Imám Ahmad : 15237

حَدَّثَنَا يَعْقُوبُ قَالَ حَدَّثَنَا أَبِي عَنْ ابْنِ إِسْحَاقَ قَالَ فَحَدَّثَنِي مَعْبَدُ بْنُ كَعْبِ بْنِ مَالِكِ بْنِ أَبِي كَعْبِ بْنِ الْقَيْنِ أَخُو بَنِي سَلِمَةَ أَنَّ أَخَاهُ عُبَيْدَ اللَّهِ بْنَ كَعْبٍ وَكَانَ مِنْ أَعْلَمِ الْأَنْصَارِ حَدَّثَهُ أَنَّ أَبَاهُ كَعْبَ بْنَ مَالِكٍ وَكَانَ كَعْبٌ مِمَّنْ شَهِدَ الْعَقَبَةَ وَبَايَعَ رَسُولَ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ بِهَا قَالَ خَرَجْنَا فِي حُجَّاجِ قَوْمِنَا مِنْ الْمُشْرِكِينَ وَقَدْ صَلَّيْنَا وَفَقِهْنَا وَمَعَنَا الْبَرَاءُ بْنُ مَعْرُورٍ كَبِيرُنَا وَسَيِّدُنَا فَلَمَّا تَوَجَّهْنَا لِسَفَرِنَا وَخَرَجْنَا مِنْ الْمَدِينَةِ قَالَ الْبَرَاءُ لَنَا يَا هَؤُلَاءِ إِنِّي قَدْ رَأَيْتُ وَاللَّهِ رَأْيًا وَإِنِّي وَاللَّهِ مَا أَدْرِي تُوَافِقُونِي عَلَيْهِ أَمْ لَا قَالَ قُلْنَا لَهُ وَمَا ذَاكَ قَالَ قَدْ رَأَيْتُ أَنْ لَا أَدَعَ هَذِهِ الْبَنِيَّةِ مِنِّي بِظَهْرٍ يَعْنِي الْكَعْبَةَ وَأَنْ أُصَلِّيَ إِلَيْهَا قَالَ فَقُلْنَا وَاللَّهِ مَا بَلَغَنَا أَنَّ نَبِيَّنَا يُصَلِّي إِلَّا إِلَى الشَّامِ وَمَا نُرِيدُ أَنْ نُخَالِفَهُ فَقَالَ إِنِّي أُصَلِّي إِلَيْهَا قَالَ فَقُلْنَا لَهُ لَكِنَّا لَا نَفْعَلُ فَكُنَّا إِذَا حَضَرَتْ الصَّلَاةُ صَلَّيْنَا إِلَى الشَّامِ وَصَلَّى إِلَى الْكَعْبَةِ حَتَّى قَدِمْنَا مَكَّةَ قَالَ أَخِي وَقَدْ كُنَّا عِبْنَا عَلَيْهِ مَا صَنَعَ وَأَبَى إِلَّا الْإِقَامَةَ عَلَيْهِ فَلَمَّا قَدِمْنَا مَكَّةَ قَالَ يَا ابْنَ أَخِي انْطَلِقْ إِلَى رَسُولِ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ فَاسْأَلْهُ عَمَّا صَنَعْتُ فِي سَفَرِي هَذَا فَإِنَّهُ وَاللَّهِ قَدْ وَقَعَ فِي نَفْسِي مِنْهُ شَيْءٌ لَمَّا رَأَيْتُ مِنْ خِلَافِكُمْ إِيَّايَ فِيهِ قَالَ فَخَرَجْنَا نَسْأَلُ عَنْ رَسُولِ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ وَكُنَّا لَا نَعْرِفُهُ لَمْ نَرَهُ قَبْلَ ذَلِكَ فَلَقِيَنَا رَجُلٌ مِنْ أَهْلِ مَكَّةَ فَسَأَلْنَاهُ عَنْ رَسُولِ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ فَقَالَ هَلْ تَعْرِفَانِهِ قَالَ قُلْنَا لَا قَالَ فَهَلْ تَعْرِفَانِ الْعَبَّاسَ بْنَ عَبْدِ الْمُطَّلِبِ عَمَّهُ قُلْنَا نَعَمْ قَالَ وَكُنَّا نَعْرِفُ الْعَبَّاسَ كَانَ لَا يَزَالُ يَقْدَمُ عَلَيْنَا تَاجِرًا قَالَ فَإِذَا دَخَلْتُمَا الْمَسْجِدَ فَهُوَ الرَّجُلُ الْجَالِسُ مَعَ الْعَبَّاسِ قَالَ فَدَخَلْنَا الْمَسْجِدَ فَإِذَا الْعَبَّاسُ جَالِسٌ وَرَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ مَعَهُ جَالِسٌ فَسَلَّمْنَا ثُمَّ جَلَسْنَا إِلَيْهِ فَقَالَ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ لِلْعَبَّاسِ هَلْ تَعْرِفُ هَذَيْنِ الرَّجُلَيْنِ يَا أَبَا الْفَضْلِ قَالَ نَعَمْ هَذَا الْبَرَاءُ بْنُ مَعْرُورٍ سَيِّدُ قَوْمِهِ وَهَذَا كَعْبُ بْنُ مَالِكٍ قَالَ فَوَاللَّهِ مَا أَنْسَى قَوْلَ رَسُولِ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ الشَّاعِرُ قَالَ نَعَمْ قَالَ فَقَالَ الْبَرَاءُ بْنُ مَعْرُورٍ يَا نَبِيَّ اللَّهِ إِنِّي خَرَجْتُ فِي سَفَرِي هَذَا وَهَدَانِي اللَّهُ لِلْإِسْلَامِ فَرَأَيْتُ أَنْ لَا أَجْعَلَ هَذِهِ الْبَنِيَّةَ مِنِّي بِظَهْرٍ فَصَلَّيْتُ إِلَيْهَا وَقَدْ خَالَفَنِي أَصْحَابِي فِي ذَلِكَ حَتَّى وَقَعَ فِي نَفْسِي مِنْ ذَلِكَ شَيْءٌ فَمَاذَا تَرَى يَا رَسُولَ اللَّهِ قَالَ لَقَدْ كُنْتَ عَلَى قِبْلَةٍ لَوْ صَبَرْتَ عَلَيْهَا قَالَ فَرَجَعَ الْبَرَاءُ إِلَى قِبْلَةِ رَسُولِ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ فَصَلَّى مَعَنَا إِلَى الشَّامِ قَالَ وَأَهْلُهُ يَزْعُمُونَ أَنَّهُ صَلَّى إِلَى الْكَعْبَةِ حَتَّى مَاتَ وَلَيْسَ ذَلِكَ كَمَا قَالُوا نَحْنُ أَعْلَمُ بِهِ مِنْهُمْ قَالَ وَخَرَجْنَا إِلَى الْحَجِّ فَوَاعَدْنَا رَسُولَ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ الْعَقَبَةَ مِنْ أَوْسَطِ أَيَّامِ التَّشْرِيقِ فَلَمَّا فَرَغْنَا مِنْ الْحَجِّ وَكَانَتْ اللَّيْلَةُ الَّتِي وَعَدْنَا رَسُولَ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ وَمَعَنَا عَبْدُ اللَّهِ بْنُ عَمْرِو بْنِ حَرَامٍ أَبُو جَابِرٍ سَيِّدٌ مِنْ سَادَتِنَا وَكُنَّا نَكْتُمُ مَنْ مَعَنَا مِنْ قَوْمِنَا مِنْ الْمُشْرِكِينَ أَمْرَنَا فَكَلَّمْنَاهُ وَقُلْنَا لَهُ يَا أَبَا جَابِرٍ إِنَّكَ سَيِّدٌ مِنْ سَادَتِنَا وَشَرِيفٌ مِنْ أَشْرَافِنَا وَإِنَّا نَرْغَبُ بِكَ عَمَّا أَنْتَ فِيهِ أَنْ تَكُونَ حَطَبًا لِلنَّارِ غَدًا ثُمَّ دَعَوْتُهُ إِلَى الْإِسْلَامِ وَأَخْبَرْتُهُ بِمِيعَادِ رَسُولِ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ فَأَسْلَمَ وَشَهِدَ مَعَنَا الْعَقَبَةَ وَكَانَ نَقِيبًا قَالَ فَنِمْنَا تِلْكَ اللَّيْلَةَ مَعَ قَوْمِنَا فِي رِحَالِنَا حَتَّى إِذَا مَضَى ثُلُثُ اللَّيْلِ خَرَجْنَا مِنْ رِحَالِنَا لِمِيعَادِ رَسُولِ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ نَتَسَلَّلُ مُسْتَخْفِينَ تَسَلُّلَ الْقَطَا حَتَّى اجْتَمَعْنَا فِي الشِّعْبِ عِنْدَ الْعَقَبَةِ وَنَحْنُ سَبْعُونَ رَجُلًا وَمَعَنَا امْرَأَتَانِ مِنْ نِسَائِهِمْ نَسِيبَةُ بِنْتُ كَعْبٍ أُمُّ عُمَارَةَ إِحْدَى نِسَاءِ بَنِي مَازِنِ بْنِ النَّجَّارِ وَأَسْمَاءُ بِنْتُ عَمْرِو بْنِ عَدِيِّ بْنِ ثَابِتٍ إِحْدَى نِسَاءِ بَنِي سَلِمَةَ وَهِيَ أُمُّ مَنِيعٍ قَالَ فَاجْتَمَعْنَا بِالشِّعْبِ نَنْتَظِرُ رَسُولَ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ حَتَّى