجَّدًا وَقُولُوا حِطَّةٌ يُغْفَرْ لَكُمْ خَطَايَاكُمْ فَبَدَّلُوا فَدَخَلُوا الْبَابَ يَزْحَفُونَ عَلَى أَسْتَاهِهِمْ وَقَالُوا حَبَّةٌ فِي شَعَرَةٍ
Vyprávěl nám [Muhammad bin Rafi'], vyprávěl nám [Abdurrazzaq], vyprávěl nám [Ma'mar] od [Hammama bin Munabbiha], který řekl: Toto nám vyprávěl [Abu Hurairah] od Posla Alláha, nechť je s ním mír, a pak zmínil některé z nich: Posel Alláha, nechť je s ním mír, řekl: „Bylo řečeno synům Izraele: ‚Vejděte do těch dveří v pokoře a řekněte: ‚Hitthah‘ (odpusťte hříchy), a On vám jistě odpustí vaše chyby.‘ A oni se otočili a vešli do těch dveří, plazíce se na zadcích, a řekli: ‚Habbah (zrnko) v mouce.‘“
Hadith
Imám Muslim : 5331
حَدَّثَنِي عَمْرُو بْنُ مُحَمَّدِ بْنِ بُكَيْرٍ النَّاقِدُ وَالْحَسَنُ بْنُ عَلِيٍّ الْحُلْوَانِيُّ وَعَبْدُ بْنُ حُمَيْدٍ قَالَ عَبْدٌ حَدَّثَنِي و قَالَ الْآخَرَانِ حَدَّثَنَا يَعْقُوبُ يَعْنُونَ ابْنَ إِبْرَاهِيمَ بْنِ سَعْدٍ حَدَّثَنَا أَبِي عَنْ صَالِحٍ وَهُوَ ابْنُ كَيْسَانَ عَنْ ابْنِ شِهَابٍ قَالَ أَخْبَرَنِي أَنَسُ بْنُ مَالِكٍ أَنَّ اللَّهَ عَزَّ وَجَلَّ تَابَعَ الْوَحْيَ عَلَى رَسُولِ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ قَبْلَ وَفَاتِهِ حَتَّى تُوُفِّيَ وَأَكْثَرُ مَا كَانَ الْوَحْيُ يَوْمَ تُوُفِّيَ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ
Vyprávěli mi [Amru bin Muhammad bin Bukair An Naqid], [Al Hasan bin Ali Al Hulwani] a [Abdu bin Humaid]. Abdu řekl: „Vyprávěli mi,“ zatímco ostatní řekli: Vyprávěl nám [Ya'qub bin Ibrahim bin Sa'ad], vyprávěl nám [můj otec] od [Shaliha bin Kaisana] od [Ibnu Syihaba], který řekl: Vyprávěl mi [Anas bin Malik], že Alláh 'azza wajalla dokončil zjevení Prorokovi, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, předtím, než zemřel
Hadith
Imám Muslim : 5332
حَدَّثَنِي أَبُو خَيْثَمَةَ زُهَيْرُ بْنُ حَرْبٍ وَمُحَمَّدُ بْنُ الْمُثَنَّى وَاللَّفْظُ لِابْنِ الْمُثَنَّى قَالَا حَدَّثَنَا عَبْدُ الرَّحْمَنِ وَهُوَ ابْنُ مَهْدِيٍّ حَدَّثَنَا سُفْيَانُ عَنْ قَيْسِ بْنِ مُسْلِمٍ عَنْ طَارِقِ بْنِ شِهَابٍ أَنَّ الْيَهُودَ قَالُوا لِعُمَرَ إِنَّكُمْ تَقْرَءُونَ آيَةً لَوْ أُنْزِلَتْ فِينَا لَاتَّخَذْنَا ذَلِكَ الْيَوْمَ عِيدًا فَقَالَ عُمَرُ إِنِّي لَأَعْلَمُ حَيْثُ أُنْزِلَتْ وَأَيَّ يَوْمٍ أُنْزِلَتْ وَأَيْنَ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ حَيْثُ أُنْزِلَتْ أُنْزِلَتْ بِعَرَفَةَ وَرَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ وَاقِفٌ بِعَرَفَةَ قَالَ سُفْيَانُ أَشُكُّ كَانَ يَوْمَ جُمُعَةٍ أَمْ لَا يَعْنِي { الْيَوْمَ أَكْمَلْتُ لَكُمْ دِينَكُمْ وَأَتْمَمْتُ عَلَيْكُمْ نِعْمَتِي }
Vyprávěli mi [Abu Khaitsamah bin Harb] a [Muhammad bin Al Mutsanna], text patří Ibn Al Mutsannovi, oba řekli: Vyprávěl nám [Abdurrahman bin Mahdi], vyprávěl nám [Sufyan] od [Qais bin Muslim] od [Thariq bin Syihab], Židé řekli [Umarovi]: „Vskutku, čtete verš, který, kdyby byl seslán nám, učinili bychom ten den svátkem: ‚Vskutku, já vím, kdy ten verš sestoupil, v který den sestoupil a kde se Prorok, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, nacházel, když ten verš sestoupil. Ten verš byl seslán v Arafat, když se Prorok, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, zastavil v Arafat. Sufján řekl: „Nejsem si jistý, zda to bylo v pátek, nebo ne.“ Myslel tím: „Dnes jsem pro vás dovršil vaše náboženství a naplnil jsem pro vás své milosrdenství.“ (Al-Má'idah: 3)
Hadith
Imám Muslim : 5333
حَدَّثَنَا أَبُو بَكْرِ بْنُ أَبِي شَيْبَةَ وَأَبُو كُرَيْبٍ وَاللَّفْظُ لِأَبِي بَكْرٍ قَالَ حَدَّثَنَا عَبْدُ اللَّهِ بْنُ إِدْرِيسَ عَنْ أَبِيهِ عَنْ قَيْسِ بْنِ مُسْلِمٍ عَنْ طَارِقِ بْنِ شِهَابٍ قَالَ قَالَتْ الْيَهُودُ لِعُمَرَ لَوْ عَلَيْنَا مَعْشَرَ يَهُودَ نَزَلَتْ هَذِهِ الْآيَةَ { الْيَوْمَ أَكْمَلْتُ لَكُمْ دِينَكُمْ وَأَتْمَمْتُ عَلَيْكُمْ نِعْمَتِي وَرَضِيتُ لَكُمْ الْإِسْلَامَ دِينًا } نَعْلَمُ الْيَوْمَ الَّذِي أُنْزِلَتْ فِيهِ لَاتَّخَذْنَا ذَلِكَ الْيَوْمَ عِيدًا قَالَ فَقَالَ عُمَرُ فَقَدْ عَلِمْتُ الْيَوْمَ الَّذِي أُنْزِلَتْ فِيهِ وَالسَّاعَةَ وَأَيْنَ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ حِينَ نَزَلَتْ نَزَلَتْ لَيْلَةَ جَمْعٍ وَنَحْنُ مَعَ رَسُولِ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ بِعَرَفَاتٍ
Vyprávěl nám [Abu Bakr bin Abu Syaibah] a [Abu Kuraib] text od Abu Bakra, který řekl: Vyprávěl nám [Abdullah bin Idris] od [svého otce] od [Qais bin Muslim] od [Thariq bin Syihab], který řekl: Židé řekli [Umarovi]: Kdyby nám, Židům, byl seslán tento verš: „Dnes jsem pro vás dovršil vaše náboženství, naplnil jsem pro vás své milosrdenství a přijal jsem pro vás islám jako náboženství.“ (Al-Maa`idah: 3), a my bychom věděli, v který den byl tento verš seslán, jistě bychom ten den učinili svátkem. Umar řekl: Vím, v který den a v kterou hodinu byl tento verš seslán, a kde se nacházel Posel Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, když byl tento verš seslán. Byl seslán v noci shromáždění, když jsme byli s Poslem Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, v Arafatu.
Hadith
Imám Muslim : 5334
و حَدَّثَنِي عَبْدُ بْنُ حُمَيْدٍ أَخْبَرَنَا جَعْفَرُ بْنُ عَوْنٍ أَخْبَرَنَا أَبُو عُمَيْسٍ عَنْ قَيْسِ بْنِ مُسْلِمٍ عَنْ طَارِقِ بْنِ شِهَابٍ قَالَ جَاءَ رَجُلٌ مِنْ الْيَهُودِ إِلَى عُمَرَ فَقَالَ يَا أَمِيرَ الْمُؤْمِنِينَ آيَةٌ فِي كِتَابِكُمْ تَقْرَءُونَهَا لَوْ عَلَيْنَا نَزَلَتْ مَعْشَرَ الْيَهُودِ لَاتَّخَذْنَا ذَلِكَ الْيَوْمَ عِيدًا قَالَ وَأَيُّ آيَةٍ قَالَ { الْيَوْمَ أَكْمَلْتُ لَكُمْ دِينَكُمْ وَأَتْمَمْتُ عَلَيْكُمْ نِعْمَتِي وَرَضِيتُ لَكُمْ الْإِسْلَامَ دِينًا } فَقَالَ عُمَرُ إِنِّي لَأَعْلَمُ الْيَوْمَ الَّذِي نَزَلَتْ فِيهِ وَالْمَكَانَ الَّذِي نَزَلَتْ فِيهِ نَزَلَتْ عَلَى رَسُولِ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ بِعَرَفَاتٍ فِي يَوْمِ جُمُعَةٍ
Vyprávěl mi [Abdu bin Humaid], který nám to sdělil [Ja'far bin Aun], který nám to sdělil [Abu Umais] od [Qais bin Muslim] od [Thariq bin Syihab], který řekl: Jeden Žid přišel za [Umarem] a řekl: „Ó Amire al-Mu'minín, ve vaší knize je jeden verš, který čtete. Kdyby ten verš sestoupil k nám, Židům, jistě bychom ten den učinili svátkem.“ Umar se zeptal: „Který verš?“ On odpověděl: „Dnes jsem pro vás dovršil vaše náboženství, naplnil jsem pro vás své milosrdenství a schválil jsem pro vás islám jako náboženství.“ (Al-Maa`idah: 3) Umar řekl: „Vím, kdy a kde byl tento verš seslán; byl seslán Prorokovi, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, v Arafatu v pátek.“
Hadith
Imám Muslim : 5335
حَدَّثَنِي أَبُو الطَّاهِرِ أَحْمَدُ بْنُ عَمْرِو بْنِ سَرْحٍ وَحَرْمَلَةُ بْنُ يَحْيَى التُّجِيبِيُّ قَالَ أَبُو الطَّاهِرِ حَدَّثَنَا و قَالَ حَرْمَلَةُ أَخْبَرَنَا ابْنُ وَهْبٍ أَخْبَرَنِي يُونُسُ عَنْ ابْنِ شِهَابٍ أَخْبَرَنِي عُرْوَةُ بْنُ الزُّبَيْرِ أَنَّهُ سَأَلَ عَائِشَةَ عَنْ قَوْلِ اللَّهِ { وَإِنْ خِفْتُمْ أَلَّا تُقْسِطُوا فِي الْيَتَامَى فَانْكِحُوا مَا طَابَ لَكُمْ مِنْ النِّسَاءِ مَثْنَى وَثُلَاثَ وَرُبَاعَ } قَالَتْ يَا ابْنَ أُخْتِي هِيَ الْيَتِيمَةُ تَكُونُ فِي حَجْرِ وَلِيِّهَا تُشَارِكُهُ فِي مَالِهِ فَيُعْجِبُهُ مَالُهَا وَجَمَالُهَا فَيُرِيدُ وَلِيُّهَا أَنْ يَتَزَوَّجَهَا بِغَيْرِ أَنْ يُقْسِطَ فِي صَدَاقِهَا فَيُعْطِيَهَا مِثْلَ مَا يُعْطِيهَا غَيْرُهُ فَنُهُوا أَنْ يَنْكِحُوهُنَّ إِلَّا أَنْ يُقْسِطُوا