جَاءَنَا وَمَعَهُ يَوْمَئِذٍ عَمُّهُ الْعَبَّاسُ بْنُ عَبْدِ الْمُطَّلِبِ وَهُوَ يَوْمَئِذٍ عَلَى دِينِ قَوْمِهِ إِلَّا أَنَّهُ أَحَبَّ أَنْ يَحْضُرَ أَمْرَ ابْنِ أَخِيهِ وَيَتَوَثَّقُ لَهُ فَلَمَّا جَلَسْنَا كَانَ الْعَبَّاسُ بْنُ عَبْدِ الْمُطَّلِبِ أَوَّلَ مُتَكَلِّمٍ فَقَالَ يَا مَعْشَرَ الْخَزْرَجِ قَالَ وَكَانَتْ الْعَرَبُ مِمَّا يُسَمُّونَ هَذَا الْحَيَّ مِنْ الْأَنْصَارِ الْخَزْرَجَ أَوْسَهَا وَخَزْرَجَهَا إِنَّ مُحَمَّدًا مِنَّا حَيْثُ قَدْ عَلِمْتُمْ وَقَدْ مَنَعْنَاهُ مِنْ قَوْمِنَا مِمَّنْ هُوَ عَلَى مِثْلِ رَأْيِنَا فِيهِ وَهُوَ فِي عِزٍّ مِنْ قَوْمِهِ وَمَنَعَةٍ فِي بَلَدِهِ قَالَ فَقُلْنَا قَدْ سَمِعْنَا مَا قُلْتَ فَتَكَلَّمْ يَا رَسُولَ اللَّهِ فَخُذْ لِنَفْسِكَ وَلِرَبِّكَ مَا أَحْبَبْتَ قَالَ فَتَكَلَّمَ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ فَتَلَا وَدَعَا إِلَى اللَّهِ عَزَّ وَجَلَّ وَرَغَّبَ فِي الْإِسْلَامِ قَالَ أُبَايِعُكُمْ عَلَى أَنْ تَمْنَعُونِي مِمَّا تَمْنَعُونَ مِنْهُ نِسَاءَكُمْ وَأَبْنَاءَكُمْ قَالَ فَأَخَذَ الْبَرَاءُ بْنُ مَعْرُورٍ بِيَدِهِ ثُمَّ قَالَ نَعَمْ وَالَّذِي بَعَثَكَ بِالْحَقِّ لَنَمْنَعَنَّكَ مِمَّا نَمْنَعُ مِنْهُ أُزُرَنَا فَبَايِعْنَا يَا رَسُولَ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ فَنَحْنُ أَهْلُ الْحُرُوبِ وَأَهْلُ الْحَلْقَةِ وَرِثْنَاهَا كَابِرًا عَنْ كَابِرٍ قَالَ فَاعْتَرَضَ الْقَوْلَ وَالْبَرَاءُ يُكَلِّمُ رَسُولَ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ أَبُو الْهَيْثَمِ بْنُ التَّيِّهَانِ حَلِيفُ بَنِي عَبْدِ الْأَشْهَلِ فَقَالَ يَا رَسُولَ اللَّهِ إِنَّ بَيْنَنَا وَبَيْنَ الرِّجَالِ حِبَالًا وَإِنَّا قَاطِعُوهَا يَعْنِي الْعُهُودَ فَهَلْ عَسَيْتَ إِنْ نَحْنُ فَعَلْنَا ذَلِكَ ثُمَّ أَظْهَرَكَ اللَّهُ أَنْ تَرْجِعَ إِلَى قَوْمِكَ وَتَدَعَنَا قَالَ فَتَبَسَّمَ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ ثُمَّ قَالَ بَلْ الدَّمَ الدَّمَ وَالْهَدْمَ الْهَدْمَ أَنَا مِنْكُمْ وَأَنْتُمْ مِنِّي أُحَارِبُ مَنْ حَارَبْتُمْ وَأُسَالِمُ مَنْ سَالَمْتُمْ وَقَدْ قَالَ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ أَخْرِجُوا إِلَيَّ مِنْكُمْ اثْنَيْ عَشَرَ نَقِيبًا يَكُونُونَ عَلَى قَوْمِهِمْ فَأَخْرَجُوا مِنْهُمْ اثْنَيْ عَشَرَ نَقِيبًا مِنْهُمْ تِسْعَةٌ مِنْ الْخَزْرَجِ وَثَلَاثَةٌ مِنْ الْأَوْسِ وَأَمَّا مَعْبَدُ بْنُ كَعْبٍ فَحَدَّثَنِي فِي حَدِيثِهِ عَنْ أَخِيهِ عَنْ أَبِيهِ كَعْبِ بْنِ مَالِكٍ قَالَ كَانَ أَوَّلَ مَنْ ضَرَبَ عَلَى يَدِ رَسُولِ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ الْبَرَاءُ بْنُ مَعْرُورٍ ثُمَّ تَتَابَعَ الْقَوْمُ فَلَمَّا بَايَعَنَا رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ صَرَخَ الشَّيْطَانُ مِنْ رَأْسِ الْعَقَبَةِ بِأَبْعَدِ صَوْتٍ سَمِعْتُهُ قَطُّ يَا أَهْلَ الْجُبَاجِبِ وَالْجُبَاجِبُ الْمَنَازِلُ هَلْ لَكُمْ فِي مُذَمَّمٍ وَالصُّبَاةُ مَعَهُ قَدْ أَجْمَعُوا عَلَى حَرْبِكُمْ قَالَ عَلِيٌّ يَعْنِي ابْنَ إِسْحَاقَ مَا يَقُولُهُ عَدُوُّ اللَّهِ مُحَمَّدٌ فَقَالَ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ هَذَا أَزَبُّ الْعَقَبَةِ هَذَا ابْنُ أَزْيَبَ اسْمَعْ أَيْ عَدُوَّ اللَّهِ أَمَا وَاللَّهِ لَأَفْرُغَنَّ لَكَ ثُمَّ قَالَ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ ارْفَعُوا إِلَى رِحَالِكُمْ قَالَ فَقَالَ لَهُ الْعَبَّاسُ بْنُ عُبَادَةَ بْنِ نَضْلَةَ وَالَّذِي بَعَثَكَ بِالْحَقِّ لَئِنْ شِئْتَ لَنَمِيلَنَّ عَلَى أَهْلِ مِنًى غَدًا بِأَسْيَافِنَا قَالَ فَقَالَ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ لَمْ أُومَرْ بِذَلِكَ قَالَ فَرَجَعْنَا فَنِمْنَا حَتَّى أَصْبَحْنَا فَلَمَّا أَصْبَحْنَا غَدَتْ عَلَيْنَا جُلَّةُ قُرَيْشٍ حَتَّى جَاءُونَا فِي مَنَازِلِنَا فَقَالُوا يَا مَعْشَرَ الْخَزْرَجِ إِنَّهُ قَدْ بَلَغَنَا أَنَّكُمْ قَدْ جِئْتُمْ إِلَى صَاحِبِنَا هَذَا تَسْتَخْرِجُونَهُ مِنْ بَيْنِ أَظْهُرِنَا وَتُبَايِعُونَهُ عَلَى حَرْبِنَا وَاللَّهِ إِنَّهُ مَا مِنْ الْعَرَبِ أَحَدٌ أَبْغَضَ إِلَيْنَا أَنْ تَنْشَبَ الْحَرْبُ بَيْنَنَا وَبَيْنَهُ مِنْكُمْ قَالَ فَانْبَعَثَ مَنْ هُنَالِكَ مِنْ مُشْرِكِي قَوْمِنَا يَحْلِفُونَ لَهُمْ بِاللَّهِ مَا كَانَ مِنْ هَذَا شَيْءٌ وَمَا عَلِمْنَاهُ وَقَدْ صَدَقُوا لَمْ يَعْلَمُوا مَا كَانَ مِنَّا قَالَ فَبَعْضُنَا يَنْظُرُ إِلَى بَعْضٍ قَالَ وَقَامَ الْقَوْمُ وَفِيهِمْ الْحَارِثُ بْنُ هِشَامِ بْنِ الْمُغِيرَةِ الْمَخْزُومِيُّ وَعَلَيْهِ نَعْلَانِ جَدِيدَانِ قَالَ فَقُلْتُ كَلِمَةً كَأَنِّي أُرِيد

Vyprávěl nám [Ya'qub] a řekl: Vyprávěl nám [můj otec] od [Ibnu Ishaqa] a řekl: Vyprávěl mi [Ma'bad bin Ka'ab bin Malik bin Abu Kaab bin Al Yaqin, bratr z kmene Bani Salamah], že jeho bratr, ['Ubaidullah bin Kaab], který byl nejznalějším mužem mezi Ansáry, vyprávěl, že jeho otec [Ka'ab bin Malik] a Ka'ab patřili k těm, kteří se zúčastnili události v Aqabě a složili přísahu věrnosti Prorokovi, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, a řekl: „Vyrazili jsme spolu s naším lidem, abychom vykonali hadždž mezi polyteisty, modlili jsme se a rozuměli jsme tomu, byli jsme s Al-Barou bin Ma'rurem, naším vůdcem a vůdcem našeho lidu. Když jsme se vydali na cestu a opustili Medínu, Al Bara' nám řekl: ‚Lidé, přísahám při Alláhovi, měl jsem sen, přísahám při Alláhovi, nevím, zda se mnou budete souhlasit, či nikoli.