لَهُنَّ وَيَبْلُغُوا بِهِنَّ أَعْلَى سُنَّتِهِنَّ مِنْ الصَّدَاقِ وَأُمِرُوا أَنْ يَنْكِحُوا مَا طَابَ لَهُمْ مِنْ النِّسَاءِ سِوَاهُنَّ قَالَ عُرْوَةُ قَالَتْ عَائِشَةُ ثُمَّ إِنَّ النَّاسَ اسْتَفْتَوْا رَسُولَ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ بَعْدَ هَذِهِ الْآيَةِ فِيهِنَّ فَأَنْزَلَ اللَّهُ عَزَّ وَجَلَّ { يَسْتَفْتُونَكَ فِي النِّسَاءِ قُلْ اللَّهُ يُفْتِيكُمْ فِيهِنَّ وَمَا يُتْلَى عَلَيْكُمْ فِي الْكِتَابِ فِي يَتَامَى النِّسَاءِ اللَّاتِي لَا تُؤْتُونَهُنَّ مَا كُتِبَ لَهُنَّ وَتَرْغَبُونَ أَنْ تَنْكِحُوهُنَّ } قَالَتْ وَالَّذِي ذَكَرَ اللَّهُ تَعَالَى أَنَّهُ { يُتْلَى عَلَيْكُمْ فِي الْكِتَابِ } الْآيَةُ الْأُولَى الَّتِي قَالَ اللَّهُ فِيهَا { وَإِنْ خِفْتُمْ أَلَّا تُقْسِطُوا فِي الْيَتَامَى فَانْكِحُوا مَا طَابَ لَكُمْ مِنْ النِّسَاءِ } قَالَتْ عَائِشَةُ وَقَوْلُ اللَّهِ فِي الْآيَةِ الْأُخْرَى { وَتَرْغَبُونَ أَنْ تَنْكِحُوهُنَّ } رَغْبَةَ أَحَدِكُمْ عَنْ الْيَتِيمَةِ الَّتِي تَكُونُ فِي حَجْرِهِ حِينَ تَكُونُ قَلِيلَةَ الْمَالِ وَالْجَمَالِ فَنُهُوا أَنْ يَنْكِحُوا مَا رَغِبُوا فِي مَالِهَا وَجَمَالِهَا مِنْ يَتَامَى النِّسَاءِ إِلَّا بِالْقِسْطِ مِنْ أَجْلِ رَغْبَتِهِمْ عَنْهُنَّ و حَدَّثَنَا الْحَسَنُ الْحُلْوَانِيُّ وَعَبْدُ بْنُ حُمَيْدٍ جَمِيعًا عَنْ يَعْقُوبَ بْنِ إِبْرَاهِيمَ بْنِ سَعْدٍ حَدَّثَنَا أَبِي عَنْ صَالِحٍ عَنْ ابْنِ شِهَابٍ أَخْبَرَنِي عُرْوَةُ أَنَّهُ سَأَلَ عَائِشَةَ عَنْ قَوْلِ اللَّهِ { وَإِنْ خِفْتُمْ أَلَّا تُقْسِطُوا فِي الْيَتَامَى } وَسَاقَ الْحَدِيثَ بِمِثْلِ حَدِيثِ يُونُسَ عَنْ الزُّهْرِيِّ وَزَادَ فِي آخِرِهِ مِنْ أَجْلِ رَغْبَتِهِمْ عَنْهُنَّ إِذَا كُنَّ قَلِيلَاتِ الْمَالِ وَالْجَمَالِ
Vyprávěli mi [Abu Ath Thahir Ahmad bin Amru bin Sarh] a [Harmalah bin Yahya At Tujibi]. Abu Ath Thahir řekl: „Vyprávěli nám,“ zatímco Harmalah řekl: „Zpráva nám byla sdělená [Ibnu Wahabem], který mi sdělil [Yunus] od [Ibnu syihab], který mi sdělil [Urwah bin Zubair], že se zeptal [Aisyah] na slova Alláha: „A pokud se obáváte, že nebudete spravedliví vůči sirotkům, pak si vezměte (ženy), které jsou pro vás dobré, dvě, tři nebo čtyři.