‘ (Ka'ab bin Malik, nechť je s ním Alláh spokojen) řekl: ‚Zeptali jsme se ho: ‚Jaký byl tvůj sen?‘ Odpověděl: „Zdálo se mi, že neopustím Ka'bu na vozidle a že se k ní budu modlit.“ (Ka'ab bin Malik, nechť je s ním Bůh spokojen) řekl: „Pak jsme řekli: ‚Při Alláhovi, doslechli jsme se, že náš Prorok se modlí pouze směrem k Šámu, a my se s ním nechceme rozcházet. On pak řekl: ‚Budu se modlit směrem k ní.‘ (Ka'ab bin Malik, nechť je s ním Alláh spokojen) řekl: ‚Řekli jsme mu tedy: ‚My to neuděláme.‘ A tak když nastal čas modlitby, my jsme se obrátili směrem k Šámu, zatímco on se modlil směrem ke Ka'bě, dokud jsme nebyli v Mekce. Můj bratr řekl: „Kritizovali jsme to, co dělal, ale on se nevzdal a trval na svém.“ Když jsme dorazili do Mekky, řekl: „Ó synu mého bratra, jdi k Poslu Alláha, nechť je s ním mír, a zeptej se ho, co jsem udělal na své cestě.“ Přísahám při Alláhovi, že v mém srdci mi leželo na mysli něco, co se týkalo toho, co jsem udělal, protože jsem se odchýlil od toho, co jste dělali vy. (Ka'ab bin Malik, nechť je s ním Alláh spokojen) řekl: „Pak jsme vyšli ven a ptali se na Posla Alláha, nechť je s ním Alláh spokojen, protože jsme ho ještě neznali a nikdy předtím jsme ho neviděli.“ Potom se zeptal: „Znáte ho vy dva?“ (Ka'ab bin Malik, nechť je s ním Alláh spokojen) řekl: Odpověděli jsme: „Ne.“ Zeptal se: „Znáte Al-Abbáse bin Abd al-Muttaliba, jeho strýce?“ Odpověděli jsme: „Ano.“ (Ka'ab bin Malik, nechť je s ním Alláh spokojen) řekl: „Známe Al-Abbáse, protože k nám kdysi přišel jako obchodník.“ (Ka'ab bin Malik, nechť je s ním Alláh spokojen) řekl: „Pokud jste oba vešli do mešity, pak je to ten, kdo sedí s Al-Abbásem.“ (Ka'ab bin Malik, nechť je s ním Alláh spokojen) řekl: „Potom jsme vešli do mešity a zjistili jsme, že Al-Abbás sedí a Prorok, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, sedí s ním. Pozdravili jsme je a posadili se poblíž nich. Rasulullah Shallallahu'alaihiwasallam řekl Al 'Abbasovi: „Znáš tyto dva muže, ó Abu Al Fadl?“ On odpověděl: „Ano, toto je Al Barra' bin Ma'rur, vůdce svého lidu, a toto je Ka'ab bin Malik.“ On řekl: „Při Alláhovi, nezapomněl jsem na slova Rasululláha Shallallahu'alaihiwasallam, která jsem slyšel.“ On odpověděl: „Ano.