“ (An-Nisá`: 3) Aisha řekla: „Ó můj synovče, to se týká sirotky, která je pod dohledem svého poručníka (a) je součástí jeho majetku, a pak je poručník ohromen majetkem a krásou té sirotky, a poté si ji chce vzít s (úmyslem) nespravedlivého zacházení v otázce věna, aby jí dal něco podobného tomu, co dává ostatním, a tak jim bylo zakázáno si je brát za manželky, ledaže by k nim jednali spravedlivě a poskytli jim vyšší věno, a bylo jim přikázáno, aby si brali za manželky ženy, které jsou pro ně dobré, kromě sirotků. Urwah řekl: Aisha řekla: Poté lidé požádali o fatwu Posla Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, ohledně tohoto verše o nich (sirotkách), a Alláh, Vznešený a Veliký, seslal verš: „A oni se tě ptají na ženy. Řekni: ‚Bůh vám dává rozhodnutí o nich a o tom, co vám bylo předčítáno v Knize o sirotkách, kterým nedáváte to, co jim bylo určeno, ačkoli si je chcete vzít za manželky.‘“ (An-Nisá': 127) Aisha řekla: A to, co zmínil Alláh Ta'ála, že to je to, co vám bylo přečteno v Koránu v předchozím verši, který zmiňuje Alláhovo slovo: „A pokud se obáváte, že nebudete spravedliví vůči sirotkům, pak si vezměte ženy, které jsou pro vás dobré.“ (An-Nisá`: 3) Aisha řekla: A slova Alláha v jiném verši: „Zatímco je chcete vzít za manželky,“ (An-Nisá`: 127) se týkají toho, že někdo z vás nemá rád sirotky, které jsou pod vaším dohledem, zatímco mají málo majetku a nejsou příliš krásné. Proto je jim zakázáno si je brát za manželky kvůli tomu, co se jim líbí na majetku a kráse sirotků, ledaže by tak činili spravedlivě, protože sirotky nemají v oblibě. Vyprávěli nám [Al Hasan Al Hulwani] a [Abdu bin Humaid], všichni od [Ya'quba bin Ibrahima bin Sa'ada], vyprávěl nám [můj otec] od [Shaliha] od [Ibnu Syihaba], který mi sdělil [Urwah], že se zeptal [Aisyah] na slova Alláha: „A pokud se obáváte, že nebudete spravedliví k sirotkám,“ (An-Nisá`: 3) zmínil tento hadís stejně jako hadís Yunuse od Az-Zuhrího a na konci dodal: Kvůli jejich nechuťi k sirotkám, pokud mají málo majetku a nejsou příliš krásné
Hadith
Imám Muslim : 5336