“ (Ka'ab bin Malik, nechť je s ním Alláh spokojen) řekl: „Al-Barra' bin Ma'rur řekl: ‚Ó Proroku Alláha, vyrazil jsem na cestu a Alláh mě nasměroval k islámu, pak se mi zdálo, že se nemám obracet zády k této Ka'bě, a tak jsem se modlil směrem k ní, ale moji společníci mi v tom bránili. Proto se cítím neklidný, co si o tom myslíš, ó Posle Alláha? On řekl: „Ty už jsi v kible, pokud v tom vytrváš.“ (Ka'ab bin Malik, nechť je s ním Alláh spokojen) řekl: „Potom se Al-Barra' obrátil ke kible Posla Alláha, nechť je s ním Alláh spokojen, a modlil se s námi směrem k Šámu.“ (Ka'ab bin Malik, nechť je s ním Bůh spokojen) řekl: Jeho rodina si myslela, že se stále modlí směrem ke Ka'bě, až do jeho smrti. Ve skutečnosti tomu tak nebylo, my jsme to věděli lépe než oni. (Ka'ab bin Malik, nechť je s ním Bůh spokojen) řekl: „Vyrazili jsme na hadždž, slíbili jsme to Poslu Alláha, nechť je s ním Bůh spokojen, v Akabě uprostřed dne Tasrík, poté, co jsme vykonali hadždž, v tu noc jsme to slíbili Poslu Alláha, nechť je s ním Bůh spokojen. Byli jsme s Abdulláhem bin 'Amrem bin Haramem, Abu Jabirem, jedním z našich vůdců. Skrývali jsme toho, kdo byl s námi, před polyteisty, to byla naše věc, promluvili jsme k němu: „Ó Abu Jabire, ty jsi jeden z našich vůdců, ctihodný mezi námi, máme tě velmi rádi, byla by škoda, kdybys se zítra stal palivem pekla.“ Poté jsem ho pozval k islámu a sdělil mu slib Proroka, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír. On přijal islám a zúčastnil se události v Akabě a byl zástupcem svého lidu. (Ka'áb bin Malik, nechť mu Alláh požehná) řekl: „Té noci jsme spali společně s naším kmenem na našich vozech, až po uplynutí třetiny noci jsme opustili náš průvod, abychom splnili slib Posla Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír. Procházeli jsme úzkými průsmyky s obavami, jako ptáci, až jsme se shromáždili na cestě mezi dvěma kopci, poblíž Akaby. Bylo nás sedmdesát a dvě ženy, a to Nasibah bint Ka'ab, Umu 'Umarah, jedna z žen kmene Bani Mazin bin Al Najar, a Asma' bint 'Amr bin 'Adi bin Tsabit, jedna z žen kmene Bani Salamah, a to Umu Mani'. (Ka'ab bin Malik, nechť je s ním Bůh spokojen) řekl: „Shromáždili jsme se na té cestě a čekali na Posla Alláha, nechť je s ním mír a požehnání. Posel Alláha, nechť je s ním mír a požehnání, přišel spolu se svým strýcem Al 'Abbasem bin Abdul Muthalibem, ačkoli ten v té době ještě vyznával náboženství svého lidu. Velmi ho však zajímaly záležitosti jeho synovce a podporoval ho. Když jsme se posadili, jako první promluvil Al 'Abbas bin