حَدَّثَنَا أَبُو بَكْرِ بْنُ أَبِي شَيْبَةَ وَأَبُو كُرَيْبٍ قَالَا حَدَّثَنَا أَبُو أُسَامَةَ حَدَّثَنَا هِشَامٌ عَنْ أَبِيهِ عَنْ عَائِشَةَ فِي قَوْله { وَإِنْ خِفْتُمْ أَلَّا تُقْسِطُوا فِي الْيَتَامَى } قَالَتْ أُنْزِلَتْ فِي الرَّجُلِ تَكُونُ لَهُ الْيَتِيمَةُ وَهُوَ وَلِيُّهَا وَوَارِثُهَا وَلَهَا مَالٌ وَلَيْسَ لَهَا أَحَدٌ يُخَاصِمُ دُونَهَا فَلَا يُنْكِحُهَا لِمَالِهَا فَيَضُرُّ بِهَا وَيُسِيءُ صُحْبَتَهَا فَقَالَ { إِنْ خِفْتُمْ أَلَّا تُقْسِطُوا فِي الْيَتَامَى فَانْكِحُوا مَا طَابَ لَكُمْ مِنْ النِّسَاءِ } يَقُولُ مَا أَحْلَلْتُ لَكُمْ وَدَعْ هَذِهِ الَّتِي تَضُرُّ بِهَا
Vyprávěli nám [Abu Bakr bin Abu Syaibah] a [Abu Kuraib], oba řekli: Vyprávěli nám [Abu Usamah], vyprávěli nám [Hisyam] od [svého otce] od [Aisyah] o slovech Alláha: „A pokud se obáváte, že nebudete spravedliví k sirotkám,“ (An-Nisá‘: 3) Řekl: (Tento verš) byl seslán v souvislosti s někým, kdo měl sirotku, byl jejím poručníkem a dědicem. Ta sirotka měla majetek a kromě něj neměla nikoho jiného, kdo by o něj usiloval. Nevzal si ji kvůli jejímu majetku, aby jí tím neublížil a nezhoršil péči o ni. Poté řekl: „A pokud se obáváte, že nebudete spravedliví vůči sirotkům, ožeňte se s ženami, které jsou pro vás dobré.“ (An-Nisá`: 3) Řekl: Nepovoluji vám to a opustěte tuto ženu, která je kvůli tomu nebezpečná.
Hadith
Imám Muslim : 5337
حَدَّثَنَا أَبُو بَكْرِ بْنُ أَبِي شَيْبَةَ حَدَّثَنَا عَبْدَةُ بْنُ سُلَيْمَانَ عَنْ هِشَامٍ عَنْ أَبِيهِ عَنْ عَائِشَةَ فِي قَوْله { وَمَا يُتْلَى عَلَيْكُمْ فِي الْكِتَابِ فِي يَتَامَى النِّسَاءِ اللَّاتِي لَا تُؤْتُونَهُنَّ مَا كُتِبَ لَهُنَّ وَتَرْغَبُونَ أَنْ تَنْكِحُوهُنَّ } قَالَتْ أُنْزِلَتْ فِي الْيَتِيمَةِ تَكُونُ عِنْدَ الرَّجُلِ فَتَشْرَكُهُ فِي مَالِهِ فَيَرْغَبُ عَنْهَا أَنْ يَتَزَوَّجَهَا وَيَكْرَهُ أَنْ يُزَوِّجَهَا غَيْرَهُ فَيَشْرَكُهُ فِي مَالِهِ فَيَعْضِلُهَا فَلَا يَتَزَوَّجُهَا وَلَا يُزَوِّجُهَا غَيْرَهُ
Vyprávěl nám [Abu Bakr bin Abu Syaibah], vyprávěl nám [Abdah bin Sulaiman] od [Hisyama] od [jeho otce] od [Aisyah] o Jeho slovech: „A co ti bylo předčítáno v Koránu: 354 (také vydává fatwu) o sirotkách, kterým nedáváš to, co jim náleží, a přitom si je chceš vzít za manželky.“ (An-Nisá`: 127) Aisha řekla: (Tento verš) byl seslán v souvislosti se sirotkou, kterou má někdo ve své péči. Ta sirotka ji zahrnula do svého majetku a on si ji chtěl vzít; nechtěl, aby si ji vzal jiný muž a zahrnul ji do svého majetku, a tak ji trápil tím, že si ji nevzal a nevdal ji jinému muži.
Hadith
Imám Muslim : 5338
حَدَّثَنَا أَبُو كُرَيْبٍ حَدَّثَنَا أَبُو أُسَامَةَ أَخْبَرَنَا هِشَامٌ عَنْ أَبِيهِ عَنْ عَائِشَةَ فِي قَوْله { يَسْتَفْتُونَكَ فِي النِّسَاءِ قُلْ اللَّهُ يُفْتِيكُمْ فِيهِنَّ } الْآيَةَ قَالَتْ هِيَ الْيَتِيمَةُ الَّتِي تَكُونُ عِنْدَ الرَّجُلِ لَعَلَّهَا أَنْ تَكُونَ قَدْ شَرِكَتْهُ فِي مَالِهِ حَتَّى فِي الْعَذْقِ فَيَرْغَبُ يَعْنِي أَنْ يَنْكِحَهَا وَيَكْرَهُ أَنْ يُنْكِحَهَا رَجُلًا فَيَشْرَكُهُ فِي مَالِهِ فَيَعْضِلُهَا
Vyprávěl nám [Abu Kuraib], vyprávěl nám [Abu Usamah], sdělil nám [Hisyam] od [svého otce] od [Aisyah] o Jeho slovech: „A oni se tě ptají na výklad ohledně žen. Řekni: ‚Bůh vám dává rozhodnutí ohledně nich.‘ (An-Nisá‘: 127) Aisha řekla: Je to sirotka, která je u někoho, možná ho zahrnula do svého majetku až po hrozen vína, a pak si ho chce vzít; nechce ji provdat za jiného muže, aby ho zahrnula do svého majetku, a tak ji trápí.
Hadith
Imám Muslim : 5339
حَدَّثَنَا أَبُو بَكْرِ بْنُ أَبِي شَيْبَةَ حَدَّثَنَا عَبْدَةُ بْنُ سُلَيْمَانَ عَنْ هِشَامٍ عَنْ أَبِيهِ عَنْ عَائِشَةَ فِي قَوْله { وَمَنْ كَانَ فَقِيرًا فَلْيَأْكُلْ بِالْمَعْرُوفِ } قَالَتْ أُنْزِلَتْ فِي وَالِي مَالِ الْيَتِيمِ الَّذِي يَقُومُ عَلَيْهِ وَيُصْلِحُهُ إِذَا كَانَ مُحْتَاجًا أَنْ يَأْكُلَ مِنْهُ
Vyprávěl nám [Abu Bakr bin Abu Šajba], vyprávěl nám [Abdah bin Sulaiman] od [Hisháma] od [svého otce] [Aisyah] o Jeho slovech: „A kdo je chudý, ten smí z toho jíst, co je přiměřené.“ (An-Nisaa`: 6) Aisyah řekla: (Tento verš) byl seslán ohledně poručníka majetku sirotka, který se o něj stará a spravuje ho; smí z něj jíst, pokud to potřebuje.
Hadith
Imám Muslim : 5340
و حَدَّثَنَاه أَبُو كُرَيْبٍ حَدَّثَنَا أَبُو أُسَامَةَ حَدَّثَنَا هِشَامٌ عَنْ أَبِيهِ عَنْ عَائِشَةَ فِي قَوْله تَعَالَى { وَمَنْ كَانَ غَنِيًّا فَلْيَسْتَعْفِفْ وَمَنْ كَانَ فَقِيرًا فَلْيَأْكُلْ بِالْمَعْرُوفِ } قَالَتْ أُنْزِلَتْ فِي وَلِيِّ الْيَتِيمِ أَنْ يُصِيبَ مِنْ مَالِهِ إِذَا كَانَ مُحْتَاجًا بِقَدْرِ مَالِهِ بِالْمَعْرُوفِ و حَدَّثَنَاه أَبُو كُرَيْبٍ حَدَّثَنَا ابْنُ نُمَيْرٍ حَدَّثَنَا هِشَامٌ بِهَذَا الْإِسْنَادِ
Vyprávěl nám [Abu Kuraib], vyprávěl nám [Abu Usamah], vyprávěl nám [Hisyam] od [svého otce] od [Aisyah] o Jeho slovech: „Kdokoli (z těch, kdo je spravují) je schopen, ať se zdrží (jíst z majetku sirotka), a kdokoli je chudý, ten z něj smí jíst v přiměřené míře.“ (An-Nisá`: 6) Aisha řekla: Bylo to sesláno ohledně poručníka sirotka; smí z jeho peněz v případě potřeby čerpat v míře odpovídající jeho majetku a přiměřeným způsobem. Vyprávěl nám to [Abu Kuraib], vyprávěl nám to [Ibn Numair], vyprávěl nám to [Hisjam] s tímto řetězcem.