Abdul Muthalib a řekl: „Ó lidé z kmene Al Khajraj, --(řekl), A to Arabové dali této osadě Anšar Khazraj jméno Khazraj a Aus – vskutku, Muhammad je jedním z nás, jehož původ znáte, bráníme ho před našimi vlastními lidmi, před těmi, kteří smýšlejí jako my, zatímco on získává čest od svého lidu a ochranu ve své vlastní zemi. (Ka'ab bin Malik, nechť je s ním Alláh spokojen) řekl: „Slyšeli jsme, co jsi řekl, mluv, ó Posle Alláha, za sebe a svého Pána, jak se ti zlíbí.“ (Ka'ab bin Malik, nechť je s ním Alláh spokojen) řekl: Posel Alláha, nechť je s ním Alláh spokojen, promluvil, recitoval a modlil se k Alláhovi, Vznešenému a Všemohoucímu, a radil ohledně islámu. Řekl: „Skládám s vámi přísahu, že mě budete bránit tak, jak bráníte své ženy a své děti.“ (Ka'ab bin Malik, nechť je s ním Alláh spokojen) řekl: Potom Al-Barra' bin Ma'rur uchopil jeho ruku a řekl: ‚Ano, při Tom, který tě poslal s pravdou, skutečně tě ochráníme před vším zlem, tak jako chráníme před zlem, které ohrožuje naše rodiny. Přijmi naši přísahu, ó Posle Alláha, jsme lidé, kteří umí bojovat a ovládat zbraně, ovládáme je po generace. (Ka'ab bin Malik, nechť je s ním Alláh spokojen) řekl: Poté, když Al-Barra' oslovil Posla Alláha, nechť je s ním Alláh spokojen, přerušil ho Abu Al-Haitsam bin At-Taihan, zástupce kmene Bani Abdul Asyhal, a řekl: „Ó Posle Alláha, mezi námi a těmi lidmi existuje smlouva, máme ji porušit? Souhlasíš s tím, abychom to udělali, a Alláh ti pak dopřeje návrat k tvému lidu a ty nás opustíš?“ (Ka'ab bin Malik, nechť je s ním Alláh spokojen) řekl: Poté se Prorok, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, usmál a řekl: „Ale chraňte krev, chraňte krev. Chraňte před zničením, chraňte před zničením. Já jsem součástí vás a vy jste součástí mě, budu bojovat proti těm, proti kterým bojujete, a uzavřu mír s těmi, s nimiž uzavřete mír.“ Poté Prorok Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, řekl: „Vyberte z vašich řad dvanáct zástupců, kteří budou z vašich kmenů.“ A oni vybrali dvanáct zástupců. Devět z kmene Khazraj a tři z kmene Aus. Ma'bad bin Ka'ab mi vyprávěl ve svém hadíthu od svého bratra, Ka'aba bin Malika, že prvním, kdo podal ruku Poslu Alláha, nechť je s ním mír, byl Al-Barra' bin Ma'rur, a poté ho následoval jeho kmen. Poté, co jsme složili přísahu věrnosti Poslu Alláha, Alláhu s ním, ďábel zakřičel z vrcholu hory 'Aqabah hlasem tak hlasitým, jaký jsem nikdy neslyšel: „Ó vy, kteří obýváte hory a domy, copak nevíte o tom hanebném člověku, kolem kterého se shromáždili odpadlíci, a kteří se dohodli, že proti vám povedou válku?“ Ali, syn Isháka, se zeptal: „Ó Muhammade, co to ten nepřítel Alláha říká?“ Posel Alláha, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, řekl: „To je ďábel Azáb, obyvatel tohoto Aqabáhu, a toto je syn toho ďábla Azába. Poslouchej, ó nepříteli Alláha, soustředím se na to, abych proti tobě bojoval!“ Poté Prorok, nechť mu Alláh požehná a dá mu mír, řekl: „Nasedněte na svá vozidla.“ (Ka'áb bin Malik, nechť je s ním Alláh spokojen) řekl: Al-Abbás bin Ubadá bin Nadláh mu řekl: „Při Tom, který tě poslal s pravdou, pokud si to přeješ, zítra přijdeme k obyvatelům Miny s našimi meči.“ (Ka'ab bin Malik, nechť je s ním Bůh spokojen) řekl: Posel Alláha, nechť je s ním mír a požehnání, řekl: „K tomu jsem ještě nedostal rozkaz.“ (Ka'ab bin Malik, nechť je s ním Bůh spokojen) řekl: Potom jsme se vrátili a spali jsme až do rána. Poté nás navštívili předáci Kurajšovců, přišli k našemu táboru a řekli: „Ó lidé z kmene Chazraj, dosáhly nás zprávy, že jste navštívili našeho přítele (Posla Alláha, nechť je s ním mír a požehnání), že jste ho vyzývali, aby odešel z našeho středu, a že jste mu přísahali věrnost, abyste proti nám bojovali. Při Alláhovi, není mezi Araby nikdo, koho bychom nenáviděli více, než vás, pokud by mezi námi a ním vypukla válka. (Ka'áb bin Málik, nechť mu Alláh dá milost) řekl: Potom přišli z nás polyteisté a přísahali jim ve jménu Alláha, že se nic nestalo, že jsou upřímní, protože nevědí, co se s námi stalo. (Ka'ab bin Malik, nechť je s ním spokojenost) řekl: Někteří z nás se navzájem podívali na své přátele. Pak se lidé zvedli a mezi nimi byl Al-Harith bin Hisyam bin Al-Mughirah Al-Makhzumi, který nesl dvě nové sandály. Pak jsem pronesl větu, jako bych se k nim chtěl přidat, a řekl jsem: „Co můžeš udělat, ó Abu Jabire, ty jsi náš vůdce, vezmi si jen ty dvě sandály, jako je má ten mladík z Kurajšovců.“ Al-Harís to uslyšel, sundal je a hodil mi je se slovy: „Při Alláhovi, ty je budeš nosit.“ Potom Abu Džabír řekl: „Kéž tě Alláh ochraňuje. Při Alláhovi, mladíku, vrať mu ty dvě sandály.“ Pak jsem řekl: „Při Alláhovi, nevrátím je.“ On řekl: „Při Alláhovi, to je mírová smlouva. Při Alláhovi, pokud jsou ta dobrá slova pravdivá, pak je vezmu.“ Toto je hadís Ka'ába bin Málika o události v Akábě a o tom, co v ní následovalo.